Malíř také dostane tantiému vždy, když je jeho dílo užito dle terminologie autorského zákona, tedy například při výrobě a prodeji reprodukcí, při zařazení zmenšeniny jeho obrazu do knižní publikace. A navíc, pokud jeho dílo již někdo koupil a tento majitel zarámovaného obrazu jej v akci prodá, pak má malíř (a jeho dědicové) nárok i na určitý podíl z aukční ceny.
Jaký má smysl trvání majetkových práv po určitou dobu po smrti autora a ve prospěch dědiců? Přesný důvod neznám, pouze odhaduji, že úvaha mohla být následující: Autor získává peníze za užití svého díla ne jednorázově při vytvoření (resp. prvním zveřejnění), ale postupně, jak je dílo užito (tím je mj. zohledněna i dlouhodobější hodnota díla). Za svého (někdy krátšího, někdy delšího) života se jeho práce nestihla dostatečně finančně zhodnotit, a tak dědicové dědí méně peněz, proto jim dáme možnost ještě nějakou dobu participovat na poplatcích za užití díla jejich rodičů, prarodičů... Čímž nechci říct, že s touto praxí plně souhlasím, 70 let po smrti autora mi připadá příliš dlouhá doba, navíc bych viděl logičtější počítat roky ne od smrti autora, ale od vytvoření nebo prvního zveřejnění díla.