Hlavní navigace

Vítek Ježek (Rekola): Zájem o bikesharing roste. Teď chceme rozpohybovat firmy

17. 6. 2016
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Tomáš Tkáčik
Bikesharingový projekt pro sdílení kol Rekola ke konci léta vstoupí do Teplic a v budoucnu nevylučuje ani vstup do zahraničí.

Online služba pro sdílení kol (tzv. bikesharing) Rekola vznikla před třemi lety a těší se rostoucímu zájmu nejen Prahy, odkud se Rekola rozjela do současných šesti měst po celé republice. 

Pokud jde o samotné výpůjčky, loni jsme jich měli dohromady 28 tisíc. To není nízké číslo. A letos jsme jen za první dva měsíce provozu měli 25 tisíc výpůjček, vypočítává v rozhovoru pro Lupu zakladatel projektu Vítek Ježek.

Rekola chtějí růst dál. V září se chystají vstoupit do Teplic a časem nevylučují ani vstup na zahraniční trh. Momentálně ale rozjíždí i další novinku: zaměřují se na firemní klientelu. V tomto ohledu jsme zatím ve fázi hledání určitého generálního partnera. Chceme firmy rozpohybovat, říká Ježek.

Rekola vznikla před třemi lety. V jaké fázi nyní s vaším projektem jste?

Když to řeknu obecně, tak děláme něco, čemu se říká „product market fit“. To znamená, že se náš projekt stále někam pohybuje. Sice Rekola už nyní fungují, mají své uživatele, ale zdaleka stále nejsme tam, kam chceme finálně dojít. 

Pokud jde o provozní věci, tak v této fázi fungujeme tak, že od lidí získáváme starší kola, která poté repasujeme, lakujeme a podobně.

Kola vám lidé dávají zadarmo?

Dávají nám je za členství. A v momentě, kdy máme kolo připravené, jej očíslujeme a opatříme zámkem. A celé to pak je o získání kódu k otevření zámku, přesně tak funguje naše technologie. 

Jde jednak o mobilní aplikaci, přičemž v současné době máme 51 procent přístupů z Androidu, 31 procent tvoří iOS a 11 procent mobilní web. Zajímavé je, že 7 procent dělají klasické SMS zprávy, které máme pro uživatele bez chytrého telefonu.

SMS zprávami jste začínali?

Ne, startovali jsme na mobilním webu, aplikace se přidala až později. Její výhoda je samozřejmě i v tom, že vám ukáže, kde se nejbližší kolo nachází. 

A taky přes ni můžete kolo vyfotit. To je docela praktické pro nás, pro minimalizaci rizika krádeže kola. Podle dat Policie ČR je totiž 80 procent krádeží kol způsobeno jejich špatným zabezpečením, tedy uzamknutím – např. jen přes sedlo, řidítka. Zkrátka, že se dá kolo „vyvléknout“ bez použití síly. My přes fotografii uživatele můžeme zjistit, zda kolo uzamkl dobře a případně ho v tomto směru edukovat.

Kolik tedy máte v současné době kol a jak se vyvíjí počet uživatelů?

Ta čísla se poměrně mění, jelikož některá kola přirozeně stahujeme, jiná zase dáváme do oběhu. Ale pokud jde o Prahu, máme zde zhruba 150 kol. Uživatelů pak po celé republice máme zhruba 2,5 tisíce.

Pokud jde o samotné výpůjčky, loni jsme jich měli dohromady 28 tisíc. To není nízké číslo. A letos jsme jen za první dva měsíce provozu měli 25 tisíc výpůjček. 

Je vidět, že počet výpůjček stoupá, a to samozřejmě i na den, což je také zajímavá metrika. Loni jsme měli v průměru jednu výpůjčku na kolo na den, dnes máme v průměru čtyři výpůjčky na den v Praze a tři v celé síti. Když je pěkný den, dokážeme mít i sedm výpůjček za den.

Myšlenkou Rekol není dostat kola kamkoliv, ale tam, kde jsou slabá místa z pohledu veřejné dopravy, je tomu tak?

Když se na to ale podíváme detailněji, musíme už jít po jednotlivých městech, která jsou vždy něčím specifická. Pokud se podíváme na Prahu, tak tady je veřejná doprava už na takové úrovni, že systém bikesharingu je zde opravdu doplňkem k MHD. 

