Více registrátorů domén? Ale kdy, jak a za kolik...

CZ.NIC se už přibližně rok opravdu snaží naplnit dávný závazek zpřístupnění registračního procesu více registrátorům. Od loňské aklamace, přes výběr Pragonetu coby dodavatele technického řešení a definici pravidel se pomalu blížíme okamžiku, kdy se i do ceny domény promítne konkurenční zápolení. Na pondělní valné hromadě byly odhlasovány dva velmi podstatné dokumenty: Pravidla registrace doménových jmen a Pravidla registrace doménových jmen prostřednictvím LRR. Na webu se objeví až 10. července, v platnost vejdou dnem přechodu na nový systém.

A kdy to tedy bude? Původně se v zákulisí hovořilo o zářijovém termínu – dnes už nikdo nevěří, že by se všechno stihlo. Snad se tedy dočkáme do konce letošního roku. V čem nyní vidím problém? Žádný z potenciálních zájemců o statut registrátora ještě netuší, za jakých podmínek se budou moci registrátorem stát. Ať už jde o podmínky finanční, nebo technické. K tomu chybí jiné dva podstatné dokumenty: pravidla komunikace a ceník.

Přitom právě ceník rozhodne, pro kolik společností bude v novém systému rentabilní stát se registrátorem, a pravidla komunikace budou představovat zadání pro programování rozhraní, jak mezi registrátorem a CZ.NICem, tak mezi registrátorem a klienty, a samozřejmě tento dokument ovlivní i způsob zpracování registrací registrátorem. Pokud dnes některá společnost tvrdí, že se stane registrátorem, deklaruje tím buď silné odhodlání, nebo ekonomické šílenství.

Zatímco o technologických otázkách se ještě nemluví, finanční podmínky už CZ.NIC nastínil na jarní tiskové konferenci, načež později články, které s nimi kalkulovaly, byly označovány za spekulativní. Dobrým příkladem je zamyšlení bývalého spolumajitele společnosti Hosting CZ Jakuba Chromého na DigiWebu s poněkud provokativní otázkou v názvu: Pohřbí nový systém registrací domén menší webhostery?

CZ.NIC nyní kalkuluje s tím, že se registrátorem stane asi šest společností – to je zajímavý posun proti jaru, kdy se hovořilo o trojnásobku. Otázkou je, kdy se těch šest společností registrátorem stane. Už jen naprogramovat dostatečně funkční rozhraní bude nějakou dobu trvat. Registrátor rozhraní ale bude muset mít, aby je mohl začít nabízet dalším zájemcům-dealerům – jinak by byl nejspíš záhy pohnán před antimonopolní úřad. Ale dokud nebudou známa pravidla komunikace, není co programovat.

Také s ceníkem může být potíž. Ceník domén je totiž politikum. Od chvíle, kdy se stát začal zajímat o Internet jako o ekonomické prostředí, začaly být státní instituce citlivé na výši cen. Dnes je poměr rozdělování poplatků za doménu 85 ku 15 ve prospěch dodavatele technického zajištění (CZ.NIC má z nové registrace 240 korun, z prodloužení 120 korun). Tento poměr neodpovídá skutečným nákladům (85 procent je přehnaných). Nikdy jsem ovšem neslyšel, jaké jsou reálné náklady na doménu s přiměřeným ziskem. Pak tedy nechápu, na jakém základě je cena stanovována.

Současná cena je považována za příliš vysokou – první rok registrace vyjde čtyřikrát dráž ve srovnání s generickými doménami. Ceny domén určuje představenstvo, a to na jaře ohlásilo, že velkoobchodní ceny půjdou asi na polovinu současných koncových. Tím ovšem mnoho prostoru pro konkurenceschopnost české domény velkoobchodní cena nepřináší – přitom velkoobchodní cena domény .com představuje asi desetinu toho, nač dnes přijde doména .cz.

Další problém představuje současná neshoda mezi členy CZ.NICu, zda má být ceník veřejný, či nikoli. Jak se má společnost rozhodnout, zda se jí vyplatí statut registrátora, když se podmínky dozví až během procesu přidělování statutu?

Podle mého názoru, by měl konečné verze dokumentů CZ.NIC záhy zveřejňovat. Jenže po třech měsících na webu nenajdete ani Zásady obchodních podmínek pro registrátory (schváleno 10. dubna 2003) a nyní se členové sdružení přou, zda by měly být veřejné velkoobchodní ceníky. V situaci, kdy doménu .cz spravuje jen jediný subjekt a nehrozí mu konkurence, připadá mi takové utajování směšné.

Nejsměšnější na současném stavu přechodu na systém více registrátorů je fakt, že nečlenové obviňují CZ.NIC z toho, že informace tají, aby členové získali při náběhu systému výhodu (třeba v podobě přerozdělení současných 140.000 držitelů domény). Jenže ani členové o těch dvou zásadních předpokladech (cena a podmínky) nic netuší – spolumajitel společnosti, která je členem CZ.NICu, mi minulý týden v soukromém rozhovoru přiznal, že ani on neví, zda se stanou registrátorem.