Velký průzkum malé gramotnosti

Již někdy v minulém roce pojalo ministerstvo informatiky (MI) ČR chvályhodný záměr: udělat si co možná nejvíce přesný a detailní obrázek toho, "jak jsou Češi na tom" se schopnostmi a dovednostmi při využívání moderních ICT technologií. Dokonce tak detailní obrázek, aby jej bylo možné různě zužovat - třeba na otázky typu: "jak jsou na tom" úředníci, učitelé, lidé v domácnosti, obyvatelé kraje XY, lidé ve věkové skupině 29-33 let apod., a odpovědi stále měly rozumnou vypovídací hodnotu (byly reprezentativní).

Pravdou je, že má-li ministerstvo nějak zvyšovat dovednosti a schopnosti nejširší veřejnosti ve vztahu k ICT technologiím (a to má, neboť to má přímo v popisu práce), pak je jistě správné, že se zajímá o reálnou situaci. Výsledky pak může využít například při rozhodování, kam napřít své úsilí a na co se orientovat, jak zaměřit různé aktivity (typu Národního programu počítačové gramotnosti atd.), či jak hodnotit výsledky své práce i nejrůznějších dopadů, vlivů a trendů.

Ovšem od myšlenky a záměru k realizaci bývá cesta dlouhá a trnitá, a taková byla i v tomto případě. Vybrat si a najmout výzkumnou agenturu (tou se stala společnost STEM/MARK) bylo asi to nejjednodušší. Teprve pak nastoupily skutečně těžké otázky a úkoly, konkrétně:

• Co vlastně měřit, aby to vůbec vystihovalo ono "jak jsou Češi na tom"? Hned zpočátku bylo jasné, že bude třeba sledovat schopnosti a dovednosti ve více oblastech. Ale jak je zvolit?
• Jak konkrétně měřit: ptát se lidí, co a jak umí a dokáží, a věřit, že se ani nepodceňují, ani nepřeceňují? Nebo je rovnou nějak zkoušet, jako ve škole, a známkovat?
• Jak počítat výsledky, když kritérií a z nich vycházejících "známek" bude celá řada? Určitě bude třeba udělat nějaký vážený průměr, ale těch může být nepřeberně mnoho. Takže jaký vybrat?
• Jak vše nakonec prezentovat? Když už se zvolí nějaké oblasti, v nich se určí konkrétní dovednosti a způsob jejich hodnocení, když se lidé vyzkouší a oznámkují, ze známek se udělá vážený průměr (jeden, vybraný z více možných), a ze všeho nakonec vypadne jeden číselný údaj - jak mu vlastně říkat? Bude-li číselná hodnota zvoleného váženého průměru 0,27, resp. 27 procent, jak to prezentovat? Tak, že v ČR je informační gramotnost na úrovni 27 procent? Nebo že na úrovni 27 procent je v ČR počítačová gramotnost?

Nepředbíhejme a vezměme to popořadě.

Co vlastně měřit?

S otázkou, co vlastně měřit a v jakým konkrétních oblastech, se zadavatel průzkumu (MI ČR) a realizátor nakonec vypořádali následovně:

Budou se zkoumat dovednosti lidí v následujících šesti oblastech:

1. pojmy z IT,
2. ovládání počítače,
3. práce s textovým editorem,
4. práce s tabulkovým kalkulátorem,
5. práce s grafikou,
6. práce s Internetem.

V každé z uvedených oblastí se budou zjišťovat různé konkrétní dovednosti, rozdělené do tří úrovní obtížnosti - základní, střední a pokročilé. Konkrétně pro oblast Internetu se jednalo o tyto dovednosti:

• základní úroveň:
  • poznat internetovou adresu,
  • vyhledat informace na Internetu,
  • vyplnit webový formulář,
  • napsat jednoduchý e-mail,
  • poslat soubor e-mailem,
• střední:
  • změnit domovskou stránku v prohlížeči,
  • zveřejnit soubor na Internetu,
  • vytvořit pravidlo pro příchozí e-maily,
• pokročilá úroveň:
  • vysvětlit pojem cookie,
  • nakonfigurovat internetové připojení.

Jak počítat?

V každé ze šesti oblastí (pojmy, ovládání počítače, textový editor, tabulkový kalkulátor, grafika, Internet) se tedy vyhodnocovalo deset různých dovedností (5 + 3 + 2). Každý konkrétní respondent mohl deklarovat, že příslušnou dovednost zvládá, nebo naopak nezvládá (k výběru respondentů a ověřování jejich odpovědí se ještě dostaneme). Ovšem hodnotit každého jednotlivce vektorem o deseti prvcích by nebylo moc praktické.

