Vědci: lidé se na Internetu chtějí jen bavit

Prakticky od samých počátků Internetu se s jeho rozšiřováním pojí více či méně nadšené komentáře o jeho přínosech pro znalostní a vědomostní kultivaci lidí bez ohledu na jejich sociální a ekonomický status. Slova o celoživotním vzdělávání, studiích na dálku a „pádu informačních bariér“ patří již neopomenutelně do slovníku agitátorů výhod (nejen) vysokorychlostního připojení či politiků, kteří vycítili nejnovější směr některých požadavků určité části voličů (to platí zejména o oblastech na západ od České republiky). Lidé (by) podle těchto představ měli „přirozeně“ využít přístup k nekonečným zásobám vědomostí k osobnímu a profesnímu rozvoji a celkovému zkvalitnění svého života.

Že se z velké části jedná jen o další utopickou vizi, jaké s sebou obvykle přináší vzestup nové technologie, nasvědčuje i nedávná studie univerzity v Cardiffu, zkoumající využití možností e-learningu. Výzkumníci během ní kontaktovali 1001 náhodně vybraných osob v oblastech Cardiffu, Bathu, Somersetu, Blaenau Gwentu a Forest of Dean. Otázky směřovaly na jejich způsob využívání Internetu, ale týkaly se i frekvence a možností samotného přístupu dotazovaných k celosvětové síti. Odpovědi díky tomu podávají širší obraz souvislostí a umožnily vědcům, zabývajícím se vzděláváním prostřednictvím počítačů, poupravit si některé představy o typickém pohledu lidí na Internet a nabídku jeho možností.

Málo nás, málo…

Zajímavé detaily skýtá studie i z pohledu českých internautů. Jen osm procent respondentů například uvedlo, že nedisponují žádnou formou přístupu k Internetu. I přes takřka „univerzální“ charakter této služby však jen o něco málo více než polovina z nich (52 procent) této možnosti využila – jinak řečeno, jen polovina dotazovaných s věkem nad 18 let Internet skutečně používá (pro srovnání, obdobné výzkumy využití Internetu prováděné v České republice poskytují čísla o poznání nižší – s celosvětovou sítí tu alespoň někdy pracovalo kolem jedné třetiny lidí).

Ani odpovědi těch, kdo Internet využívají, však vědce nepotěšily. Lidé jej většinou používají jako zdroj zábavy, shánění informací o své oblíbené hudbě a zpěvácích či k sestavování genealogických stromů. „Pokud už se lidé něco nového učili, pak to bylo nejčastěji prostřednictvím něčeho takového, jako je hledání rodinné historie nebo vytváření narozeninových blahopřání“, řekl autor zprávy, Dr. Neil Selwyn, o výsledcích studie pro server BBC News Online. Praktické zkušenosti s e-learningem byly nižší u dělnických povolání, což je také rozdíl oproti klasicky pojatým kurzům „v lavicích“. Podle Neila Selwyna bývá také samotný úkol naučit se ovládat počítač zejména pro starší účastníky kurzů příliš těžký a mnoho z nich v tom nevidí žádný smysl. Jeden z respondentů studie například používal Internet jen dvakrát do roka, kdy si s jeho pomocí objednával dovolenou, avšak i tuto činnost za něj vykonával jeden jeho „počítačově vzdělaný“ přítel.

Kdo potřebuje Internet, ať zvedne ruku

Některé ze závěrů studie mohou působit až komicky: „Je dobré zpřístupnit Internet tak široce, jak jen je to možné, aby nikdo nezůstal stranou; musíme však akceptovat fakt, že ne každý člověk jej potřebuje k životu.“ Výzkum je však dobré nahlížet v kontextu širší debaty o smyslu vládou podporovaného e-learningu, kterou ve Velké Británii odstartovala zpráva o totálním fiasku vládního programu „online univerzity“. Projekt, který britské daňové poplatníky přišel na 62 milionů liber a který měl formou portálu nabízet studijní materiály kamenných univerzit, musel být v červnu uzavřen z důvodu nedostatku zájmu studentů. V rozhlasovém pořadu stanice BBC 4 byl následně celý projekt označen za „absolutní pohromu“ a „hanebné plýtvání veřejnými prostředky“. Podle komise, šetřící celý případ, pak byl celý záměr postaven „více na optimismu než na tržně orientovaných rozhodnutích“.

Se závěry studie britských vědců jen těžko koresponduje jiná nedávná studie, podle níž je vše právě naopak a lidé jsou na Internetu dokonce závislí. Než se však pustíme do hledání slabých míst a shodíme obě studie ze stolu, je dobré uvědomit si několik věcí. Předně: výzkum, prováděný společností Yahoo a mediální agenturou OMD, probíhal pouze mezi domácnostmi, které již Internet využívají. Což je logické, má-li se zkoumat míra jejich závislosti na Internetu. Tím se ovšem pochopitelně znemožnilo srovnání se studií britských vědců, kteří respondenty vybírali ze všech vrstev populace. A dále: kvalitativní část „závislostní“ studie se opírala o výsledky práce s pouhými 28 lidmi, kteří navíc byli pro účast ve výzkumu motivování finanční odměnou. Stejně tak kvantitativní část téhož výzkumu zahrnovala americké domácnosti s rychlou přípojkou.

Studie o závislosti uživatelů, kteří již měli dostatek času přivyknout rychlému připojení, tak nediskredituje poznatky britských vědců o pramalé ochotě lidí zajímat se o možnosti Internetu (a naopak). Vždy bude nejspíš platit pravidlo, že určitá skupina lidí snáze přijímá technologické inovace pro zlepšení svého života i svoji prostou zábavu, zatímco jiní dávají přednost „zajetým kolejím“. Je však dobré říci, že ani tento fakt nesnižuje význam Internetu pro každodenní život většiny lidí. S tím, jak jeho využití stále více proniká do produkční a správní sféry společnosti, jsou již základní počítačové dovednosti v podstatě nutnou podmínkou pro úspěšné uplatnění jedince nejen na pracovním trhu. A i když tedy někteří z nich nepatří mezi ty, kdo nové technologie nadšeně adaptují pro své potěšení, je bezesporu výhodné umožnit jim k nim přístup alespoň pro ten okamžik, kdy poznají, že je potřebují pro udržení své životní úrovně.