Protože když jedete metrem, tak zde nedokážete být rychlejší žádným jiným prostředkem. Leda tak vrtulníkem. Ale v momentě, kdy jste mimo dosah metra, je kolo srovnatelně rychlé s tramvají. Navíc máte tu výhodu, že jedete přesně tam, kde chcete.

Zato když se podíváme na menší města, tak v nich se na přepravu používá výhradně bikesharing. Nejde tedy o doplněk, ale o substitut veřejné dopravy. Opravdu tedy hodně záleží na konkrétních podmínkách.

A vaše kola jsou rozmístěna po celém městě, nebo jen v určitých oblastech?

Máme určeny zóny, v kterých se naše kola pohybují. Dříve mohl uživatel odvézt kolo mimo zóny a tam je nechat 24 hodin, po nichž se kola vrátila. 

Ale jak jsme projekt škálovali a více jsme začínali fungovat jako služba, tak už jsme nedokázali tento systém udržet a kola se nám „rozprskla“ mimo zóny. To samozřejmě zapříčinilo, že služba nefungovala ideálně uvnitř zón. Proto jsme od tohoto systému tento rok opustili a dnes můžete jezdit jen v rámci zón.

Zóny se odvíjejí od čeho? Od vašich poznatků, nebo podle městských částí?

Jsme hodně datacentricky založeni, takže zóny jsou založeny na našich datech, ale také na reliéfech, na přítomnosti dalších spojů MHD a podobně.

Pokud jsme u dat, tak Rekola přinášejí i jeden benefit. A ten je, že si data nesyslíme jen pro sebe. Spolupracujeme s jednotlivými městy, která pak mohou na základě našich dat budovat vhodnou infrastrukturu. A to nejen pro nás jako pro Rekola, ale obecně pro všechny.

K tomu nyní využíváme data o pohybu jednotlivých kol, samozřejmě až po anonymizaci. Uživatel si navíc může v aplikaci zapnout, zda bude měřená konkrétní trasa, kudy na kole jede. To je moc zajímavý dataset, který nikdo jiný nemá. Na základě těchto dat spolupracujeme například s Institutem pro plánovaní a rozvoj Hlavního města Prahy, ale využívá je i Brno a jiná města.

Bikesharing je v Česku stále v plenkách. Už se ale začínají objevovat první vlaštovky zájmu ze strany měst. Mám nyní namysli například úvahy o vytvoření provozovatele systému sdílení kol v Praze…

Ona to není novinka – tyto úvahy už jsou například v Praze deset let. Náměstek primátorky Petr Dolínek nyní ale slibuje, že tyto dlouhodobé úvahy převede v reálnou praxi. Nás nejvíce zajímá, zda tendr půjde na ruku billboardové lobby, anebo půjde skutečně o udržitelnou mobilitu v Praze. 

Tak či onak podle aktuální situace máme pocit, že Praha nemůže stihnout zrealizovat svůj bikesharing v příštím roce. My máme v plánu spustit v příštím roce do Prahy 700 kol. Otázka je rok 2018, kdy by již měl být případně vysoutěžený kandidát.

Pokud byste na vítězství v chystaném tendru nedosáhli, mělo by pro vás smysl v Praze i nadále fungovat?

To je otázka, na kterou nyní hledáme odpověď. Rádi bychom, aby v Praze jezdil dobrý bikesharing. To je naše vize. Samozřejmě si myslíme, že dobrý bikesharing zde na základě našich zkušeností i dat dokážeme dělat. 

Na druhou stranu, pokud zde vznikne nebo se do tendru přihlásí lepší konkurent, budeme za něj také rádi. Náš projekt samotný vlastně před třemi lety vznikl z důvodu, že jsem ho sám potřeboval. Je to totiž opravdu velmi pohodlné, nemusíte se o nic starat.

Pokud ale v Praze z určitých důvodů neuspějeme, je pro nás stále prostor v celé republice. I když je Praha v současnosti největším naším trhem i městem, naší vizí je, že každé město si zaslouží bikesharing. 

Obecně si myslíme, že náš systém dokáže velmi dobře fungovat ve městech nad 100 tisíc obyvatel. Nyní zkoušíme, jestli bude fungovat i při nižších počtech obyvatel. Což je příklad Teplic, do kterých chceme jít letos v září. Teplice mají 50 tisíc obyvatel.