Dá se to ještě namalovat způsobem, který naznačuje obrázek (znázorňují se pozitivní dovednosti v jednotlivých oblastech), ale pro další zpracování bylo třeba ohodnotit vše jedinou známkou. Tady už bylo nutné vzít nějaký vážený průměr či dokonce složitější formulku - ale jakou? Snad netřeba zdůrazňovat, že v závislosti na této volbě budou vycházet různé výsledky.

Realizátoři průzkumu uvádí, že zvažovali následující varianty (které braly do úvahy jen výsledky na základní a střední úrovni):

• 8/3: vyhodnocuje se 8 dovedností (5 základních a 3 střední), ale 3 dovednosti mohou chybět (respondent je nemusí mít),
• 8/2: vyhodnocuje se 8 dovedností, 2 mohou chybět,
• 8/1: analogicky,
• 8/0: analogicky,
• 5/2: vyhodnocuje se pouze 5 (základních) dovedností, 2 mohou chybět,
• 5/1: analogicky,
• 5/0: analogicky.

Není jistě těžké nahlédnout, že například varianta 8/3 (smí být 3 "absence" dovedností) bude dávat lepší výsledky než varianta 8/0 (nesmí chybět žádná dovednost). Podobně varianta 5/2 bude dávat lepší výsledky než 5/0.

V rámci předběžných výsledků (po prvních dvou vlnách průzkumu, viz dále) z počátku května t.r.) to pro jednotlivé varianty (a po zprůměrňování přes všech šest oblastí) vypadalo následovně (procenta představují podíl respondentů, kteří vyhověli příslušné variantě počítání dovedností):

Co prezentovat?

Výsledky průzkumu ale nebylo dost dobře možné prezentovat ve všech těchto variantách. To by nebylo ani přehledné ani dostatečně "uchopitelné", zejména pak pro veřejnost. A už vůbec ne pro masovější média informující o výsledcích výzkumu.

Schválně si zkuste představit několikasekundový televizní šot, ve kterém by vám měli vysvětlit, že když se z deseti dovedností hodnotí 8 na základní a střední úrovni, přitom se připouští 3 chyby, a když se vše ještě zprůměruje přes šest různých oblastí, vychází výsledná hodnota pro celou ČR na cca 27 procent. A že když se při stejném postupu počítá v každé oblasti 8 dovedností a připustí se 2 absentující dovednosti, vychází to na cca 21 procent. Že když je to 8/1, vychází necelých 15 procent? A tak dále, a tak dále.

Nikoli, veřejnost a masovější média potřebují jedno výsledné číslo, tak aby mohla předat informaci typu "gramotnost v ČR dosahuje 27 procent", a pak se ptát: je to hodně či málo? Jak jsme na tom ve srovnání se světem?

Rozpitvávat to na jednotlivé varianty nemáme šanci ani zde na Lupě, kde je prostoru podstatně více a čtenářská obec také podstatně fundovanější. I tak by to bylo neskonale dlouhé a nepřehledné.

Zadavatel a realizátor průzkumu zkrátka museli vybrat jednu z výše uvedených variant (resp. ze všech, které připadaly v úvahu), a tu prohlásit za "tu pravou". Rozhodli se pro variantu 8/3. No a pro ni jim vyšlo výsledné číslo 27%. Tedy 27 procent respondentů má (v průměru přes všech 6 sledovaných oblastí) alespoň 5 z 8 sledovaných dovedností na základní a střední úrovni.

Pokud bychom nedělali průměr přes všech šest oblastí, ale vzali (stále v rámci zvolené varianty 8/3) každou samostatně, vypadala by výsledná čísla následovně:

• pojmy z IT: splňuje 53 %,
• ovládání PC: 55 %,
• textový editor: 43 %,
• tabulkový procesor: 31 %,
• Internet: 40 %,
• grafika: 52 %.

Jak tomu říkat?

Když už víme, co vlastně v průzkumu vyšlo (27 procent, v rámci varianty 8/3, jako celorepublikový průměr přes všech šest oblastí), pak je jistě zajímavou otázkou, jak toto číslo vůbec prezentovat. Co vlastně znamená? Čeho je v ČR 27 procent?

