Vězení za diskusi na webu!

Navštěvujete rádi internetové diskusní servery, zpravodajské weby, nebo weblogy? Přispíváte s oblibou do tamějších fór, necháváte se unášet bezprostředností komunikace a anonymitou, kterou Internet zdánlivě nabízí? Nerozpakujete se na webu použít ostřejší výraz či jízlivé slovíčko?

Pokud jsou vaše odpovědi kladné, po přečtení příběhu Petra Partyka možná přehodnotíte své dosavadní zvyky.

Jak to začalo: kritika městského úřadu

Na časové přímce se vracíme do roku 2000. V říjnu tohoto roku si tehdejší starosta Prahy 7 Tomáš Dub občanům pochvaloval, jak jeho městská část zvládla dokonale vyvrátit nebezpečí, jež v sobě skýtalo Prahou pořádané zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Sebechvála radnice vyprovokovala ke kritickému příspěvku v internetovém fóru Prahy 7 jednoho z občanů – Petra Partyka.

Petr Partyk vyčetl obecním úředníkům nezájem o starosti obyčejných lidí. Rok tehdy bydlel v posledním patře domu bez střechy. Jeho majitel prodal půdu třem zájemcům o stavbu nových bytových prostorů. Začalo se stavět, proti ale byli památkáři. Stavební úřad nejprve úpravy zakázal, aby je poté znovu povolil. Rozestavěný dům však zůstal stát tak, jak ho stavebníci po zákazu zanechali.

Dne 17. října 2000 se ve veřejném internetovém fóru Prahy 7 objevil inkriminovaný příspěvek, podepsaný jako Petr Partyk, který spekuluje o možném jednání majitele dr. Štastného se zájemci o koupi domu a šéfem stavebního úřadu ing. Jiřím Chourem:

„Dobře věděli, že od většinového spoluvlastníka dr. Šťastného kupují ideální části domu se stavebním povolením na půdní VESTAVBU. Někým (dr. Šťastným) však byli poučeni, že to není problém, Česká republika je banánová republika, stačí podplatit příslušného úředníka (Ing. Choura?), ten za porušení stavebního povolení vyměří směšně nízkou pokutu a nepovolenou stavbu dvoupodlažní NÁSTAVBY dodatečně schválí.“

Nevinně vyhlížející fórum, kde k napsání příspěvku nebyla nutná registrace, se zvrhlo v debatu, kde se diskutující navzájem obviňovali a padala dosti nevybíravá slova. Právě výše zmíněný příspěvek se ale později stal předmětem doličným.

Trestní oznámení

„Mně ta diskuse ani zvlášť nevadila. Po lidské stránce rozumím tomu, že ti lidé trpěli, protože jim teklo na hlavu. Já ale zákon nemohl porušit a snažil jsem se v diskusi odpovídat věcně,“ vysvětloval nám jeden z hlavních aktérů, Jiří Chour, vedoucí stavebního úřadu.

Rozbuškou celého sporu nebyla webová diskuse, ale staly se jí e-mailové zprávy s pornografickým obsahem. „Někdo si otevřel pod mým jménem schránku a rozesílal starostovi, tiskovému mluvčímu a dalším šílené prasárny,“ stěžuje si Jiří Chour. Příval nežádoucích a pošpiňujících zpráv chtěl zastavit, anebo alespoň prokázat, že za nimi nestojí jeho osoba.

Jiří Chour se 20. října 2000 vydal na polici a podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin poškozování cizích práv následujícího zně­ní:

„(…) zhruba před týdnem mi na mou schránku začaly chodit různé perverznosti a vulgární vzkazy. Od zmíněné doby mám každý den ve schránce čtyři až pět těchto vzkazů. Je jasné, že na Seznam.cz si někdo pod mým jménem otevřel e-mailovou schránku. Z této schránky rozesílá pod mým jménem výhružky, pornografii atd. (…) Dle mého názoru je vysoce pravděpodobné, že se jedná o osobu, s kterou jsem přišel do styku po pracovní stránce.“

Podle svého tvrzení Jiřího Chour netušil, kdo za e-maily může stát. „Oznámení nebylo proti Partykovi, ale vůči neznámé osobě. Abych řekl pravdu, mě ani vůbec nenapadlo, že by se mohlo jednat o Partyka. Když s někým bojujete v diskusi, tohle vás nenapadne. Domníval jsem se, že to bude někdo, komu jsem tenkrát dal vysokou pokutu.“

Policie nepotvrdila svou pověst, případ neodložila a byla velmi aktivní. Za dva měsíce přišlo Jiřímu Chourovi oznámení o stavu vyšetřování. Policie zjistila, z jakého počítače byly e-maily odesílány – z pracoviště Petra Partyka.

