Virtuální světy na Internetu

Internet svým uživatelům nabízí mnoho, není to jen text a obrázky. Můžeme se kochat hudbou, animacemi, videem... Internet umí pracovat i s 3D a umožní uživateli vstoupit do virtuálního trojrozměrného světa. Má to ale vůbec smysl? Jsou tyto projekty zajímavé a užitečné, nebo jsou jen slepou větví vývoje?

Když se v současnosti hovoří o trendech spojených s Internetem, většinou se zmiňuje moderní buzz-word „Web 2.0“, hovoří se o videoobsahu (od YouTube po Stream.cz), uživatelských aktivitách obecně (například stále trvající rozmach blogů) nebo se probírá klasické téma bezpečnosti (tedy kde se plazí jaký nový červ, kdo koho hacknul apod.). Ale prakticky vůbec se nehovoří třeba o takovém spojení Internetu a virtuální reality. A přitom tady tato možnost už nějakou dobu existuje.

Stejně jako v případě dalších multimediálních prvků (flashové animace, video atd.) je i zde potřeba plugin či přehrávač. S třetím rozměrem se bohužel váží určité problémy, a protože se nejedná o nijak extrémně využívané aplikace, není zde ani pořádně zavedený standard. Samotné 3D se obvykle vytváří s pomocí jazyka VRML (Virtual Reality Markup Language), jehož novější verze se nazývá X3D. Pro spuštění je obvykle nutné sehnat si alespoň nějaký z mnoha pluginů (BS Contact, Blaxxun, Cortona nebo Octaga Player).

Zhruba před dvěma týdny se v NoDu v Roxy konala zajímavá přednáška s názvem „Virtuální města”. Byla zde kupříkladu prezentována patrně nejznámější internetová 3D aplikace – Google Earth. Google Earth je známá už jen z toho důvodu, že to je součást kolosu Google; nicméně je to zároveň i pěkný příklad virtuálního světa (a to přímo doslovně). Jak už název napovídá, jedná se o 3D model planety Země, který po dostatečném přiblížení funguje i jako mapa. Oproti klasickým mapám se dá s prostředím všelijak otáčet a naklánět a povrch je navíc plastický. Skvělá věc také je, že některé významné budovy jsou přítomné jako skutečné 3D modely. A každý tam může přidat model další, protože Google nabízí jednoduchý modelační nástroj s názvem SketchUp, který umožňuje export modelů právě do aplikace Google Earth.

Druhým zajímavým projektem, o kterém se v NoDu hovořilo, byl virtuální Magistrát. Na projektu pracuje nevládní organizace Ciant, a výstupem je detailní trojrozměrný model Magistrátu hlavního města Prahy, kam může uživatel bez problémů vstoupit a prohlédnout si jednotlivé místnosti a kanceláře. Navíc se počítá i s využitím multimédií a informačních zdrojů (takže třeba kliknutí na virtuální úřední desku zobrazí aktuální informace, která tam ve skutečnosti opravdu visí). Aby bylo prostředí příjemnější a živější, pohybují se tam virtuální radní, sekretářky a další návštěvníci. K orientaci slouží integrovaná mapa a navigační menu.

Kromě modelu celé Země a virtuálního Magistrátu byl prezentován i model města Turín. Snahou bylo vytvořit kompletní 3D model celého města, nicméně výsledek připomíná spíše jen rozsypané kostičky stavebnice Lego. Modely jsou primitivní, textury většinou neexistují a prakticky se nepoužívá ani LOD (level-of-detail), takže po přiblížení vypadají domy dosti nehezky. Jedná se tak vlastně o pouhou 2.5D vizualizaci, protože jednotlivé modely nemají žádné detaily, a vše působí víceméně jen schématicky. V současnosti probíhají práce na projektu 3D Turin 2.0, který by měl již nabídnout mnohem podrobnější a realističtější zobrazení.

Posledním bodem byla prezentace o architektuře v počítačových hrách. Počítačové hry jsou vynikajícím příkladem virtuálních světů, ale stojí už trochu stranou od původního tématu, který se týká zejména Internetu. Většina online her už jsou samostatné softwarové aplikace a neběží jen tak v okně browseru. Ponecháme tedy hry hrami a vrátíme se opět k virtuální realitě v kyberprostoru…

Oblíbenou aplikací 3D v rámci webového prohlížeče byly trojrozměrné chaty. Používám minulý čas, protože nyní se jedná spíše jen o okrajovou záležitost. Technické prostředky jsou sice dostupné a rychlost připojení už dávno není problém, ale přesto nejsou podobné služby využívány. Virtuální chatovací světy typu Cybertown nebo Oddessey zejí obvykle prázdnotou a neřekl bych, že se tato situace změní.