Znamená to, že jde o úroveň počítačové gramotnosti? Nebo jde o úroveň informační gramotnosti? Obojí je asi možné, v závislosti na tom, jak kdo definuje ten který pojem. A právě tady se zadavatel výzkumu (MI ČR) a realizátor (STEM/MARK) zcela zásadně rozchází.

Ministerstvo informatiky hovoří o informační gramotnosti: prezentuje celý výzkum jako výzkum informační gramotnosti a říká, že "27 procent Čechů je informačně gramotných." Naopak realizátor projektu, agentura STEM/MARK, hovoří o průzkumu počítačové gramotnosti a dochází k závěru, že "počítačová gramotnost ČR v roce 2005 je 27 procent."

Neupozorňuji zde na to tak explicitně proto, že bych chtěl znevažovat výsledky celého rozsáhlého průzkumu. To rozhodně ne. Kritizuji jen to, že se dva subjekty nedokázaly dohodnout na společné terminologii. I to by mělo patřit k určitým základním dovednostem…

Osobně bych chápal informační gramotnost jako něco, co může existovat i bez počítačové gramotnosti. V době, kdy počítače ještě nebyly pro běžné uživatele dostupné, lidé také dokázali pracovat s informacemi - získávat je, vyhodnocovat, využívat atd. Tedy využívat svou informační gramotnost. Jen k tomu používali jiné nástroje a postupy, např. čerpali hlavně z knih a časopisů, chodili do knihoven atd. Dnes k tomu používají především počítače a Internet, protože je to rychlejší, efektivnější a snazší. Jen je k tomu potřeba umět s počítači a s Internetem pracovat. Tedy mít počítačovou gramotnost.

Ze svého pohledu, vzhledem k tomu, jaké dovednosti byly vyhodnocovány a v jakých oblastech, se přikláním k interpretaci STEM/MARKu, ve smyslu počítačové gramotnosti.

Lze srovnávat?

Pravdou ale je, že obě gramotnosti (informační i počítačovou) lze definovat nejrůznějšími způsoby a že žádná oficiální formální definice (pokud je mi známo) neexistuje. Takže průzkum MI ČR a STEM/MARKu si nutně musel nějakou vlastní definici zvolit (viz výše), čímž také nastavil určitý precedens. Jak zaznělo na včerejší prezentaci výsledků průzkumu, zájem o metodiku mají i v zahraničí, a také v Bruselu, v DG INFSO (generálním ředitelství pro informační společnost a média).

S tím pak souvisí i odpověď na následující základní otázky:

• je 27 procent hodně nebo málo?
• jak je na tom ČR ve srovnání se zahraničím?

Ani na jednu z těchto otázek nelze odpovědět. Není totiž s čím srovnávat. Jde skutečně o jeden "statický" snímek, jehož "pohled" je dán použitou metodikou. Neexistuje k němu stejný pohled na jiné respondenty (například v zahraničí), ani na stejné respondenty v jiném čase, aby bylo možné sledovat příslušné trendy.

Jak zaznělo na včerejší prezentaci, MI ČR se právě o trendy velmi zajímá a provedený průzkum chce za určitou dobu zase zopakovat. I když možná v menším rozsahu. Má to samozřejmě své opodstatnění, protože MI ČR má na starosti i jeden z konkrétních úkolů Státní informační a komunikační politiky, kterým je

"do roku 2006: rozšířit základní informační gramotnost (na úrovni NPPG) alespoň na polovinu obyvatelstva".

Není nakonec právě zde vysvětlení toho, proč MI ČR raději hovoří o informační gramotnosti, zatímco STEM/MARK měří počítačovou gramotnost? Ona už je asi chyba v samotné Státní informační a komunikační politice, která poměřuje informační gramotnost s Národním programem počítačové gramotnosti. Ten se už podle svého názvu zabývá počítačovou gramotností, když učí naprosté začátečníky prvním krokům při práci s počítačem.

Jak se měřilo?

Když už jsem zmínil možný menší rozsah budoucích pokračování, je vhodné se zmínit i o metodice stávajícího průzkumu.

Součástí zadání bylo to, aby výsledky bylo možno zúžit na různé skupiny obyvatel (podle profese, věku, bydliště apod.) a přesto měly stále dostatečnou vypovídací hodnotu. To vedlo na volbu neobvykle velkého vzorku, a to 15.000 respondentů, ve věku od 18 do 60 let (tedy tzv. "v produktivním věku"). K nim se později přidalo i 500 respondentů od 15 do 17 let a dalších 500 starších 60 let. Takže celkem bylo respondentů 16.000.

