Víte, s čím souhlasíte?

Zná to jistě každý z nás, abychom mohli pokračovat v registraci svého nového účtu u jakékoliv webové služby, nebo abychom mohli na pevný disk počítače nainstalovat zakoupený či jinak legálně pořízený software, musíme vždy potvrdit svůj souhlas s uvedenými li­cenčními podmínkami. Ty jsou smluvním vztahem mezi námi a poskytovatelem služby či produktu. Pokud se rozhodneme s nimi nesouhlasit, nebudeme moci dále pokračovat v započaté re­gistraci či instalaci. Služba nám tak zůstane pro budoucnost zapovězena. Velice často však náš souhlas s těmito licenčními podmínkami potvrzujeme, aniž bychom si jednotlivá ujednání přečetli. Považujeme je totiž v řadě případů pouze za jakousi zbytečnou „překážku“, která nás pouze zdržuje od dokončení registrace nebo instalace. Někdy nám tato ujednání navíc mohou připadat „hloupá“, příliš dlouhá nebo nesrozumitelná.

Podepiš, nebo…

S licenčními ujednáními mezi uživatelem a poskytovatelem služby či produktu tedy v řadě případů raději jaksi automaticky slepě souhlasíme. Potvrdit náš souhlas je totiž tak snadné. Stačí pouze zatrhnout pole ve webovém formuláři, nebo stisknout jedno tlačítko pod textem. Podmínky prakticky nemusíme vůbec číst. Pokud si však při instalaci softwaru či registraci webové služby licenční ujednání mezi námi a poskytovatelem podrobně nepřečteme, pak se můžeme dostat do nezáviděníhodné situace, kdy se v jistých případech vystavujeme nejrůznějším rizikům. Svým souhlasem totiž stvrzujeme, že budeme nést případné následky nově vznikajícího právního vztahu. A právě na možná rizika a úskalí související s touto tématikou se v dnešním článku zaměříme.

Nejdříve mi však dovolte drobnou odbočku. Rád bych předložil drobné porovnání našeho chování v reálném světě a ve virtuální realitě. Pokud jsme totiž v reálném světě vystaveni podpisu nějaké smlouvy, pak se v drtivé většině případů snažíme jejímu znění co nejvíce porozumět. Na její přečtení si vyhradíme potřebný čas, abychom se vyhnuli následným nepříjemnostem. Vždyť paní u přepážky nás většinou upozorňuje, že před podpisem si máme podmínky našeho právního vztahu pečlivě prostudovat. Ve virtuálním světě nás ale nikdo neupozorní, neřekne nám „než podepíšeš, pozorně si následující text prostuduj“. Pouze je nám předložen licenční text a je jen na nás, zda mu budeme věnovat svou pozornost. Lze namítnout, že i když nás paní u přepážky upozorní, také nemusíme smlouvu číst. Ovšem většinou se snažíme po upozornění text prostudovat.

Možná úskalí

Pokud se podíváme na některé licenční podmínky, s nimiž „musíme“ při registraci souhlasit, pak můžeme pozorovat, že jsou často spletité a složité na pochopení. Tím bychom se však v žádném případě neměli nechat odradit. Když nějaké stati neporozumíme, máme možnost kontaktovat poskytovatele služby či dodavatele softwaru a požádat jej o vysvětlení pojmů. Občasným problémem při registracích také bývá skutečnost, že licenční ujednání se před námi skrývají kdesi dole na stránce pod množstvím reklamy a jiného obsahu. Navíc jsou napsaná drobným a pokud možno hůře čitelným (např. šedým) písmem. To samotné by pro nás mělo být dostatečným výstražným impulsem ke zvýšení naší ostražitosti.

Případ Google Chrome

Případů, kdy byly v licenčních podmínkách objeveny samotnými uživateli vážné nedostatky, je celá řada. Před rokem například uživatele pobouřily podmínky použití webového prohlížeče Google Chrome. Jeho tvůrce do nich totiž „nezapomněl“ přidat paragraf, kterým si vyhrazoval právo na získávání jakéhokoliv vašeho obsahu (tedy nejen na zadanou webovou adresu, ale i vaše e-maily, dokumenty, obrázky, ba dokonce i na údaje zapsané do formulářů – přihlašovací údaje, PIN kódy k bankovním službám, apod.) Neváhal si také vyhradit právo poskytnout tyto údaje třetí straně, což je alarmující. Po nátlaku internetové komunity pak Google tyto podmínky opravil. Současně s tím také společnost celou situaci vysvětlila. Problém byl údajně v tom, že z důvodu velkého množství poskytovaných služeb byla v Google Chrome původně použita stejná právnická úprava jako u ostatních služeb Googlu. Zároveň dal internetový gigant najevo, že neměl v plánu sbírat o uživatelích žádná citlivá data.

