Hlavní navigace

Věda online: málo peněz, hodně obsahu

6. 6. 2008
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: 74287
Servery se zaměřením na přírodní vědy se obvykle nehonosí návštěvností jako třeba rubriky s horoskopy na velkých portálech, přesto jich na českém Internetu několik úspěšně funguje. Jak se uživí? A jaká je jejich kvalita?

Na úvod bude dobré vymezit si kategorie: je rozdíl mezi přinášením aktuálních vědeckých poznatků, popularizací vědy a budováním nějakého systematického vědeckého portálu. To třetí je na Internetu velice omezeno. Žádný běžný server nemá takové personální kapacity, aby mohl nějak systematicky budovat jednu konkrétní oblast vědy, která by sloužila pro užší komunitu. To znamená, že by v například textech z fyziky přinášel původní výpočty a zdroje dat, nebo by uváděl plné znění celých závěrů a postupů. Důvod je zřejmý. Těch, kteří by mluvili pouze česky a měli by zájem o informace tohoto druhu, je naprosté minimum.

Tito lidé využijí spíše některý placený zdroj (pokud jsou z univerzitního prostředí, pak univerzity celou řadu zdrojů předplácejí), knihu či sborník v papírové podobě. Jistou možností jsou snad jen stránky univerzitních pedagogů, kteří tu kterou disciplínu vyučují. Příkladem za všechny může být multimediální kurz Evoluční genomika od Eduarda Kejnovského a Romana Hobzy.

Vědy je dost, peněz méně

Pokud jde o popularizaci vědy a přinášení vědeckých novinek, pak se tyto dvě navzájem prolínají a serverů s tímto zaměřením je u nás dostatek. Následující text tedy nemůže být vyčerpávající a úplný. Jedná se spíše o průřez toho, co je v češtině o vědě k dispozici.

Prvním projektem, který bych zmínil, je OSEL. Jedná se o velice zajímavý zdroj informací z celé řady vědních oborů. Zvláště z pohledu fyziky a biologie lze hodnotit projekt jako velice zajímavý a zdařilý. Jedná se web svým způsobem nadšenecký, honoráře nejsou vypláceny pravidelně a server představuje své autory s jistým nadhledem. Pokud jde o návštěvnost, pak se dle slov Josefa Pazdery pohybuje mezi 12 000 až 18 000 vstupy za den. Za úspěchy v návštěvnosti stojí většinou souhra náhod. Autoři, kteří překládají z angličtiny, třeba místo pohlaví občas použijí anglický termín sex. Jde sice o nějakou úchylku v genech řídících pohlavní chování mušek octomilek, ale pokud se termín objeví v názvu článku, máme pak díky Google AdSense čas bakchanálií.

OSEL screenshot

OSEL.cz: Objective Source E-learning

Zajímavý je také přístup celé komunity tvůrců k tématickému zaměření: Kdybychom psali o tuningu aut, plavkách a tom, co je v nich, zbylo by po uhrazení provozních nákladů i na tučné autorské prebendy. Což ale nemá být ani v nejmenším stížnost, ale spíše konstatování faktu. Zdrojem příjmů na provoz jsou sponzoři (levý sloupec stránky) a reklama (v pravém sloupci). Pokud jde o vlastnosti článků, převládají delší texty a překlady.

Poněkud jiný přístup představuje Pavel Houser, šéfredaktor Science World. Ten přináší kratší a většinou přeložené texty z oblasti přírodních věd, archeologie, medicíny či lingvistiky. Původní směřování mělo být zaměřeno na bioinformatiku a biotechnologie, což se nakonec vzhledem k vývoji informatiky a biologie zatím tak úplně nestalo. V současné době zde dle vyjádření šéfredaktora není žádná privilegovaná kategorie vědy. Celý projekt běží pod křídly IDG, což přináší určitou finanční jistotu a server se možná stává pro reklamu zajímavější. O zisk se tedy starají reklamní bannery v horní části stránky a v levém menu. Napravo je pak uveden banner partnera webu. U vzhledu je škoda, že nedokáže využít celý rozměr obrazovky a je psán jen ve středovém pruhu. Návštěvník by jistě uvítal, kdyby se stránka s různými rozlišeními monitoru uživatele měnila.

Kromě kratších článků je zde patrný i rozdíl v pohledu na bussines stránku věci: „Samozřejmě, že popularizaci vědy lze dělat se ziskem. IDG je komerční firma. Já se (mj.) psaním živím. Podívejte se, kolik vychází populárně-vědeckých knih (ediční řady pop-vědy v nakl. Dokořán/Argo, Paseka, Mladá fronta, Academia) nebo tištěných časopisů (VTM/Science, Svět, 21. století). Myslíte si, že vydavatelé je vydávají, aby na nich prodělávali? Druhá věc samozřejmě je, že těmito aktivitami, to si nebudeme nalhávat, asi nejde vydělat tolik – jak třeba z hlediska autora, tak vydavatele. Ale vyvážené je to zábavností. Nakonec, jak praví můj oblíbený bonmot, vědci a prostitutky jsou jediní lidé, kteří jsou placení za to, co je současně příjemné.“

ScienceWorld screenshot

Science World

Zajímavý je také projekt spolku Sisyfos, který se zabývá upozorňováním na deformaci vědy, pavědecké a pseudovědecké články. Do podvědomí se dostal mimo jiné ostrou kritikou České televize za seriál Detektor. O spolku se pak začalo mluvit jako o akademické či vědecké lobby. Vznikl zde nejen původní seriál o pavědách ve světě, ale také zajímavý seznam stránek, které podle Sisyfa nemají s vědou nic společného a které naopak vědecké jsou.