S tak velkým počtem respondentů nešlo pracovat najednou, a tak celý průzkum probíhal ve třech vlnách po 5000 respondentech (a v poslední vlně s dalšími 2 x 500 respondenty). Proto také výše uvedená tabulka s výsledky po první a druhé vlně. Z ní vyplývá, že celkové výsledky se po první vlně už nijak zásadněji neměnily, jen mírně zpřesňovaly.

Další zajímavostí kolem metodiky celého průzkumu je to, jak se vyrovnat s podceňováním (a samozřejmě také s přeceňováním) vlastních dovedností a schopností u jednotlivých respondentů. Ti byli kontaktováni a dotazováni po telefonu a ke svým schopnostem se vyjadřovali sami. Jak potom průzkum zjišťoval, zda a do jaké míry tato vyjádření odpovídají realitě?

Realizátor průzkumu to dělal tak, že si určitou část respondentů zval k testům, na kterých jejich dovednosti ověřoval. A kupodivu mu vyšlo, že se od deklarovaných dovedností nelišily zase až tak zásadně. I když určitý nenulový rozdíl zde přece jen byl: po "zohlednění skutečných schopností uživatelů PC" vyšlo výsledné číslo 24 procent. Jinak to bylo oněch již zmiňovaných 27 procent.

Nejzajímavější výsledky a čísla

Realizovaný průzkum je díky rozsahu použitého vzorku skutečně úctyhodný a umožňuje nejrůznější "zužování". Jak včera potvrdili zástupci MI ČR, zájem o specifická geografická zúžení už projevili zástupci krajů (které se zajímají o schopnosti svých obyvatel).

O jiné zúžení, podle sociálního postavení, zase má zájem resort práce a sociálních věcí. Podle očekávání se dozvěděl, že nezaměstnaní a lidé v domácnostech jsou na tom s gramotností (ať již počítačovou či informační) dost bídně. Možnost přístupu k výsledkům průzkumu by kromě veřejného sektoru mohl mít i soukromý sektor, ale konkrétní podmínky (např. finanční) ještě nejsou konkrétně stanoveny.

Některá "zúžení" provedli již sami realizátoři průzkumu a zveřejnili je během včerejší prezentace projektu. Část v prezentaci MI ČR a část v prezentaci STEM/MARK (dostupná je zde, se jménem micr-press a heslem press214). Je jich dost na samostatný článek. Proto dnes na závěr alespoň několik málo zajímavých "zúžení". Nejprve v podání MI ČR, tj. hovořících o informační gramotnosti:

• Podíl informačně gramotných mezi populací starší 60 let jsou dvě procenta, mezi generací 15-17 let je tento podíl 55 procent (v populaci 18-60 jde o již zmiňovaných 27 procent informačně gramotných).
• Třetina učitelů základních a středních škol (33 procent) je informačně gramotná (tedy dvě třetiny ne). To osobně považuji za přinejmenším tristní.
• Úplných počítačových profesionálů orientujících se v oblasti počítačů na špičkové úrovni je necelé procento v populaci.
• Nejnižší informační gramotnosti dosahují zástupci nekvalifikovaných dělnických profesí (čtyři procenta).

Nyní také několik zajímavostí v podání STEM/MARK (tj. hovořících o počítačové gramotnosti):

• Počítačová gramotnost je výrazně závislá na velikosti sídla: u měst nad 100.000 obyvatel dosahuje 37 procent, u obcí do 1999 obyvatel jen 18 procent.
• Nejvyšší počítačovou gramotnost má Praha (38 procent), nejnižší naopak kraj Vysočina a Karlovarský kraj (22 procenta). Zřejmě mají největší podíl malých obcí.
• Počítačová gramotnost rychle klesá s věkem, hlavní zlom nastává přibližně ve věku 34 let (kdy se počítačová gramotnost dostává pod celkový průměr). Používání počítače (bez ohledu na skutečné schopnosti) klesá s věkem podstatně pomaleji, ke zlomu (poklesu pod celkový průměr) dochází ve věku 44 let.
• Plných 66 procent respondentů deklaruje, že "využívá PC nebo jej umí používat". Skutečná počítačová gramotnost, měřená výše popsaným způsobem, však dosahuje pouze již zmiňovaných 27 procent (resp. 24 procent, po zohlednění skutečných schopností).