Situace u e-mailu je zcela odlišná. RFC 2045 a 2049 zmiňují mezi povolenými kódováními pouze us-ascii a iso-8859-*. Takže v e-mailu opravdu nemá windows-1250 co dělat.
To, co musí umět convormant agent, je velmi podstatné. Když použiju ISO 8859-2, vím, že ho příjemce bude schopen zpracovat. Když použiju Windows 1250, je to ve hvězdách. To je pro mne dost podstatný rozdíl.
Zmínku o významu slov must a should jsem uvedl proto, že pokud je něco striktně zakázáno, neznamená to automaticky, že cokoli jiného je povoleno nebo dokonce vhodné. To, že definice SMTP striktně zakazuje řádky delší než 998 znaků, také ještě neznamená, že řádek o délce 600 znaků je stejně v pořádku jako řádek o délce 60 znaků.
Mé pojetí neříká, že must = should. Mé pojetí říká, že should není jen nějaký nezávazný hint, který by byl na úrovni pouhé slušnosti. V úvodu je totiž jasně řečeno, že požadavky formulované jako should by měly být porušeny pouze v situacích, kdy k tomu máte hodně vážný důvod. Takže proto odmítám souhlasit s vaším názorem, že 600 znaků dlouhý řádek je úplně stejně v pořádku jako 60 znaků dlouhý řádek. Zrovna tak odmítám připustit, že cokoli není striktně zakázáno (must not), je automaticky v pořádku.
Dobrá, místo definovanými jsem napsal povolenými. Za tuto chybu se stydím, ale přesto trvám na tom, že v e-mailu nemá windows-1250 co dělat. Protože windows-1250 nepřináší nic, na co by nestačilo iso-8859-2 a jiná než definovaná kódování by měla být použita až tam, kde to bez nich nejde.
V dalším odstavci pak mícháte dvě naprosto nesouvisející věci. Za prvé: požadavky specifikované jako should mohou být porušeny - ovšem jen z vážných důvodů. V prvním odstavci jste ovšem názorně předvedl, že si frázi z vážných důvodů vykládáte jako kdykoli se mi to hodí, takže odtud asi bude pramenit ono nedorozumění. A pokud tento postoj nepřehodnotíte, asi se těžko dohodneme.
Druhá věc, a to mé tvrzení, že je-li něco zakázáno, není cokoli jiného automaticky povoleno, je naprosto přirozené a nijak nesouvisí s významem slova should. Hlavně mne vůbec nenapadlo, že tak prostá a přirozená myšlenka může být nepochopena a odmítnuta. Zkusím to demonstrovat na příkladu z reálného života: v silničním zákoně se píše, že je zakázáno vjet do ulice, kde je značka zákaz vjezdu. Má poznámka pak upozorňuje, že to automaticky neznamená, že mohu vjet do jakékoli ulice, kde ta značka není - jednoduše proto, že to může být zakázáno z mnoha jiných příčin. Pokud máte základní matematické vzdělání, shrnul bych to tak, že prostě obracíte implikaci. Vy si přečtete, větu, že (zjednodušeno) není-li název registrován u IANA, nesmí se použít (aniž by ... atd.) a vyložíte si ji tak, že je-li název registrován, může být použit bez jakýchkoli dalších omezení. Ale to ta věta přeci vůbec neříká.