„Vtrhli do kanceláře, zabavili počítač a křičeli, že jsem podezřelý ze spáchání trestného činu,“ vzpomínal v létě roku 2003 pro týdeník Respekt Petr Partyk. „Když jsem podával trestní oznámení pro trestný čin obecného ohrožení ohledně bytu, nic se nedělo. Ačkoliv jsem se měl dvakrát dostavit na policii, pprap. Ondřich na mě nikdy neměl čas. Ale když podal trestní oznámení J. Chour, tentýž pprap. Ondřich se mohl přetrhnout samou horlivostí. Inu, všichni občané jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější,“ smutnil Petr Partyk ve webové diskusi týdeníku i v samotném článku.

Ačkoliv si Jiří Chour na webovou diskusi na stránkách Prahy 7 nestěžoval, policie jednala z vlastní iniciativy a do obvinění ji zanesla. To bylo Petru Partykovi sděleno 7. června 2001, a to z trestných činů ohrožování mravnosti a pomluvy. Podle jeho prohlášení mu bylo na následujícím výslechu policií ještě nabízeno podmíněné zastavení trestního stíhání pod podmínkou, že se přizná a projeví lítost. To Petr Partyk nechtěl s tím, že je nevinný, a odmítl nadále vypovídat.

Soud: Vinen!

V říjnu podal státní zástupce obžalobu u obvodního soudu pro Prahu 7. Soudce JUDr. Rudolf Šídlo vydal trestní příkaz, v němž shledal Petra Partyka vinným v plném rozsahu obžaloby a vyměřil mu trest jednoho roku odnětí svobody, s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let.

Petr Partyk podal odpor a v březnu 2002 následovalo hlavní líčení za účasti svědků a všech aktérů. Rudolf Šídlo potvrdil vinu Petra Partyka, ale trest mění na 200 hodin obecně prospěšných prací.

Výsledek je přesto kontroverzní, soudní znalec doc. ing. Zdeněk Častorál, DrSc. ve svém čtrnáctistránkovém posudku jasně prohlásil: „Nelze jednoznačně stanovit, že pro přístup k uvedeným adresám byl použit počítač používaný obviněným.“

Soudce Rudolf Šídlo tento posudek nerespektoval a v odůvodnění rozsudku došel k prazvláštnímu závěru: „Ze znaleckého posudku vyplývá (…). Z výpovědi svědků však jednoznačně vyplývá, že tento počítač byl používán obžalovaným. Byl umístěn v jeho kanceláři a i když nelze vyloučit jeho občasné použití některým z kolegů, je tato okolnost vysoce nepravděpodobná (…). Obžalovaný měl neshody s ing. J. Chourem a tímto způsobem se mu chtěl pomstít.“

Jinými slovy, pokud z vašeho počítače v kanceláři odejde závadný materiál, už je jedno, jestli to byla při přestávce na oběd ruka kolegy, která stiskla potvrzovací klávesu. Vinen budete vy, přestože důkazy nebudou jasné.

Petr Partyk se odvolal k Městskému soudu v Praze, kde jako důvody uvádí, že mu nebylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že tyto skutky spáchal on, a že skutky, které mu jsou kladeny za vinu, nejsou vůbec trestnými činy.

Městský soud zprostil v srpnu roku 2002 Petra Partyka obžaloby ve věci trestného činu ohrožování mravnosti a snížil mu trest na 150 hodin obecně prospěšných prací. Na druhou stranu potvrdil výrok obvodního soudu ve věci trestného činu pomluvy. Obžalovaný podal odvolání k Nejvyššímu soudu se stejnými argumenty, ty ale soud smetl ze stolu a potvrdil předchozí rozhodnutí. Kompletní text naleznete na serveru ITprávo.

Do vězení!

Petr Partyk odmítl po dva roky vykonat soudem uložených 150 hodin obecně prospěšných prací, a tak mu před měsícem soudce Rudolf Šídlo změnil trest na 75,5 dnů odnětí svobody nepodmíněně.

Zajímavý případ, ač veřejností příliš nesledován, má ve výsledku několik závažných rovin: samotné kontroverzní odsouzení za pomluvu obecního úředníka, prokazatelnost skutku a otázku, do jaké míry soud pochopil problematiku Internetu.

Důkazní nouze?

Pro čtenáře Lupy jsou nejzajímavější poslední dvě jmenované roviny (přesto stojí za zmínku výroky soudce Rudolfa Šídla: „Od té doby, co byl z trestního zákona vypuštěn paragraf o slovním útoku na veřejné činitele, jsou vystaveni bezbřehým urážkám kverulantů typu pana Partyka. Kritika takových lidí musí přece mít své hranice.“ O případ se z politické stránky zajímají Britské listy.)

