Hlavní navigace

Vojenští špioni chtějí sledovat internetový provoz. I bez posvěce­ní soudem

7. 6. 2016
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Jan Sedlák
Česká armáda se chystá na kyberválku. Buduje Národní centrum kybernetických sil a chce dát Vojenskému zpravodajství nové digitální pravomoci.

Iluze o naprosto svobodném internetu v Česku, do kterého nijak nezasahují státní složky, se postupně rozplývá – a nemůže za to jen nedávno schválený zákon o hazardních hrách. Teď chce výrazně silnější pravomoci, týkající se „odposlechu“ internetového provozu, také ministerstvo obrany, respektive Vojenské zpravodajství.

Sledovat síťový provoz už dnes běžně může policie v rámci boje proti kriminálníkům používajícím ke své činnosti internet. Systém v tomto případě funguje tak, že policie na základě rozhodnutí soudu kontaktuje providera či provozovatele datového centra, u kterého se následně provádí technické sledování.

„Dokonce to funguje tak, že v podstatě policii dodáváme službu. Odkloníme provoz daného serveru na jiný server, kde pak vše zaznamenáváme. Státu pak za to posíláme fakturu,“ vysvětluje pro Lupu jeden z providerů, který nechce být jmenován.

Stát za uchovávání dat platí i v dalším případě, který se týká takzvané data retention. V rámci této povinnosti musí provideři po dobu šesti měsíců uchovávat informace o komunikaci. K těmto údajům pak opět po rozhodnutí soudu mají přístup tajné služby, ČNB či policie.

Provideři si technologie pro účely data retention nakupují sami. V podstatě jde o běžné servery a routery, které v síti fungují jako sondy. V Česku se obvykle používají „krabice“ od brněnské firmy Flowmon Technologies či Radware. Jedna taková sestava vyjde na částku kolem 15 milionů korun, plus jsou zde samozřejmě náklady na místo v serverovém racku, napájení a podobně. I zde se faktury posílají státu.

„Občas to má i trochu bizarní nádech. Někdy chtějí státní složky s providerem, u kterého chtějí technologie nasazovat, diskutovat například technická řešení. Takovou činnost lze státu fakturovat jako konzultaci,“ popisuje další z poskytovatelů.

Internetový odposlech bez soudu

Tyto dva případy mají jedno společné – o nasazování „štěnic“ či poskytování dat rozhoduje soud. To ovšem nemá být případ chystané novely zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, kterou předložilo ministerstvo obrany spadající pod vládu Babišova hnutí ANO.

Vojenské zpravodajství by podle novely mělo získat možnost instalovat „internetové odposlechy“ přímo u providerů. Ovšem s tím rozdílem, že o nasazení by měla místo soudu rozhodovat přímo vláda, kterou bude moci o použití odposlechů požádat šéf Vojenského zpravodajství, respektive ministr obrany. 

Podle důvodové zprávy nemusí nasazení techniky schvalovat soud, protože Vojenské zpravodajství nebude mít podle novely právo sledovat obsah komunikace konkrétních osob, ale jen „obecných znaků datového provozu odůvodňujících možné následné užití obranných aktivit.“

„…zákon o vojenském zpravodajství i dosud stanovuje, že použitím zpravodajské techniky, pokud jím není zasahováno do základních práv a svobod, není monitorování telekomunikačního, radiokomunikačního nebo jiného obdobného provozu bez odposlechu jeho obsahu, popřípadě zjišťování údajů o tomto provozu, to znamená, že k monitorování provozu sítí bez soudního povolení je Vojenské zpravodajství oprávněno již nyní,“ argumentuje ministerstvo. 

Kybernetická obrana

Česká armáda už - podobně jako například NATO - postavila kybernetický boj na úroveň toho tradičního, a v rámci těchto aktivit chce vytvořit nové Národní centrum kybernetických sil, které má fungovat právě pod Vojenským zpravodajstvím. Roční provoz má vyjít na 300 milionů korun ročně.

Náklady lze čekat i na straně providerů. To, do jaké výšky se vyšplhají, ještě není jasné, vojáci každopádně mají providerům investice do technických prostředků uhradit. Pokud by někdo neumožnil spolupráci, má dostat pokutu. Největší problém novely ale tkví v něčem jiném.

„V zákoně o elektronických komunikacích se doplňuje povinnost právnických a fyzických osob zajišťujících síť elektronických komunikací nebo poskytujících službu elektronických komunikací na náklady Vojenského zpravodajství zřídit a zabezpečit v určených bodech své sítě rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany,“ píše ministerstvo obrany.

Možná analýza komunikace

Jenže zde lze debatovat nad pojmem „kybernetická obrana“. Například Národní bezpečnostní úřad v připomínkovém řízení uvádí, že zákon nijak neřeší skutečnou aktivní kybernetickou obranu. „Novela vyvolává silný dojem, že je zpravodajského charakteru a cílí pouze na sběr informací a kybernetickou obranu řeší jen administrativně,“ zmiňuje se NBÚ, který sám kyberochranu země řeší.

Ministerstvo obrany plánuje vytvořit vlastní novou vojenskou síť, která má být odolná vůči kybernetickým útokům – ta ale není součástí novely zákona o vojenském zpravodajství a přímo s ní nesouvisí.

Zmiňovanému zpravodajskému charakteru novely zákona nahrává i to, že Vojenské zpravodajství by mělo čistě technicky mít možnost sledovat i obsah komunikace, například prostřednictvím dost agresivní metody Deep Packet Inspection analyzující přímo pakety. To už by tak trochu bylo na úrovni Ruska a jeho „černých krabic“ SORM, které k providerům instaluje tamní tajná služba FSB.

Jako měření rychlosti

Novela zákona sice jasně neříká, že je možné sledovat i obsah samotné komunikace. Problémem je, že technologie to zvládnou a zákon analyzování komunikace nezakazuje. Proti tomu se v připomínkovém řízení ohrazují například Bezpečnostní informační služba (BIS), Hospodářská komora ČR nebo ministerstvo spravedlnosti. Kritici požadují, aby zákon možnost naslouchání komunikace přímo zakázal.

UX DAy - tip 2

Ministerstvo obrany v důvodové zprávě ujišťuje, že „technické prostředky kybernetické obrany (…) nemají za cíl narušovat soukromí nebo tajemství zpráv a, to je třeba zdůraznit, rozhodně neopravňují Vojenské zpravodajství sledovat obsah komunikace konkrétních osob (pro tento typ jednání nadále a výhradně platí pravidla pro použití zpravodajské techniky), ale pouze signalizovat určité přesně definované negativní jevy související s kybernetickým prostorem.“

Monitoring kyberprostoru pak přirovnává k tzv. úsekovému měření rychlosti na silnicích. „Kamerový systém změří a zaznamená rychlost (tj. chování) všech vozidel bez rozdílu a bez identifikace, a správní orgány se poté zaměří jen na ta vozidla, jež jsou automaticky vyhodnocena jako vozidla porušující pravidla, přičemž ostatní zůstanou bez povšimnutí,“ argumentuje.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Reportér Lupa.cz a E15. O technologiích píše také do zahraničních médií.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).