V ČR probíhá rozsáhlý zátah proti uživatelům P2P sítí

O zátahu informoval na serveru Lupa.cz již 15. prosince 2006 Jiří Macich ve zprávičce Severočeská policie zabavovala počítače na základě reportáže v Televizních novinách televize Nova. Zátah určitě překvapil postižené i řadu odborníků, protože v posledních letech Policie ČR zasahovala většinou jen proti nelegálním prodejcům, případně nelegálním firemním uživatelům software, nebo proti prodejcům nelegálních nosičů CD a DVD na tržištích. Zpráva televize Nova nebyla příliš určitá a z telefonátů s tiskovou mluvčí Policie ČR, Správy Severočeského kraje, a ani s tiskovou mluvčí Okresního ředitelství Louny jsme se nedozvěděli nic dalšího – kromě informace, že zabavené počítače budou experty prohlíženy dva až tři týdny. Obrátili jsme se tedy na potenciální původce zátahu. Zároveň se nám ozvali čtenáři s řadou detailů.

Podle našich zdrojů dostali velcí poskytovatelé připojení v severočeském regionu, jako například České Radiokomunikace, Karneval Media, UPC a další, v říjnu 2006 rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem, na jehož základě byli povinni předat Policii ČR údaje o uživatelích, kteří od 1. února 2006 používali IP adresy z poskytovatelům předaného seznamu. Podle tohoto soudního rozhodnutí bylo trestní řízení zahájeno již v březnu 2005. Počet uživatelů, jejichž údaje byly Policii ČR předány, můžeme podle dostupných informací odhadovat na několik desítek tisíc a jde zhruba o 20 procent uživatelů poskytovatelů. Vzhledem k tomu, že dosud nebylo vzneseno vyšetřovatelem vůči nikomu žádné obvinění, není možné odhadovat úspěšnost zásahu.

Jako prvního původce zátahu jsme si vytipovali Českou protipirátskou unii (ČPU), která v polovině října 2006 ohlásila a 1. listopadu zahájila kampaň Filmy nejsou zadarmo. „Stěžejní fází kampaně je představení a promítání filmových protipirátských trailerů, jejichž podoba navazuje na celosvětovou protipirátskou kampaň MPA (sdružující filmová studia Paramount, Sony Pictures, 20th Century Fox, Universal, Walt Disney a Warner Bros). Jedná se o dva 40sekundové trailery, jeden namířený proti sdílení filmů prostřednictvím Internetu, druhý proti nákupu pirátských kopií filmů na DVD,“ vysvětlovala v tiskové zprávě ČPU její ředitelka Markéta Prchalová. Kampaň Filmy nejsou zadarmo je označována ČPU jako pozitivně mířená.

Markéta Prchalová nám náš tip potvrdila: „ČPU dala Policii ČR podnět k zahájení šetření případů porušování práv k audiovizuálním dílům a zvukově obrazovým záznamům jejich neoprávněným sdílením v počítačových či obdobných sítích, který vyústil v zajištění většího počtu počítačů v domácnostech v Klášterci nad Ohří a okolí.“ Úvodem ale zdůraznila, že o této kauze bylo v chatech, ale i oficiálních médiích řečeno mnoho nesmyslů a s ohledem k tomu, že stále pokračuje policejní šetření v uvedené věci, nemůže tvrzení či domněnky ani potvrdit, ani vyvrátit, a to včetně našich.

Dále jsme se zeptali, zda je možný plošný postih pachatelů a zda nejde v tomto případě jen o „varovný výstřel“ ve vybraném regionu, odpověď ale signalizuje větší rozsah: „V trestním řízení jde vždy o individuální postih individuálního pachatele. Uvedená kauza je nepochybně prvním takto rozsáhlým případem, nejen kvůli počtu uživatelů, kteří porušovali autorské právo pouze sdílením, a intenzitě jejich protiprávního jednání, ale také s ohledem na koncentraci uživatelů v jediné oblasti. Případů porušování práv k audiovizuálním dílům a zvukově zobrazovaným záznamům, ale i k hudebním dílům a počítačovým programům prostřednictvím Internetu a podobných sítí stále přibývá, a je tedy logické, že se se zásahy policie proti těmto pirátům budeme setkávat stále častěji i v jiných regionech.“ Paní ředitelka odhaduje pirátství u 40 procent uživatelů.