Jako ty pavědecké jsou označovány především weby s astrologickou tématikou, léčitelé, ale také proutkaři a podobní lidé. Mezi ty vědecké patří například zmiňovaný Science World. Je ale potřeba říci, že seznam není pochopitelně vyčerpávající a úplný. Tímto spolkem je ovlivněn také Utopený Archimédes, tedy slovník poukazující na absurditu pavědeckých postupů (často až velmi tvrdě).

Obecně astronomie a astrofyzika patří k těm nejpopulárnějším vědním oborům. A tak se jim kromě obecných a zpravodajských serverů věnují také některé specializované magazíny. Příkladem mohou být Instantní astronomické noviny, které přinášejí aktuální informace o vesmírných misích, fotografie i zajímavé články. Sever se na svých stránkách charakterizuje následovně: IAN neboli Instantní astronomické noviny jsou české internetové astronomické noviny založené Jiřím Duškem a Rudolfem Novákem v Brně roku 1997. Webové stránky IAN přinášejí české veřejnosti nejnovější spolehlivé astronomické informace.

Šéfredaktorem je Rudolf Novák, který má k dispozici široký (a podle jmen i velice kvalitní) okruh spolupracovníků. Zajímavostí je absence reklamy. Zajímavým projektem je i projekt pro vzdělání v astronomii a astrofyzice hvězdárny Mikuláše Koperníka v Brně, kde můžete zdarma získat poměrně kvalitní vzdělání v těchto oblastech. V případě potřeby si můžete zaplatit možnost konzultace nebo se přihlásit ke zkoušce, po jejímž dokončení získáte certifikát.

O tom, že ne vše kvalitní vydrží konkurenční boj, se mohla přesvědčit Natura plus, která již skončila.

Samostatnou kategorií jsou zpravodajské servery. Mnohé mají nějakou rubriku o vědě již explicitně vybudovanou (výjimkou je Deník.cz a Novinky). iDnes nabízí jednak rubriku Věda a technika ve zpravodajství a jednak částečně také v sekci Technet. Lidovky nabízejí také sekci Věda, která je vesměs hodnocena velice pozitivně širší veřejností. iHNed nabízí sekci Věda a technika, stejně jako Týden a mnozí další. U Novinek a Deníku taková rubrika chybí a zprávy z oblasti vědy jsou „rozpouštěny“ do jiných sekcí. Aktuálně nabízí hned dvě sekce – Věda a Příroda. Na rozdíl od konkurence sází poměrně dost na video. Zajímavým doplňkem jsou pak i blogy vědeckých osobností (např. Václav Pačes, Jiří Pehe,…).

A jak hodnotí kvalitu zpravodajských serverů Jiří Grygar? Nesleduji denní tisk nijak soustavně, ale pokud se k deníkům dostanu, tak s potěšením konstatuji, že jejich vědecké rubriky jsou vesměs kvalitní a přinášejí podrobné a zajímavé informace jak o výsledcích světové vědy, tak i o českém příspěvku. Ten také shrnuje podstatu věci: Tam, kde média zaměstnávají vědecké publicisty, kteří se dokáží orientovat ve vědeckém dění za pomocí svých informátorů z řad vědeckých pracovníků, je prostoru dost a docela to klape. Tam, kde fungují spíše lovci senzací, je to bída.

Hospodářská síla vs. pavěda

Jak je vidět, věda (alespoň ta přírodní) se těší poměrně velkému zájmu internetových médií i čtenářů. Mnohé projekty provázejí finanční strasti (např. Josef Pazdera z OSEL píše: Neznáte někoho, kdo by si na Oslovi zadal reklamu za tisíc Kč za měsíc? Údajně prý se na obdobně navštěvovaných stránkách pohybují ceny za reklamu v řádově vyšších číslech…). O nedostatku inspirace či zdrojů ale nemůže být řeč: Popularizace vědy je poměrně jednoduchá v tom smyslu, že máte k dispozici obrovské množství kvalitních materiálů (již nějak recenzovaných). Problém je pak paradoxně často v tom, že se autoři snaží někdy za každou míru něco „sami vymyslet“, vkládat do textu své vlastní „teorie“, a to i tam, kde oboru nerozumí. Tahle nectnost se ale jistě netýká jen vědní publicistiky, dodává Pavel Houser.

BRAND24

Navíc v našem výčtu chyběl Český rozhlas, který je velkým popularizátorem české vědy. Vzhledem k tomu, že jeho činnost je orientována na radiové vysílání a financování je zcela jiného charakteru než u výše uvedených, zůstal jaksi nesouměřitelně mimo. Pokud vás ovšem věda zajímá, pak jistě oceníte široké spektrum jeho pořadů, které nabízejí vesměs vysokou kvalitu. K dispozici je jednak samostatná stanice specializující se na vědu a nesoucí název Leonardo, jednak komplexní portál Věda.

Na závěr ještě jedna myšlenka Jiřího Grygara: Hospodářsky vyspělé státy mají i dobře rozvinoutou podporu vědy v médiích – klasickým příkladem jsou evropské státy jako Velká Británie, Německo, Francie, Holandsko a další. V zemích, které jsou hospodářsky slabé, bují pavěda ještě více než u nás.

Navštěvujete některé z vědecky zaměřených webových stránek?

  • Ano, pravidelně.
    72 %
  • Ano, občas.
    16 %
  • Jen výjimečně.
    6 %
  • Ne.
    6 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).