Tytam jsou doby, kdy Invex jako veletrh informačních technologií probíhal za naprostého nezájmu našich politiků. Letos účast neodmítl ani Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a šéf ODS. Neomezil se však jen na pózování před kamerami při slavnostním otevření veletrhu, ale šel i do jámy lvové – obhajovat své názory před výkvětem českého „IT světa“, na konferenci s příznačným názvem " Informační technologie – módní vlna versus vážné úvahy".
Vlastní WWW stránky jen hrou?
Letošní Invex přitom Václav Klaus využil ještě k jedné věci – k „odstartování“ svých vlastních WWW stránek, na adrese http://www.klaus.cz. Dokonce za tímto účelem uspořádal krátký brífink, na kterém se svými novými stránkami seznámil přítomné novináře.
Důvod, který jej vedl ke spuštění vlastních WWW stránek, popsal Václav Klaus takto: v určitém momentě prý přínosy z tohoto kroku převýšily náklady a tak se rozhodl do toho jít, vědomě a s odhodláním se „tomu věnovat“. O charakteru přínosů se blíže nezmiňoval, pouze zdůraznil, že nebude moci specificky reagovat na konkrétní podněty (ve smyslu: odpovídat či reagovat na každý dotaz), a že naopak hodlá využít statistické údaje z provozu svých stránek ke zjištění kdo, co a v jaké míře čte, resp. čeho si všímá a na co reaguje.
Podle mého názoru skutečný postoj k vlastním WWW stránkám vyjádřil Václav Klaus řečnickým obratem, který použil na zmiňované konferenci ještě před novinářským brífinkem. Zde popisoval důvody pro zřízení svých WWW stránek obdobně (dosud pro něj Internet neměl význam, ale nyní již ano), a k tomu dodal, že nyní se také on „zapojuje do této hry“. Z kontextu jsem měl dojem, že to nebyla jen pouhá básnická licence, ale skutečný obraz toho, jak se Václav Klaus na Internet a WWW stránky dívá: jako na něco, co není dostatečně seriózní, ale je pouze jakousi hrou.
Jak probíhala diskuse
Vyvrcholením účasti Václava Klause na letošním Invexu určitě byla jeho účast na konferenci s názvem " Informační technologie – módní vlna versus vážné úvahy". Mělo jít vlastně o diskusi, resp. o konfrontaci názorů mezi politikem a ekonomem Václavem Klausem, představitelem IT průmyslu (Janem Mühlfeitem) a představitelem (ne-IT) výrobní sféry (tím byl Jiří Kejval, generální ředitel společnosti TECHO, a.s., vyrábějící nábytek). Podle mého hodnocení (rád uslyším jiné názory přímých účastníků) z toho ale nakonec žádná větší názorová konfrontace nebyla, protože Václav Klaus měl nad oběma svými oponenty navrch – ne snad tím, že by přítomné i své oponenty přesvědčil svými argumenty, ale vítězil vahou své osobnosti a svou schopností ovládnout diskusi a prosazovat své argumenty. Nakonec z toho byla především prezentace jeho vlastních názorů na informační technologie.
Zde jsou hlavní myšlenky z jeho vystoupení, tak jak jsem je pochopil a stihl zaznamenat:
- Václav Klaus se cítí obklopen informačními technologiemi, ale odmítá jejich fetišizaci. Je přitom přesvědčen, že oblast IT se stala obětí určité fetišizace.
- odmítá aureolu „nepřítele IT“, která je mu přisuzována. Není prý nedotčený výpočetní technikou (když byl v roce 1968 vyhozen z Akademie věd, odešel do Státní banky československé a zde se podílel na budování bankovního automatizovaného informačního systému. Spíše než technika zpracování jej ale již v té době zajímal význam zpracovávaných dat).
- domnívá se, že celá oblast IT je do značné míry „supply driven“ (doslova: tlačena nabídkou), a nikoli „demand driven“ (tažena poptávkou) – v tom smyslu, že současný IT boom je uměle vytvořený a živený spíše nabídkou než poptávkou.
- za základní charakteristiky informačních technologií považuje:
- nemalou problematičnost investic do IT
- skutečnost, že efekt IT přichází až při určitém komplexním nasazení (efektivnost následuje až po dosažení určitého stupně penetrace, někdy je to označováno též jako tzv. síťový efekt). Požadovaná úroveň prý ještě nedávno nebyla dosahována, a kvůli tomu prý neinvestoval do Internetu svůj čas („nedopřával si luxus věnovat mu svůj čas“). Teprve v poslední době dospěl k závěru, že „i pro mne má účast v síti smysl“, a rozhodl se „zapojit do této hry“ (toto pronesl v souvislosti s oznámením o spuštění svých WWW stránek).
- domnívá se, že představa o akceleraci ekonomického růstu v důsledku nasazení IT technologií je uměle vytvořená IT firmami (jako určitá aureola kolem jejich produktů), a že empirická analýza příslušné závislosti není průkazná. Pro ekonomické úspěchy USA má jiné vysvětlení než využití IT technologií (a Evropa si místo důsledné liberalizace svého ekonomického a sociálního systému prý zvolila náhradní program unifikace, který jiné, tolik potřebné změny odsouvá na vedlejší kolej).