Ve svém blogu jsem si dovolil rýpnutí do úrovně kampaně Filmy nejsou zadarmo, podle Markéty Prchalové je návštěvnost webu podle statistiky Navrcholu.cz zajímavá. V průběhu prvních čtyř lednových dnů zaznamenal web 604 unikátních návštěv s celkovým počtem 11.254 zobrazení různých stránek. V prosinci to bylo 4.494 unikátních návštěv a 82.606 zobrazení a za celou dobu trvání kampaně celkem 11.694 unikátních návštěv a 260.690 zobrazení. Markéta Prchalová k tomu dodala: „Je třeba mít na paměti, že se jedná o ‚vzdělávací‘ osvětovou nekomerční kampaň neziskového sdružení, jejíž publicita nebyla nijak finančně podpořena a jejíž ‚sdělení‘ je pro část veřejnosti bezpředmětné (ano, jsou i lidé, kteří si nepřepalují cédéčka a nevyužívají Internet k šíření chráněných děl) a pro část naprosto neakceptovatelné (kopírovači z přesvědčení, kteří budou používat argumenty typu ‚přece nedám tisícovku za jedno DVD, když si ho můžu stáhnout/vypálit zadarmo‘, i když legitimní užití bude stát 100 a méně korun).“ Pokud se ale podíváme na seznam členů ČPU, budeme asi brát sousloví nekomerční kampaň neziskového sdružení s rezervou.

Překvapivě se ale paní ředitelka postavila proti pasivnímu stahování, které je stále považováno za legální: „Kupování pirátských DVD a stahování nelegálních kopií z Internetu pak mají jedno společné: využívají protiprávní jednání jiné osoby (osob). Bez toho, aby někdo film umístil na web, nebo umožnil jeho stahování ze svého PC, resp. vypálil pirátskou kopii DVD, by stahování filmů (s čestnou výjimkou legálních služeb) či kupování pirátských DVD-R nebylo vůbec možné. Když si koupím v zastavárně podezřele laciný mobil, nemusím ještě vědět, že je kradený, ale když si koupím vypálené DVD nebo stáhnu z Internetu zdarma film, který zrovna běží v kinech, prostě vím, že je ‚kradený‘. Omezení práva autorského na zhotovení kopie díla pro osobní potřebu se navíc vztahuje pouze na díla zveřejněná a kopii musí zhotovit ten, jehož osobní potřebě bude sloužit. Zároveň však takové jednání nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Jinými slovy při současném rozšíření P2P služeb i přímých uploadů a downloadů nejnovějších filmů na FTP servery či file hostingové služby si lze stěží představit, že i ‚pouhé‘ stahování filmu, který je předmětem normální legální distribuce, je v souladu se zákony.“ Zajímavé je i určité postěžování si: „Uživatelům, pirátům a ICT publicistům se některé formulace mohou zdát příliš, ze strany filmových tvůrců jsme naopak kritizováni, že je kampaň moc hodná, vzdělávací a měkká. Není na světě člověk ten, …“

