Hlavní navigace

Věří stát Internetu? (I.)

30. 3. 2000
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Vztah státu k Internetu a informačním technologiím obecně je mírně řečeno nevyrovnaný: na jedné straně se stále připravují nové dokumenty na různých úrovních, na straně druhé se však nic hmatatelného neděje. Více o tomto tématu by měl odhalit seriál Jasny Sýkorové, který dnes začíná "od lesa": anketou Internet sobě.

Ti, kteří zorganizovali akci Internet sobě jsou jasně přesvědčeni, že věří málo. Nakladatelství Computer Press ve spolupráci s agenturou pro výzkum trhu Sofres Factum a některými dalšími partnery položili návštěvníkům stránek Internetsobe.cz několik otázek, které by měly jasně prokázat, o co uživatelům Internetu vlastně jde. Zda o zábavu nebo o prostředek vzdělávání a pracovní „nástroj“. První kolo petiční akce Internet sobě skončilo. Podle Jiřího Hlavenky, předsedy představenstva nakladatelství Computer Press, tato akce na zviditelnění Internetu nebyla rozhodně poslední. Za dva měsíce (od 25. ledna do 25. března) se do akce aktivně zapojilo na 10 tisíc návštěvníků.

„Jsme nešťastní z toho, jak stát, státní orgány a instituce vnímají Internet. Na rozdíl od vyspělejších zemí si tu někteří úředníci myslí, Že Internet je určen k zábavě či jako prostředek kriminální činnosti. Proto jsme připravili referendum Internet sobě, abychom dokázali, kolik lidí využívá Internet ke zdokonalování svých schopností,“ řekl Jiří Hlavenka k celé akci. Co vlastně představitelé referenda požadují?

  1. Internet do škol. Tím se rozumí zařazení Internetu do školních osnov, zajištění technického vybavení, tak, aby mladí lidé byli schopní pracovat s moderními technologiemi a učit se s pomocí Internetu, včetně zdokonalování znalosti jazyků.
  2. Státní správa na Internetu. Stát je tu pro všechny, kteří v něm žijí a platí daně. Je smutné, když občané, klienti státu, musí utrácet svůj čas ve frontách a řešit žabomyší spory s často nerudnými a nebo přepracovanými úředníky. V rozvinutém státě by mělo být samozřejmostí bezpečně podávat daňové prohlášení po Internetu, platit složenky, používat veřejně přístupné databáze a katastry.
  3. Zajistit dostupnost Internetu v odlehlých oblastech. Zřízení tak zvaných Internetových kiosků při knihovnách, tak aby měl kdokoliv rovný přístup k veřejným službám a informacím.

Lidé z branže nejsou sami, kdo volají po vytvoření programu s vysokou prioritou pro rozvoj Internetu. Olga Girstlová, spolumajitelka úspěšné brněnské telekomunikační firmy GiTy, lobbuje za tuto záležitost už delší dobu. Domnívá se, že zavedení Internetu, především do odlehlejších oblastí, by pomohlo zvýšit zaměstnanost a to převážně žen. Sama se už, spolu s dalšími moravskými podnikatelkami, pustila do osvěty.

Zaznívají hlasy, že Internet pomáhá převážně firmám, které díky němu podnikají či prodávají své výrobky a služby. A že tyto firmy samy by se měly zasadit o co nejmasovější rozšíření Internetu. Propagátoři Internetu s tím více či méně souhlasí. Co však po státu hlavně chtějí, je posílení priorit rozvoje Internetu, vytvoření příznivého legislativního rámce a metodických doporučení pro státní organizace.

Jak je ale na tom ve skutečnosti náš stát? Pod pokličkou se toho určitě vaří spousta. A něco je už i připraveno ke konzumaci. Ne všechno, co se navařilo, je však k jídlu. Zároveň se problematika Internetu dostává do módy a tak se v záplavě výkřiků a prohlášení těžko rozlišuje, co jsou seriózní programy a co jen populistické sliby a ohřívání si vlastní polívčičky.

BRAND24

Nově se informační politika státu dostala do rukou nedávno zvoleného ministra bez portfeje Karla Březiny. Co zamýšlí s Internetem on a stát obecně, byste se měli dozvědět v tomto nekonečném seriálu příště.

Jasna Sýkorová

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).