Hlavní navigace

Výměnné sítě jsou nelegální, ale karavana jede dál

29. 6. 2005
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Podle amerického Nejvyššího soudu provozovatelé P2P sítí Grokster a Morpheus svůj dlouhý boj přes veškerý dosavadní slibný vývoj prohráli. Znamená to snad konec "levného" stahování? Ale kdeže. Spíš zelenou pro sítě založené na open-source software a pro firmy z jiných zemí. Rozhodnutí amerického soudu je přesto v něčem zajímavé: v pohledu na odpovědnost provozovatelů "potenciálně škodlivého" softwaru.

Pro shrnutí: kauza Grokster a Streamcast Networks vs. 28 nahrávacích společností se táhne už od roku 2001 a zastánci svobodné výměny hudby, filmů a programů při ní zatím neměli mnoho důvodů k obavám. Původní žaloba tvrdila, že výměnné sítě svojí podporou pirátství poškozují zisky nahrávacích společností. Obhájci protistrany si však vzali za štít precedens z „dávných dob“, kdy probíhal podobný spor. Firma Sony totiž na počátku 80. let přišla se systémem Betamax, tehdejší obdobou formátu VHS. Hollywoodská studia tehdy argumentovala stejně: nástroj pro kopírování filmů je potenciálně velmi nebezpečný a měl by být zakázán. Sony však soud vyhrála, když ten uznal, že nástroj sám, jeho výrobce (či provozovatel) nemůže být odpovědný za činnost, kterou s ním jeho uživatelé provozují.

Díky tehdejší aplikaci „zdravého rozumu“ tak dnes považujeme tlačítko „record“ na videorekordérech za samozřejmost, ovšem ten samý koncept „nevinného nástroje“ podle všeho na nové podmínky nestačí. Protože soudy nižších instancí většinou dávaly za pravdu provozovatelům výměnných sítí (naposledy federální odvolací soud v San Franciscu), zástupci nahrávacího průmyslu ve spolupráci s americkým ministerstvem spravedlnosti podle očekávání „dohnali“ celou věc před Nejvyšší soud. A ten mnohým obhájcům volné směny dat zmrazil úsměv: dosavadní výklady soudů jsou špatné a je nutné je přehodnotit, kauzu Betamax nelze na tento případ použít. To hlavní však spočívá ve výroku soudce Davida Soutera: „Zastáváme názor, že jestliže někdo rozšiřuje zařízení, jehož účelem je porušovat autorská práva, nese odpovědnost za následné porušování autorských práv svými zákazníky.“

Je skutečně účelem výměnných sítí porušovat autorská práva? Už jen tato otázka obyčejně zavdává na diskuse o kadenci, jíž se mohou rovnat snad jen disputace o kvalitách Windows a Linuxu. Teorie (je možné jimi šířit i legitimní obsah) a praxe (ve skutečnosti je 90 procent obsahu kryto copyrightem – viz také výše odkazovaný „sestřih“ rozsudku) tu zkrátka nikdy styčného bodu nedojdou stejně jako jejich zastánci. Co se týče rozdílů oproti případu Betamax, je Nejvyšší soud přesvědčen, že provozovatelé Groksteru a Morphea hned ve třech bodech vědomě působili proti autorským právům: viditelně se zaměřovali na uspokojení poptávky po „nelegálním“ obsahu ze strany uživatelů zlikvidovaného Napsteru, nevyvinuli žádné nástroje proti pirátskému šíření nahrávek a do třetice, tím, že profitovali z prodeje reklamní plochy ve svých programech, byli motivováni šířit své klienty mezi co nejvíce uživatelů – a ti chtějí opět především „nelegální obsah.“

BRAND24

Důsledky, které toto rozhodnutí bude mít, jsou zatím jen málo předvídatelné. Podle striktního výkladu by měli všichni výrobci softwaru předem určit, jakým způsobem by jeho uživatelé mohli nástroj v budoucnosti zneužívat k pirátským účelům, a zabudovat do aplikace blokační zařízení, které by to znemožnilo. Reálný výsledek si jistě dokážete představit sami: pomalý a drahý vývoj nových programů, omezení způsobů používání legálních nahrávek a pokračující celkové umrtvení nahrávacího průmyslu a jeho nabídky. Jak řekl Wayne Rosso, bývalý ředitel Groksteru: „Lidé si holt budou muset zvyknout na to, že za hudbu budou muset platit.“ Už jen tragikomickým paradoxem je fakt, že mezi žalujícími společnostmi byla i nahrávací součást firmy Sony – předchozí precedens, díky němuž mohla prodávat video, s nímž si kdekdo mohl kopírovat filmy jako na běžícím pásu, se jí teď už zkrátka „do krámu“ nehodil. Zbývá už jen komentář skeptika, že byznys a právo opět ukázaly svoji typickou tvář.

Co je naopak předvídatelné poměrně dobře, je další podoba situace s rozvojem P2P sítí. Pokud názor americké justice nepřevezme zbytek vyspělých zemí, bude další vývoj tohoto druhu software ležet na bedrech jiných než amerických firem. A samozřejmě s tím související profit. Ani američtí vývojáři však nemusí přijít zkrátka: mohou se zapojit do některého z open source projektů na nový typ P2P sítě. Bez určitelného provozovatele a viditelné komerční motivace mohou výměnné sítě nabízet to samé co doposud – a nahrávací společnosti mohou dál pronásledovat jejich koncové uživatele. Takže neztrácejte hlavu, na podobě našeho krásného světa se zatím rozhodně nic významného nemění!

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).