- domnívá se, že informační technologie nemění způsob fungování ekonomiky (samozřejmě ji ovlivňují, ale ne zásadně). Nenachází prý důkazy o tom, že by IT měnila zažitý ekonomický mechanismus. Mění se prý jen forma tržiště.
- pokud jde o vliv informačních technologií na mikrosféru (až dosud to byl vliv na makrosféru), zde Václav Klaus vidí efekt IT v:
- útoku na zprostředkovatelské funkce (způsobují jejich eliminaci)
- vyvolávání změn ve struktuře firem a také v jejich velikosti (zde se odvolával na nositele Nobelovy ceny za ekonomiku Ronalda Coase, podle kterého transakční náklady jednotlivců jsou příliš vysoké a kvůli jejich snížení se lidé sdružují do firem – ale IT tyto náklady snižuje a tradiční „economy of scale“ tak postupně ztrácí na významu).
Vliv informačních technologií však Václav Klaus spatřuje nejen v ekonomice, ale také v mnoha dalších oblastech včetně mezilidské komunikace. Zde hovořil o „additivních“ možnostech (které přináší něco nového), a o možnostech „substitučních“, které něco již existujícího mění. Právě tyto „substituční“ možnosti pak přinášejí určitý odosobňující efekt, a celkové působení IT na člověka pak má jak „integrační“, tak i „dezintegrační“ efekty – a je na nás všech, které z nich převládnou.
Další diskutující, Jan Mülhfeit (ještě nedávno šéf české pobočky Microsoftu, dnes ředitel MS pro střední a východní Evropu) ve svém vystoupení argumentoval tím, že informační technologie redefinují trhy a mění zdroj bohatství – tím již nejsou ani tak stroje, suroviny a peníze, jako především intelektuální kapitál. Na příkladech pak ukazoval, že intelektuální kapitál může dnes tvořit až 90 procent aktiv firem. Dále citoval Moorův zákon a uváděl příklad Irska jako země, která před určitou dobou (cca 10 až 15 let) byla v podobných problémech jako dnes ČR a díky tomu, že vsadila na informační technologie, se ze svých problémů úspěšně dostala a je dnes doslova štikou s nebývalým ekonomickým růstem a celkovou prosperitou.
Václav Klaus v reakci na přirovnávání ČR k Irsku prohlásil že jde o fatální omyl. Podstatu omylu spatřuje v úzce jednokriteriálním pohledu, místo kterého musí být uvažována celá soustava faktorů – důvody úspěchu Irska je prý nutné hledat jinde než v sázce na IT, mj. v jejich tradici (vždy byli tržní společností, nejsou zatížení privatizací atd.), v tom, že jsou součástí Evropské unie atd.
Na adresu Moorova zákona Václav Klaus řekl, že nerozumí tomu, o čem vypovídá. Zde se pak začal odvolávat na dalšího nositele Nobelovy ceny za ekonomiku (Stieglera), podle kterého informace samy o sobě neexistují, „nesnáší se odněkud shůry“, ale existují pouze v kontextu určité nabídky a poptávky.
Na dotaz k významu lidského kapitálu a k postoji vůči „úniku mozků“ do zahraničí Václav Klaus odpovídá, že „úzkým hrdlem“ rozvoje není intelektuální (lidský) kapitál, resp. jeho nedostatek, ale systém (zahrnující společenské vztahy, legislativu atd.)! Na dotaz k nebezpečí odlivu intelektuálního kapitálu do zahraničí vyjádřil názor, že je to důsledek nabídky a poptávky, že nemá smysl nějak zavírat hranice či znovu zavádět výjezdní doložky, a že pro něj je to nezajímavá otázka. Skutečnost, že odliv mozků z ČR není v současné době významný, potvrdil i Jan Muhlfeit, z jeho pohledu dochází ke znatelnějšímu odlivu mozků spíše ze zemí jako je Bulharsko či Rumunsko, ale ne z ČR.
Za velmi příznačné považuji odpovědi na dvě ze závěrečných otázek:
- Na dotaz kolegy Petra Koubského ze Softwarových novin, zda vidí nějaké místo pro IT v budoucnosti tohoto státu, Václav Klaus odpověděl, že nechápe, co se tím míní – vždyť přeci informační technologie jsou zde, nebo by jim snad měl vyšlapávat nějakou cestičku?
- Na jiný dotaz, zda IT přeci jen nepůsobí na makroekonomiku alespoň tím, že ovlivňují pracovní síly a zaměstnanost, odpověděl Václav Klaus v tom smyslu, že jde o složitý vztah a tazatele oznámkoval jako ve škole:
vaše teze, že informační technologie nepochybně ovlivňují nezaměstnanost je prázdný výrok … který prostě … od pana profesora pětka".
Celkový dojem?
Můj dojem z celé diskuse byl spíše smutný. Václav Klaus podle mého dojmu stále vnímá informační technologie jako určité nutné zlo a ne jako příležitost, jejímuž využití by chtěl napomáhat, nebo na ni dokonce sázet (viz dotaz na budoucnost a odpověď o cestičce a jejím prošlapávání, či odmítání představy o vlivu IT na ekonomický růst atd.). Současně s tím je Václav Klaus bezesporu velmi výraznou osobností a prosadit se proti němu se svými argumenty je nesmírně obtížné. Najde se někdo, kdo to dokáže?