A pak je otázka, jestli bychom nemohli jít ještě níže. To ale budeme zkoušet postupně. Tak či tak vidíme, že je tu hodně měst, která by bikesharing chtěla. Sami nám píší, zatím je ale musíme odmítat. Jsme v tomto ohledu stále ve stadiu hledání a zkoušení.

Není to ale tak, že kdybyste v Praze nevyhráli, bude vám to zcela jedno?

Samozřejmě, že bychom v Praze rádi byli. Už jen z toho důvodu, že tu bydlíme, máme k ní určitý vztah a chtěli bychom se podílet na zlepšování veřejného prostoru. Na druhou stranu, Rekola na Praze nestojí ani nepadají.

Napadá mě otázka, jestli je vůbec zapotřebí vybírat jednotného provozovatele.

To je otázkou. Co je ale zajímavé a proč je dobré mít vztah s městem, je například využívání „lítaček“ i pro bikesharing. Obyvatel pak může dosáhnout na lepší cenu a usnadní mu to cestu ke kolu. Tím se zároveň podpoří využívání kol v městech, což dává větší smysl. 

A o tom to vlastně je, aby se zde vytvořila široká základna uživatelů, na což poté vždy navazuje vytvoření infrastruktury. Je to ale takový problém vejce a slepice.

Ono jde i to, co si člověk ve městě představí pod tím, když se řekne cyklista. Většinou si lidé myslí, že jde o chlapa, který si jede v trikotu vybít testosteron na silnici. To je ale spíše ta sportovní cyklistika. 

Vedle ní je pak řekněme dopravní cyklistika, která je o rychlé přepravě ve městě. Při ní se nemusíte vůbec potit, pokud nechcete. To je paradigma, které se snažíme transformovat. Spolu s tím pomocí našich dat rozbíjíme i paradigma, že města nejsou pro cyklistiku vhodná. To není pravda.

Zajímá vás i zahraničí, kam máte v plánu také expandovat. Na Západě je bikesharing vcelku rozvinutý, vaše cesty by tedy směřovaly asi jiným směrem.

Zas tak tomu není. Země našeho zájmu jsou typicky Rakousko nebo Německo. Tam samozřejmě systémy sdílení kol fungují, ale jsou hlavně ve větších městech. Příležitost tedy vidíme v menších městech, kde by naše technologie mohla fungovat. Ale to je něco, co začneme plánovat nejdříve v příštím roce.

Takže prioritou pro letošní rok je otevřít Teplice a zkusit, co váš systém udělá v menším městě? A od toho se pak bude vše odvíjet?

To je určitě jedna z věcí. Pak chceme dál škálovat počet kol, naším plánem je mít v Praze 300 kol a 500 v celé síti. Ale často nás brzdí drobnosti, se kterými prostě na začátku nepočítáte.

Například kola chceme přizpůsobovat do městského provozu. Jde třeba o sedadla, která chceme mít širší, aby se na nich pohodlně sedělo a nenutila vás k závodění. Jenže ta zde nebyla v dostatečném počtu k sehnání. 

Nakonec jsme tedy museli objednat dodávku takových sedadel přímo od italského výrobce. Vše tedy nejde tak rychle, jak jsme si na začátku představovali.

BRAND24

Vedle toho se ale snažíme najít řešení i pro samotné firmy. V tomto ohledu jsme zatím ve fázi hledání určitého generálního partnera. Chceme firmy rozpohybovat, jelikož když člověk jezdí na kole pět dnů v týdnu alespoň půl hodiny, pak má o polovinu méně nemocenské. Tak alespoň hovoří některé průzkumy, což je pro zaměstnavatele zajímavé.

První vlaštovkou v tomto směru je spolupráce s KPMG, kteří u nás koupili členství pro 1000 studentů VŠE. Místo PR a marketingu vložili peníze do této formy propagace, což jim přináší i jiný pohled na jejich firmu ze strany studentů. Je to tedy výhodné pro všechny – pro nás, pro studenty, pro KPMG. A to nás baví.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je redaktorem tabletového týdeníku Dotyk Byznys. V minulosti působil v agentuře Reuters, v Hospodářských novinách nebo Českém rozhlase. Zastával i post mluvčího skupiny Nova. Najdete ho na Twitteru a na LinkedIn.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).