Až dosud jsme hovořili o aplikacích, které mají specifický účel – v případě 3D Magistrátu to je navigace po budově, v případě chatů to je pochopitelně komunikace a Google Earth je v podstatě jen megalomanská verze klasické mapy. Nicméně existují také 3D světy, které fungují jako určitý rámec, ve kterém si uživatelé mohou dělat téměř vše, co je napadne. Za zmínku rozhodně stojí dva zajímavé (a rozsáhlé) projekty, které uživateli umožní vstoupit do trojrozměrného virtuálního světa: Second Life a Active Worlds.

Second Life vypadá na první pohled jako hra; ale není to hra, rozhodně ne v pravém slova smyslu. V online hrách spolu hráči obvykle soupeří, bojují proti počítačovým monstrům, plní úkoly a současně s tím se jejich herní postava zlepšuje a vyvíjí. V Second Life nic takového není. Second Life je obrovský virtuální svět, kde si hráč může dělat prakticky cokoliv. Může chatovat, cestovat, stavět budovy, vyrábět předměty, prodávat zboží – zkrátka může žít svůj „druhý život“. Do „hry“ je možné dokonce vložit i skutečné peníze, které se promění na speciální herní měnu. Tento postup může být i opačný, takže hráč tak může (bude-li mít štěstí a bude-li úspěšný) vydělat i nemalou sumu peněz reálných.

Projekt Second Life vyvinula společnost Linden Lab, která se v současnosti může pochlubit cca 5 miliony registrovaných účtů (nicméně aktivních je pouze zlomek). Dalo by se tedy říci, že se jedná o dosti úspěšný projekt. Možná je to kvůli podobnosti s počítačovými hrami, možná návštěvníky opravdu fascinuje možnost vytvářet ‚herní‘ obsah a měnit okolní prostředí. A možná že lidé chtějí zkrátka jen zkusit štěstí a trochu se na tom pokusit vydělat. Tak jako tak se jedná pravděpodobně o nejúspěšnější projekt virtuálního světa v prostředí Internetu.

Druhé virtuální univerzum se nazývá Active Worlds. Aktivní Světy vznikly o mnoho let dříve než Second Life (již v roce 1995, zatímco SL až kolem roku 2003), nicméně nikdy nedosáhly ani podobného úspěchu. V rámci Active Worlds existuje zhruba 600 světů, ale celková návštěvnost je ve srovnání se Second Life naprosto mizivá – jedná se řádově o desítky až stovky návštěvníků (což je docela rozdíl oproti desítkám tisíc v případě SL).

Engine sice není tak schopný jako v případě Second Life (ani graficky, ani co do technologických možností), ale i tak je možné vytvářet relativně zajímavé věci (kupříkladu svět vizuálně laděný jako obrazy Van Gogha má skvělou atmosféru). Tak jako tak je Active Worlds technologicky spíše zastaralý projekt, a pokud se nestane zázrak, tak už asi příliš nových návštěvníků nezíská.

V obou výše jmenovaných světech je možné dělat de facto všechno možné. Dá se kupříkladu pracovat s multimédií a vybudovat tam virtuální aulu, do které bude streamována skutečná, právě probíhající přednáška. Je možné pracovat s interaktivitou a vytvořit třeba jednoduchou hru. Samozřejmě lze chatovat, a v případě Second Life i vydělávat (nebo také utrácet) peníze. Second Life toho nabízí mnohem více, a je v tomto ohledu tedy mnohem zajímavější. Nicméně je otázkou, jestli tento zájem vydrží.

UX16

Budoucnost virtuálních světů je sice nejistá, ale troufám si tvrdit, že se bude i nadále jednat spíše jen o okrajovou záležitost. Nákladné a detailní trojrozměrné vizualizace se tu a tam objeví, ale nikdy zřejmě nebudou sloužit k efektivní práci. Pro uživatele je zkrátka jednodušší kliknout na odkaz o vyhlášce na webu než se procházet chodbami virtuálního Magistrátu. Je efektivnější podívat se na normální mapu než zoomovat z orbitu planety v Google Earth. A je rychlejší napsat pár slov do chatu než svého přítele nahánět po Cybertownu a pak mu předvádět všelijaké emotikony ve formě posunků a tanců.

Virtuální světy na Internetu to zkrátka nemají jednoduché. Nicméně i přes spíše vlažný zájem ze strany uživatelů tyto světy existují, a v celé řadě případů mají co nabídnout – přinejmenším novou a zajímavou zkušenost. Schválně si to zkuste a alespoň na chvíli se zajděte podívat do některého zmiňovaného světa a rozhlédněte se kolem sebe. A nebo třeba navštivte virtuálního starostu v jeho kanceláři. Ostatně proč ne? Za zkoušku člověk přece nic nedá…

Anketa

Používáte internetové 3D aplikace často?

32 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 3. 2008 6:38
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení Základy online marketingu - jak přivádět na web návštěvnost

  •  
    Vyhledavače a PPC kampaně - jak fungují
  • Webová analytika - k čemu jí využít
  • Facebook a další sociální sítě - co a jak komunikovat

Detailní informace o školení Základy online marketingu »