Případ ICQ

Odlišný je případ související s instant-messagingovou službou ICQ. Zde se odsouhlasením licenčních podmínek například zavazujete, že nebudete používat jiný komunikační software, než který vám poskytla společnost ICQ či America Online, Inc. Tím se prakticky zříkáte možnosti používat alternativní (a v mnohém i lepší) klienty určené ke komunikaci v síti ICQ. Situace je tedy taková, že pokud používáte například programy QIP nebo Miranda IM, pak se vystavujete riziku zrušení svého účtu. Stejný postih vás nemine ani v případě, že budete vědomě používat ICQ a váš věk bude nižší než 13 let. Do třetice zmiňme, že v programu ICQ nesmíte žádným způsobem blokovat zobrazovanou reklamu. Ruku na srdce, kolik z vašich známých nejrůznější banner killery, nebo alternativní komunikační programy používá?

Může to být daleko horší

Někdy jsou však smluvní podmínky postaveny záměrně tak, aby byl zákazník, tj. uživatel, v nevýhodě. V takových případech jde provozovateli o záměrné nabytí zisku vlivem nevědomosti registrované osoby. Za všechny takové případy hovoří jedna slovenská internetová služba, která poskytuje svým uživatelům, za pravidelný měsíční poplatek 5 euro a úvazek na 24 měsíců, stahování jinak běžně dostupného bezplatného softwaru. V nabídce služby nalezneme zcela běžné programy jako kancelářský balík OpenOffice.org nebo aplikaci Free Download Manager apod. K downloadu softwaru z katalogu je pak potřebná právě registrace u provozovatele, kterou se zavazujeme k plnění výše zmíněných licenčních podmínek. Ty jsou však zveřejněny buď v drobném šedém textu dole na webové stránce, nebo v samostatném dokumentu, na který vede odkaz umístěný vedle boxu pro potvrzení podmínek. Registrace má však ještě další svá „ale“. Provozovatel totiž navíc schraňuje i naši IP adresu, díky které nás hodlá identifikovat.

Pokud se rozhodneme dotyčné podmínky podrobně prozkoumat, pak se v nich, mimo jiné, dočteme i informaci, jak od „uzavřené“ smlouvy odstoupit – do 14 dnů tak lze právní vztah vypovědět bez udání důvodů. A to buď e-mailem, poštou, nebo telefonicky (ovšem telefonický kontakt nebyl nikde uveden).

Rozhodl jsem se tedy celý postup prověřit. Zaregistroval jsem se k odběru služby a po pár dnech společnost kontaktoval prostřednictvím elektronické pošty s žádostí o odstoupení od smlouvy. Současně s tím jsem na adresu společnosti zaslal i doporučený dopis, kde jsem žádal totéž. Přišel mi nazpátek pouze e-mail z technické podpory informující o přijetí mé elektronické zprávy a obsahující in­formaci, že mne budou v brzké době pracovníci služby kontaktovat, nicméně žádná odpověď mi do chvíle psaní článku (cca dva týdny) nepřišla. Poté jsem požádal provozovatele v dalším e-mailu o vyjádření k celé kauze. Dodnes mi však společnost na žádný můj podnět taktéž nezaslala žádnou odpověď. Celá tato záležitost ukazuje na nebezpečí, které může vzniknout právě v situaci, kdy si pozorně nepřečtete licenční podmínky a zavážete se k něčemu, s čím byste nikdy nebyli ochotni souhlasit.

Buďte opatrní

V dnešním článku jsem se snažil poukázat na nebezpečí a úskalí, která na nás mohou číhat v případech, kdy budeme slepě souhlasit se vším, co nám bude předloženo k „podepsání“. Schválně, kdy jste si naposledy přečetli licenční ujednání ještě před tím, než jste si zaregistrovali svůj nový účet u nějaké webové služby, nebo nainstalovali nový program? O své postřehy a názory se můžete podělit s ostatními v diskusi pod článkem.