Vymřou konečně blogy? Nebo jenom dochází ke kvalitativní změně?

Jedno je jisté, v zahraniční technologické blogosféře postupně mizí některá chronicky známá jména. Jedním z nejviditelnějších případů je i konec www.techcrunch­.com – konec zahájený akvi­zicí AOL, tedy firmou, v jejímž prostředí lidé jako Mike Arrington nikdy nemohli přežít.

Arrington a TechCrunch samozřejmě nejsou jedinými příklady (viz například akvizice ReadWriteWeb společností SAY Media), technologické blogy byly v roce 2011 v řádě případů předměty akvizicí a následného odchodu těch, kteří je tvořili. A byli jejich duší i tváří. Přirozený vývoj, který v řadě případů má přirozený výsledek. Ti, co odešli, zakládali nové blogy a celý koloběh se roztáčel znovu.

Konec bloggingu je předpovídán každý rok. V roce 2009 bylo příznakem konce blogování ukončení existence Geocities, v jiných rocích se vždy našel dostatek nápadů k předpovědím konce z jiných důvodů. Nikdy k tomu nedošlo a blogosféra dál existuje, bloggeři  dál blogují. A den co den vznikají blogy nové, stejně tak rychle jako jiné zanikají.

Související: R.I.P. The Golden Age of Tech Blogging (2009 – 2011)

V technologické blogosféře se toho samozřejmě mnoho mění. Je to podobné tomu, jako kdybychom si v roce 2011 stěžovali, že už nečteme Mobil Server tak, jak tomu bylo v době vzniku. Není to jenom proto, že ho přestala pohánět parta nadšenců a stal se součástí pomalé a nepružné organizace, ale také změnou vnějších podmínek. Z mobilů se stala komodita, srovnávací tabulky a detailní recenze už tak netáhnou, revoluční novinky a změny se v mobilní sféře objevují jenom sporadicky. Komoditizace udeřila, svět se změnil.

Trendy ovlivňují technologickou blogosféru

V technologické blogosféře je to podobné, změnily se podmínky. Doby, kdy Internet byl světem technických nadšenců, je pryč, dnes je svět charakterizovatelný hlavně přes BFU, běžné facebookové uživatele, jejichž hlavním zájmem je sdílení nesmyslů na Facebooku, dávání Líbí na cokoliv, co je sebevětší ptákovina, a jenom výjimečně se zajímajících o něco trochu víc serózního.

End of an Era: The Golden Age of Tech Blogging is Over od Jeremiaha Owyanga zmiňuje zásadní trendy, které ovlivňují technologickou blogosféru – (1) akvizice společnostmi omezují inovativnost, (2) změny v pozicích, kdy velká jména minulosti odcházejí ať už za lepším, nebo prostě jenom končí vlivem vyhoření, (3) změna audience, která chce vše rychlejší, menší a sociálnější a (4) dospělá blogosféra přináší nové obchodní modely pro nové hráče.

Podle Owyanga technologická blogosféra nevymírá, vyví­jí se. Podle něj je zde prostor pro nové startupy, ale na druhou stranu bude těžší a těžší, aby v tomto prostoru vyrostly nové osobnosti. Upozorňuje i na nutnost, aby se staří hráči naučili hrát s novými pomůckami – nedílnou součástí blogování prostě musí být odpovídající využití sociálních médií – Twitteru, Facebooku, fotografií i videa.

Přichází „Věk odbornosti“

Jedním z nejzajímavějších příspěvků na toto téma je „Blogging Is Dead“ & Why „Stupid People Shouldn't Write“ od Jasona Calacanise. Tradičně otevřený a ostře pronášený názor, kde se řadě bloggerů bude nelíbit hlavně to, že Calacanis tvrdí, že „tam venku je spousta hloupých lidí… a hloupí lidé by neměli psát“.

