Umělecká tvorba zítřka: aktivní konzument

Než se dostaneme k pokusu o nalezení odpovědi, dodám na vysvětlenou ještě několik poznámek. Všechny jsou samozřejmě více či méně diskutabilní, asi především body 1 a 3.

1. Právní bitva proti P2P sítím a nelegálnímu sdílení nebude příliš úspěšná.
2. Technologické metody pomocí různých DRM systémů nejsou řešením. Minimálně v podobě výstupu (na monitoru, zvukové kartě apod.) lze vždy učinit kopii příslušného díla. Možná ne ve stoprocentní kvalitě, nicméně v kvalitě postačující ano.
3. Není rentabilní, aby vydavatelé ve vlastní režii zahlcovali výměnné sítě falešným obsahem.
4. „Pirátství“ není otázkou ceny. I kdyby CD stála oproti současnému stavu třeba třetinu (n-tinu), většina lidí obsah stejně raději „ukradne“ zadarmo.
5. I když lze způsoby kopírování různě znesnadňovat, téměř vždycky se najde někdo, kdo opatří kopii a vloží ji do výměnné sítě.

Takže shrnuto: Cokoliv bude vytvořeno, bude vzápětí na Internetu k dispozici – a de facto zadarmo. Jak za tohoto předpokladu bude systém ekonomicky fungovat?

Možnost, že umělecká díla začnou vznikat výhradně pro radost, je poměrně tristní. Málo platné – mnoho kvalitních věcí je tvořeno zcela profesionálně. K vytvoření něčeho pořádného bývá také často potřeba relativně hodně času, a to se opět lépe realizuje, pokud se tím člověk současně živí. A pak je tu i otázka nákladů – je představitelné, že jen tak pro radost budou i nadále vznikat básně, u filmů je to už podstatně problematičtější.

Často zmiňovaná varianta, že vlastní tvorba bude zdarma, ale hudební skupiny budou žít z prodeje triček či pořádání koncertů, je podle mě nereálná, respektive použitelná jen ve speciálních případech. (Myslíte, že se bude třeba platit za autorské čtení knih?) Nevěřím ani na dobrovolné platby – vzpomeňte na jejich osud na Rootovi, a to šlo o ukázkový příklad komunitního serveru. Reálné se mi nezdají ani příjmy nějak navázané na reklamu (ve výměnných sítích se stejně objeví příslušně „očesaná“ verze, různé filtrační softwary atd., reklama třeba uprostřed románu nemá navíc tradici).

Někdy se uvažuje i o tom, že platba je vlastně ekvivalentem za „časnost dodávky“. Obsah se sice objeví ve výměnné síti zdarma, ale až později, dostat se k němu bude přece jen trochu nepohodlné a bude to vyžadovat určitou práci. Ale opět – takhle to může fungovat u několika „cool“ věcí, jinak není problém počkat třeba týden a stahovat.

Předpokládal jsem, že lidé jsou na jednu stranu egoističtí (skepse k dobrovolným platbám), na druhou stranu altruističtí. (Neboť jsou ochotni ostatním zdarma poskytnout to, za co sami zaplatili – kdo umístí nějakou věc do výměnné sítě jako první, nejspíš ji musel předtím sám koupit.) Není tedy v mé úvaze nějaký spor, když na jednu stranu předpokládám egoismus a současně podivný altruismus? Podle mého názoru ovšem o žádný rozpor nejde – vtip spočívá v tom, že k uvolnění věci do volného oběhu úplně stačí altruista jediný. V případě dobrovolných plateb však samozřejmě nikoliv.

Takže zatím to vypadá poněkud neradostně. Vydání nějaké věci na komerčním základě se nevyplatí. Autoři nebudou mít de facto šanci dostat za svá díla zaplaceno. Bude pak někdo vůbec produkovat profesionální tvorbu? (Úplně na okraj – tady se pak nabízí prostor pro ještě jednu placenou službu, jakéhosi recenzenta, který bude číst/poslouchat úplně všechno a do doby, než z toho zešílí, bude zájemcům provádět předvýběr kvalitnějších titulů.)

Domnívám se, že řešením se stane otočení paradigmatu (omlouvám se za módní a poněkud zprofanované slovo). Aktivitu bude muset vyvinout konzument. Vznikne třeba asociace čtenářů detektivek, která zveřejnění svoji poptávku a bude se ucházet o přízeň spisovatelů. Skupina zájemců se složí a zaplatí autorovi za napsání určitého díla – které jinak prostě nevznikne. Možná se v příslušné skupině najde někdo, kdo dá pak dílo do volného oběhu, ale to se prostě nedá nic dělat. Pokud něco opravdu chcete, zaplatíte za to i s vědomím, že se k tomu někdo jiný třeba dostane zdarma. Když to prostě jinak nepůjde…

Myslím, že vzhledem k popsanému posunu paradigmatu by se mohlo proměnit i fungování reklamy. Namísto plakátů propagujících nové CD zde budou reklamy spotřebitelských sdružení: Dáme X dolarů za heavy metal ve stylu… Hledají se další zájemci o čínskou poezii, kteří by financovali tvorbu pana Y… Ono vlastně – nemohlo by něco takového fungovat i mimo autorská díla? Proč se třeba pivaři spolu nedomluví a nesloží se na reklamu, že chtějí takové a makové pivo, a pokud jim ho někdo vyrobí na míru, pak garantují odběr tisíc hektolitrů? To už je ale poznámka trochu na okraj.

Takže závěrečná otázka. Mými oblíbenými autory jsou třeba Borges, Lovecraft a Perec. Kdo dokáže napsat sbírku povídek v jejich stylu? Kolik byste za to chtěli? A kdo se mnou by byl ještě ochoten projekt financovat?