Je hloupost posuzovat chování národa podle pravidel jiného národa. Japonci jsou úslužní, ale ve vlaku nepouští sednout. Taky srkají při jídle, nesmrkají ale popotahují, jí syrové ryby a dělají další věci které se nám zdají divné nebo přímo odporné. Na druhou stranu z jejich pohledu smrkání je něco odporného, evropské jídlo, kdy jedno se jeden druh jídla kecne na jeden talíř jim přijde barbarské a omezené a bůh ví co vše jim na běloších přijde divné.
Zkrátka v Římě buď Římanem a chovej se v rámci možností dle místních zvyků a neodsuzuj chování místních protože jsou vychování dle jiných pravidel.
A vzhledem k tomu, že Japonci dosáhli stejné vyspělosti jako mi, nelze říct které zvyklosti jsou lepší, zda naše či jejich.
Jinak k tématu článku. Jeden rys z Japonských zvyků v anglických emailech lze vypozorovat, a to zvláště u techniků, kteří anglicky neumějí příliš dobře. Téměř všechny emaily začínají větou:
"Hello,
this is Jméno san.
Vlastní text emailu"
A nezáleží na tom, zda to píšou člověku kterého oslovují prvně nebo ho znají už 3 roky a že jméno člověk vidí na první řádce v emailové adrese. Prý to přesný překlad Japonského začátku dopisu.
Puvodni tazatel chtel zrejme rici, ze uctivost a poklona je podle evropskych meritek ponekud zmatena. Viz onen priklad s manzelkou. Japonec muz proste sebe povazuje za nadrazeneho zene. On se stara o rodinu.
To je pozustatek vychovy a tradice.
Ale jde o to, ze Japonci se tvari usluzne a pritom kopiruji vase vyrobky. S uklonou. Pridam jeste moderni slovo "udajne". Cinani to rovnou vyrabeji z podradneho materialu a za tretinu ceny i s dovozem.
Nemci vas pusti na prechodu, chovaji se az moc korektne, ale pritom vsichni vedi, jak jsou hlucni a jak se vsude roztahuji. Vzdyt jim prece patri Evropa, ne? Jejich hlucnost nemaji radi ani Anglicane.
Americane maji plnou hubu demokracie a boha, nesmite fotit sve nahe dite, protoze to je pedofilie, nesmite mluvit o duchodcich nebo starych, protoze by jim to prislo lito. Sama moralka, ale pelesi se mezi sebou a za demokracii schovaji vliv tam, kde je ropa apod.
Slovo "san" oznacuje Jmeno mu predchazejici za uctive a vyskytuje se jak v psane tak mluvene reci Japoncu, nehlede na jazyk, kterym zrovna hovori. Pokud jmeno patri osobe, je slovo "san" prakticky neodmyslitele i pokud se jedna o jazyk anglicky ci ne-japonce, o nemz je rec.
Japonec neporozumi vete: This is Leo. (Toto je Leo). 5x se bude ptat, co tim myslite dokud nereknete: This is Leo-san.
Souvisi to uzce i s jinym prikladem: Dokonale dostanete Japonce na lopatky zeptate-li se ho (byt i Japonsky): "Kolik je hodin?" Japonec bude natolik zmaten, ze se nezmuze ani na jednoduchou odpoved. Pak vam vec dojde a opravite se: "Kolik je hodin prave ted?" Pote se Japonci rozsviti.
Nerekl bych ze poklona a uctivost jsou jen pretvarkou, byt laskavy je dano opravdu tradicemi, a cizinec to zrejme nepochopi. Uctivost nijak nesouvisi s tim, jaky ma tamten samurai s vami umysly a jestli vas po kratkem odusevnelem uctivem rozhovoru, kdy se citite jako nejlepsi pratele, nerozsekne mecem.
Chování Japonců je jedna velká přetvářka.
Před pár lety večer v Tokiju do zaplněného vlaku (jako u nás metro) přistoupila mladá rodina, otec a matka, která držela dítě na zádech.
Z nepřevychované evropské slušnosti jsem jako jediný vstal a nábídl jim místo. Tak si otec sedl a matka se dál kymácela ve vlaku s dítětem na zádech.
A úklonou i s dítětem mi nejvíce děkovala ona manželka.
