Včera přehrávač, dnes prohlížeč a zítra kalkulačka?

Ilustrace: Nenad Vitas

Microsoft se bránil zuby i nehty, ale nakonec skutečně bude (muset) ve Windows 7 nabízet namísto svého Internet Exploreru i konkurenční webové prohlížeče. Z pohledu koncového uživatele, který mohl být navzdory všem plánům Microsoftu (zapojení OEM partnerů, dodávání Internet Exploreru na samostatném CD) vyděšen, že se „nedostane na Internet“, je to určitě mnohem lepší řešení, než speciální zmrzačená evropská edice systému zcela bez prohlížeče. Obávám se však, že Evropská komise svým počínáním vypustila džina z láhve.

Nebudu zde rozebírat, jestli je vyústění celého sporu správné. Na to, jak vidno z diskusí nejen zde na Lupě, má skoro každý svůj názor a myslím, že bych neřekl nic, co už nebylo někým řečeno a někým jiným zase rozporováno. Zkusme ale na chvíli vzít jako holý fakt, že výrobce operačního systému s tržním podílem cca 90 procent musí v Evropské unii nabízet za vestavěný webový prohlížeč i konkurenční prohlížeče. Neřešme, jestli je to správné podle zákona či logiky. Zkusme se však zaměřit na následky.

Když Evropská komise před lety Microsoftu nařídila prodávat také edice Windows Vista bez přehrávače Windows Media Player, mnozí komentátoři (včetně mě) se ptali, kdy se objeví někdo, komu bude vadit předinstalovaná kalkulačka a bruselští úředníci proto Microsoftu nařídí prodávat také edici bez kalkulačky. Tehdy se to dalo chápat ještě jako nadsázka. Upřímně řečeno, prodej speciální edice bez přehrávače nebo kalkulačky vedle plnohodnotných edic (za často nižší cenu) mnoho neřeší. Je to takové řešení, kdy se vlk nažere, koza zůstane celá a bruselský byrokrat může vykázat aktivitu.

Jenže teď Evropská komise všem výrobcům kalkulaček ukazuje, že antimonopolní spor může skončit také tak, že si z Microsoftu mohou udělat marketingového otroka. A to je přece mnohem lákavější. Možná časem v nějakých Windows 8 vyskočí na uživatele hláška Používáte naši kalkulačku, ale není libo jiná kalkulačka od konkurence? Uznávám, že příklad s kalkulačkou je přitažený za vlasy, ale součástí Windows Vista nebo Windows 7 jsou i programy, které velké a mocné konkurenci mohou skutečně hodně ležet v žaludku. Troufám si tvrdit, že se na této glose neusadí ještě moc prachu a objeví se další stěžovatel.

Microsoft si je toho asi také vědom a dost možná právě proto z příslušenství Windows 7 zmizelo hodně programů známých z Windows Vista. Přesunuly se (resp. jejich nástupci se přesunuli) do samostatného balíčku Windows Live Essential. Jde o e-mailového klienta, program pro střih videa, software na úpravu fotek, plánovací kalendář nebo komunikační program. Je dost možné, že tento trend bude pokračovat a třeba se zase po několika letech změní vnímání operačního systému. Dávno již nejde jen o prostředek pro „rozhýbání“ hardwaru a spouštění dalších programů. S rozmachem počítačů od něj uživatelé z řad netechnicky založených spotřebitelů očekávají i základní softwarovou výbavu pro běžnou práci na počítači.

V praxi se pak často stává, že ne nepodstatná část uživatelů u dodaných programů zůstává a nepřechází na konkurenční řešení, nekupuje licence konkurenčních produktů. Důvodů může být více: uživatelé neumí nebo nechtějí hledat alternativy, konkurence není z hlediska marketingu dostatečně viditelná nebo nabízené benefity programů třetích stran nejsou dostačující. Evropská komise teď ukazuje, že není nutné více investovat do reklamy nebo pracovat na vylepšování. Stačí podat antimonopolní stížnost.

Samozřejmě lze namítnout, že třeba takový Windows Mail z Windows Vista nemá na trhu většinu a není pevnou součástí systému, takže antimonopolní řešení není nutné nebo dokonce ani možné. Jenže na příkladu Internet Exploreru jsme se všichni v praxi přesvědčili, že odstranění programu z Windows nebo nabídnutí možnosti jeho odstranění není v takových případech dostačující. Velmi vážně se obávám, když sleduji vývoj, kam až tato antimonopolní řízení mohou dojít, že časem nebude rozhodující ani to, jestli daný produkt má sám o sobě na trhu nějaký dominantní podíl. Je zkrátka součástí dominantního systému, takže je nutný zásah. Ostatně ani Windows Media Player není mezi multimediálními přehrávači nějakým neohroženým vládcem trhu.

Pokud by skutečně byla tato problematika dohnána do krajní absurdity, tak na uživatele mohou v budoucnu čekat desítky obtěžujících nabídek na instalaci všemožných alternativních programů. Co je to jiného než adware? Eventuálně může Microsoft pokračovat v očesávání základní softwarové výbavy. Kam to až ale povede? K příkazové řádce? Třeba. Koneckonců grafické rozhraní Windows může časem vadit výrobcům jiných rozhraní. Vždyť grafické rozhraní Windows se instaluje bez ptaní, nedá se jednoduše odinstalovat a má na osobních počítačích jasnou většinu. Vždyť je to ještě větší zlo než Internet Explorer s nějakými šedesáti procenty na trhu!

Nebo se zatím další antimonopolní spor nedostaví (o čemž však silně pochybuji), ale Microsoft bude pokračovat v „autocenzuře“ programů zařazovaných do výbavy Windows. A nemusí jít jen o druhořadé programy pro úpravu fotek nebo videa, které asi většina uživatelů Windows nakonec dovede oželet. Jeden příklad z nedávné minulosti. Jistě si vzpomenete, že se před pár lety objevovaly zprávy, že Windows Vista by Microsoft mohl z důvodu posílení bezpečnosti vybavit alespoň jednoduchým antivirem coby takovou první pomocí.

Jenže ve stínu tehdy probíhajícího sporu o Windows Media Player jistý výrobce antivirových programů začal protestovat a myšlenka vestavěného antiviru byla pohřbena. Shodou okolností šlo o toho samého výrobce, který jeden čas ke každé chybě objevené v betaverzi Windows Vista vydával bombastická tisková prohlášení o tom, jak je tento systém časovanou bezpečnostní bombou a kterak Microsoft nemyslí na bezpečnost svých zákazníků.

Ani jeden scénář možného dalšího vývoje nevede ku prospěchu zákazníka, tedy daňového poplatníka, jehož jménem evropští byrokrati zasahují (ať už přímo nebo nepřímo). Pokud antimonopolní spory budou pokračovat po započaté dráze, tak nás čekají buď desítky obtěžujících nabídek konkurenčních programů, nebo de facto zastavení vývoje Windows v současné podobě (a v budoucnu třeba i jiného systému, který si vytvoří silnou pozici na trhu), protože ke každé funkci se najde alternativní program od konkurence, tedy potenciálního stěžovatele. Je to opravdu cesta, kterou chceme jít?