Virální šeptanda

Ilustrace: Nenad Vitas

Neznám nikoho, kdo by ji nehrál. Skupinka lidí sedí nebo stojí vedle sebe, podle příležitosti. Jeden vymyslí slovo a pošeptá ho tomu dalšímu. Ten ho pošeptá tomu vedle něj. Ten ho pošeptá dalšímu a dalšímu. Když se slovo dostane k tomu, kdo už nemá, komu by ho pošeptal, protože je na konci řady, dotyčný hrdě nahlas řekne, co slyšel. Tichá pošta. Známá to hra mezi dětmi, ale někdy, příležitostně, i ve velmi krutě ironických podobách u dospělých. Co má společného s Internetem?

Kromě P2P komunikace také to, že může být ukázkou pro virální šíření informací. Pokud ovšem většina hráčů slovo nesdělí jen jednomu vedle stojícímu, ale postupně více lidem. Každý si tak to, co slyšel, sice nechá sám pro sebe (šířením o to nepřijde), ale současně to řekne mnoha dalším. Virální se této komunikaci říká proto, že na podobném principu pracuje chřipka – v průběhu distribuce dochází ke zmnohonásobení původní informace, a to až do stavu blížícímu se saturaci základní populace (všichni kýchají). Protože ale vysvětlovat něco chřipkou není v poslední době cool, hodí se pro virální šíření informací právě tichá pošta.

S jedním malým ale. Pokud jste tu hru už někdy hráli, pak dobře víte, že nachází-li se na vstupu slovo označující lichokopytníka, může stát na výstupu naopak sudokopytník. Dobře míněné dobré slovo se pak stane sprostou nadávkou a podobně. Krátce řečeno, stejně jako chřipkový virus se i informace v tiché poště v průběhu distribuce mění – mutuje. Na vině je to, že ji šíří různí lidé ne zcela stejným jazykem – a v tom je ta legrace celé hry.

       

Virální šíření na Internetu je naproti tomu založeno na tom, že informace zůstává konstantní. Veselá fotografie, vtipný status nebo odkaz na mimořádně vypečenou stránku „skáčou“ z jednoho uživatele na další, aniž by se měnily. Digitální technologie je totiž na rozdíl od nepřesného lidského jazyka či zlomyslné chřipkové breberky vždy přesná a to, co produkuje, jsou dokonalé kopie, ne nepřesné interpretace. Tak bychom mohli říct, že „tichá pošta“ na Internetu postrádá nejenom své kouzlo, ale i smysl původní hry.

Chyba lávky. Informace už se deformují i na Internetu. Sice nelze změnit obrázek ani odkaz, ale je možné změnit jeho vyznění. Skupina sociální sítě mající původně sloužit k propagaci se tak rychle stane skupinou hanlivou. Obrázek původně neutrální získává někdy cynický, jindy naopak adorující význam. Tak nenápadnou věc jako název produktu lze využít k úspěšnému výsměchu jeho autorům. To všechno bylo velmi pěkně vidět v průběhu nedávno skončené volební kampaně. A obávám se, že tím to neskončilo. Krátce řečeno, tichá pošta dorazila na Internet konečně s celou svojí krásou.