Nevím, na co přesně reagujete, ve zobrazení nových příspevků nevidím starší příspěvek ve vyšší úrovni.
Zásadní rozdíl je v tom, že ani se srdíčkem na dveřích zřejmě není vaše kadibudka považována za dílo podléhající autorskému zákonu, tudíž celý první odstavec jsou jen fantasmagorie. Pokud by byla vaše kadibudka skutečně tak designově originální, mohl by být chráněn její design jako dílo užitého umění, ale ani to vám nedává pravomoc rozhodovat o používání výrobku.
Anebo to zkuste. Dejte si při prodeji kadibudky podmínku, že kupující ji může využívat pouze takto... a nesmí takto..., k tomu nějaké sankce. Kolik kadibudek pak prodáte? A bude vám hodně vadit, když přesto někdo bude chtít vaši kadibudku vlastnit, a tak vám ji jednoduše ukradne?
K druhému odstavci vašeho příspěvku (a stejně tak k mnoha dalším příspěvkům v této diskusi) lze napsat jediné: každý ať se živí v mezích zákonů tak, jak chce. Z autorů těchto příspěvků cítím závist nad tím, že někdo dokáže svou duševní práci prodat za lepších podmínek než stolař své kadibudky. Že by všichni měli pracovat manuálně a nejlépe za stejný plat, samozřejmě s výjimkou těch, kteří budou tomuto režimu velet, ti budou brát plat několikanásobný. Hádejte, který režim takto (s mírnou nadsázkou) fungoval?
Pokud vymyslíte ve vašem oboru výroby kadibudek nějakou inovaci, samozřejmě si ji můžete nechat patentovat. Ale ani potom nebudete moci požadovat placení poplatku za to, když vaše kadibudka bude veřejně pronajímána. Dosáhnete jen toho, že vaši inovaci nebude moci žadný další výrobce po určitou dobu (která je mimochodem výrazně kratší než u autorských děl) u svých výrobků bez vašeho souhlasu používat.