Závěrem jsme se zeptali, zda není podle ČPU vyhláška Ministerstva kultury 488/2006 Sb., kterou se stanovují paušální odměny autorským svazům při prodeji tiskáren, kopírek, prázdných médií a úložných zařízení, vzhledem k postojům veřejnosti spíše kontraproduktivní: „Uvedená vyhláška ani poplatky podle ní vybírané nemají s pirátstvím vůbec nic společného. Jedná se o kompenzaci autorům za omezení jejich práva výjimkou za umožnění vytvoření kopie pro osobní potřebu, tedy za vytvoření ‚legální‘ kopie. Z právního hlediska je situace jasná – pokud zákonodárce stanoví, za jakých podmínek může např. obec vyvlastnit pozemky či půjčit si můj traktor, musí také stanovit kompenzaci za toto omezení mých práv. Navíc vybírání náhradních odměn z prázdných nosičů je běžné i v ostatních zemích EU a ani v ČR to není žádná novinka. Již od roku 1991 se vybírala čtyři procenta z ceny, přičemž čtyři procenta ze 150 korun za VHS či 80 korun za CD je přece jenom více než současné tři koruny z VHS, 40 hal. z CD a koruna z DVD. A na DVD se vejde v AVI formátu něco filmů! ČPU ani její členové nejsou příjemcem peněz vybraných na základě uvedené vyhlášky. Především se však domníváme, že výjimka pro zhotovení kopie pro osobní potřebu je příliš široká. Pokud by byla zúžena např. pouze na možnost zhotovit si kopii z legálního nosiče nebo televizního či rozhlasového vysílání, nebylo by potřeba náhradní poplatky vybírat nebo by mohly být znatelně nižší. Diskutabilní je i vyšší zpoplatnění přepisovatelných nosičů. Filozofie je jasná: když mohou být díla zaznamenána opakovaně, odměna musí být vyšší. Ale pravda je, že ke kopírování jsou zpravidla používány nepřepisovatelné nosiče. Co se týká kolektivní správy práv, má smysl a význam pouze tam, kde nelze práva vykonávat individuálně. Rozvoj digitální správy práv (digital right management) a především zvyšování jejího používání by měly do budoucnosti roli kolektivních správců omezit. Kolektivní správa nikdy nemůže být úplně spravedlivá, protože z principu přerozděluje, a navíc to přerozdělování něco stojí. Hodně záleží na stanovení způsobu rozdělování vybraných odměn a také na snižování nákladů na výběr a rozdělování.“

Z uvedených odpovědí můžeme vyvodit obrat v postupu majitelů práv. Zdá se, že aktivity, na které upozorňoval článek Jana Kálala P2P sítě sleduje americký donašeč, mohou slavit úspěch: sdílením v P2P sítích dochází k porušování autorského zákona a provokace či monitoring mohou být využity i proti českým uživatelům. Pokud ale zákon porušuje více méně dlouhodobě 40 procent uživatelů Internetu, tedy odhadem 1,5 milionu občanů, není možné zákon plošně vyžadovat a všechny policejní pokusy jsou jen a jen jakousi loterií. Situace je analogická například s tolerancí lehkých drog. Nastupující generace má, zjednodušeně řečeno, odlišné právní vědomí. Změny ostatně připouští i ředitelka ČPU Markéta Prchalová.

Je tu ale zásadnější otázka: zda by majitelé práv neměli místo snahy o postih, která není určitě laciná, investovat do změny obchodních modelů. Chápu, že pokles tržeb za klasická distribuční média, jako jsou audio CD a DVD, je značný. Na druhou stranu tu je řada úspěšných online distribučních projektů. Je také otázkou, jaká část tržeb, například u filmové produkce, je právě z prodeje DVD. Primární jsou určitě tržby z kin a z televizních stanic. Pokud si vzpomínám na koláčový graf podílů rozdělení koncové ceny hudebního CD, tak pro umělce zbyla jen velmi malá část. Obávám se, že argumentace použitá v kampani Filmy nejsou zadarmo „Na jednom filmu se podílí stovky jedinců, kteří do něj vložili kus svého života a tvůrčí energie – někdo musel navrhnout a ušít kostýmy, které tolik obdivujeme na historických filmech, někdo musel na velmi drahých počítačích vytvořit a doladit všechny ohromující efekty futuristických vizí, při nichž mrazí v zádech… Týmy kaskadérů riskují život a neustále dokola ničí dokonalá auta jen proto, aby nám na pár minut spadla čelist. Pokud jejich práci znehodnotíme tím, že ji rozkrademe stylem ‚stáhnu či vypálím‘ a 'nabídnu dalším, příště už se nebudeme mít na co dívat,“ není zcela korektní.