Z pochopitelných důvodů je velice těžké usvědčit dotyčného z účelové pomluvy a navíc mu prokázat, že závadné příspěvky poslal na web právě on. Ani Zdeněk Častorál, soudní znalec z oboru počítačová kriminalita, nebyl schopen v případu Petra Partyka potvrdit zainteresovanost obžalovaného. Navíc prý zkoumal pouze e-mailovou komunikaci, nikoliv webové příspěvky, za něž byl Petr Partyk odsouzen. „Soudci stačilo mé jméno pod texty,“ řekl Petr Partyk Lidovým novinám.

„Víceméně se daří prokázat, že předmětná informace pochází z konkrétního počítače, že byla vytvořena na konkrétním prostředku a prostřednictvím nějakého konkrétního software (dat) v nějakém čase. Spojit tyto prostředky s konkrétním člověkem již bývá velmi obtížné, nicméně soud striktně vzato nepotřebuje zcela jasný a přímý důkaz, přičemž mu postačí celá řada nepřímých důkazů (jako například skutečnost, že jen obviněný měl výlučný přístup k tomu počítači, že počítač byl chráněn bezpečným heslem, se kterým mělo být náležitě nakládáno, apod.)“ říká JUDr. Ján Matejka ze serveru ITprávo.

Po právní stránce není rozdíl mezi Internetem a novinami. Případ Petra Partyka až příliš věrně ilustruje, jak jednoduše a nešťastně může dopadnout uživatel, bez zábran diskutující v internetovém fó­ru.

Znalost internetové problematiky?

Už od starověku jsou na soudce kladeny vysoké požadavky. Arbitr, soudící mezilidské spory a bezprostředně rozhodující o osudech občanů, by měl být nejen výborným znalcem práva, ale také člověkem moudrým, zkušeným a všeobecně znalým v jiných odvětvích. Není důvod, proč by toto nemělo beze zbytku platit také pro souzení deliktů na Internetu.

„Soudce Šídlo o sobě hrdě prohlásil, že problematice Internetu, elektronické pošty a programování vůbec nerozumí. Plete si výrazy „seznam“ s firmou Seznam. O jeho odborných kvalitách svědčí například otázka, kterou položil znalci „Může být na jednom počítači několik seznamů?“ Důkazem o tom, že jsem cosi psal do internetové diskuse, je pro něj výpis z této diskuse. Jakmile má v ruce kus potištěného papíru, je to pro něj stejně hodnotný důkaz, jako kdybych to psal vlastní rukou,“ zlobí se internetové příspěvky na Lidovkách a Respektu, podepsané „Petr Partyk“.

O tom, že české soudnictví disponuje základním orientačním smyslem na Internetu a některé diskusní fórum (neřku-li chat) navštívilo, se dá opravdu s úspěchem pochybovat. Pak by se totiž nesoudilo nic jiného než internetové pomluvy a v rekapitulujícím usnesení Nejvyššího soudu České republiky by se nevyskytl následující nesmysl:

„Rozsudkem Obvodního soudu (…), byl obviněný uznán vinným (…) trestným činem pomluvy (…), kterého se měl dopustit tím, že dne 17. října 2000 ve veřejném internetovém diskusním fóru O. ú. m. č. P., prostřednictvím e-mailové pošty uvedl (…)“

Soudce Rudolf Šídlo se o tom s námi nechtěl bavit: „Já v tom žádný logický rozpor nevidím. Můj názor naleznete v rozsudku,“ načež nám položil telefon.

Nikdo není spokojen

Ve výsledku vypadá případ absurdně, a to se v tomto článku ani nezabýváme problematikou zákona o pomluvě a svobodě slova, na nějž panují v naší zemi zcela rozdílné názory, počínaje Janem Rejžkem, Michalem Zítkem a konče Helenou Vondráčkovou s Rudolfem Šídlem (mimochodem, právě soudce Rudolf Šídlo potrestal v roce 2003 Michala Zítka za vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf).

Jiří Chour, jehož trestní oznámení stálo před čtyřmi a půl lety za trestním stíháním Petra Partyka, původně nechtěl práci policie a soudů hodnotit. „Průběh diskuse na našem fóru nikdy nebyl důvodem pro žádná odvetná opatření vůči kritikům,“ říká dnes. „Je tak pravdou, že je to trochu nešťastné a nikdo se z výsledku nemůže radovat. Ale alespoň mi přestaly chodit ty vulgární e-maily.“

Petr Partyk vinu nadále popírá: „To, za co mám jít do vězení, jsem nenapsal.“

Je zřejmé, že informační společnost založená na demokracii si bude muset zvyknout, že určité společenské mantinely fungují také na Internetu. Sám věřím, že se internetová kriminalita začne v budoucnu více řešit také v ČR. Pokud by ale na počátku „lepších zítřků“ měl být případ Petra Partyka, jedná se o nešťastné vykročení levou nohou.

---

Na článku spolupracoval Aleš Miklík.