Podle Calacanise je Web 3.0 webem odbornosti – tvrdí doslova, že „musíte mít hluboké porozumění, abyste mohli být blogger“. Zajímavá myšlenka, hodná pozornosti. Právě na vysoké míře porozumění tématu byly vždy založeny ty nejúspěšnější blogy, z nichž se řada proměnila v něco daleko většího než „čistě osobní blog“.

„Věk odbornosti“ je podle Calacanise totéž jako Web 3.0 a nástup této éry umožnil právě původní blogging. „Web 2.0“ přinesl zdánlivou maličkost, tedy to, že kdokoliv mohl zveřejnit cokoliv co chtěl. A kdokoliv další to mohl komentovat a sdílet. Calacanis toto období označuje jako „Věk interaktivity“.

Končí i koncept žurnalistiky

Zajímavé na Calacanisové pohledu je ale i to, že označuje i samotný „koncept žurnalistiky“ za vymírající. „Nestačí být psavec. Musíte být psavec a expert,“ říká. A lze s tím souhlasit, současná (nejenom česká) žurnalistika je příkladem záplavy psavců. Psavců s absenci vědomostí o tématu, o kterém píší. A psavců, nad kterými už dávno nevyčnívá editor, který by dokázal plozené nesmysly zastavit, vyžádat si doplnění stanoviska expertů, nedovolil publikovat cokoliv. Calacanis to sice neříká, ale osobně bych stav současné žurnalistiky přirovnal v přeměně v blogy. Všichni píší o všem, hlavním cílem je vydat co nejvíce článků, co nejdříve alespoň nějak pokrýt téma, které je potřeba pokrýt.

Calacanis prohlašuje za mrtvou hlavně myšlenku lokální žurnalistiky, tedy to, co se ani po mnoha a mnoha letech nikomu nepodařilo uvést do života. V českém prostředí stačí vzpomenout na krach projektu Naše Adresa, po kterém zůstalo mínus 200 milionů korun. Podle Calacanise je hlavním problémem to, že lokální zpravodajství nikoho nezajímá. A může mít pravdu, v éře Facebooku to totiž je ještě více zřejmé.

Co s těmi blogy tedy nakonec bude?

Co bude s blogy a blogosférou? Nic, pouze se každý rok bude hovořit o vymírání blogů a každý rok se budou objevovat blogy nové. Více a více bude obtížné odlišit, kde končí blogování a kde je to už novinařina. Řada blogovacích aktivit se přesune na Twitter a sociální sítě, kde bloggeři budou mít rychlejší prostředky pro zveřejňování krátkých informací. Takových informací, které jsou zajímavé, ale které se nevyplatí pokrýt klasickým blognutím, natož celým článkem.

S postupem času se sociální sítě více propojí s blogy a umožní lepší integraci – je opravdu jednodušší zveřejňovat odkazy na zajímavé články na Twitteru, Facebooku či Google+, než se s tím namáhat na vlastním blogu. Ale pokud už blog máte, tak velmi rychle zjistíte, že právě tato (aktuálně) poněkud oddělená část vám na něm chybí. Pokud se podaří tyto platformy lépe propojit, bude to jenom důvodem k vyšší míře publikování.

Ne nadarmo se sociálním sítím přičítá to, že bloggeři jsou méně aktivní. Je to logické, copy-paste odkazu na sociální síť je rychlejší, jednodušší a pravděpodobně i efektivnější z hlediska získávání zpětné vazby a hlavně šíření. Čas, který je blogger schopen věnovat blogovacím aktivitám, není neomezený. Psaní klasických blogpostů nebo článků je časově náročné, správa a provozování blogů rovněž.

Blogy tu tedy jsou a budou, technologické i netechnologické. Souhlasím s Calacanisem, že „expertnost“ je důležitým klíčem k tomu, aby nadále existovaly blogy, které budou přinášet to co lidé chtějí (potřebují) číst, ale pokud se budou bloggeři opájet vidinou masovosti, mám pro ně špatnou zprávu. Blogy nikdy nebyly o masové audienci, byť právě sociální sítě možnosti rozšířily nevídaným způsobem.