Web X a Web Y

Jedna strana je totiž zde: „(…) chtějí se bavit. Odkojeni MTV a CNN, zbožňují akci, dynamiku, chtějí být v centru dění. Flash je do tohoto centra může dovést. Z reproduktorů se jim line zajímavá hudba, na monitoru běží film a oni (…) na to koukají. Číst se nikomu nechce. Čtení opravdu není zábavné.“ (zdroj) Bezesporu. S tím naprosto souhlasím. Pokud se budu nudit a budu se chtít posadit k Internetu jako zábavnému médiu, budu Flash zbožňovat, protože je na to skvělý. Když budu fanoušek nějaké hudební skupiny a budu se o ní chtít dozvědět všecho, vidět klipy, obrázky, sžít se s ní, žít s ní, bavit se s ní, strávit s ní celý večer, který si na to vyhradím — bude její flashový web úžasný. Nudné, ploché, obyčejné stránky — kdo by se u toho chtěl nudit. Naprosto s tím souhlasím.

Jenže pak je tu ještě druhá strana. Uživatelé, kteří netráví na webu (nebo na stránkách jedné kapely, jedné komunity) celý svůj život. Lidé, kteří nechtějí, aby je web bavil, aby se k němu posadili jako k televizi a nechali se „obavovat“. Lidé, kteří web používají. Slouží jim jako souhrn stovek rozličných služeb, referenční knihovna, rychlé zpravodajské a komunikační médium. Ti, kteří mají web po ruce jako nástroj, nežijí na něm. Dávají přednost přehlednosti, stručnosti, srozumitelnosti. Použitelnosti. Holý text a Gopher by jim možná posloužil stejně dobře — i když pokud to přece jen vypadá trošku k světu a je to únosně „cool“, je to asi lepší. Hlavně když nebudou muset čekat na hledanou informaci o minutu déle jen proto, že se před ní ještě načítají nějaké multimediální „kydy“, o které ale zrovna vůbec nestojí.

Ten první, interaktivně-zábavný web — řekněme Web X — je lepší televize. Barevnější, dynamičtější, místo trapných 45 kanálů jich má několik milionů. Můžete se k němu posadit, vybírat si a koukat, na co se vám zlíbí, a je to všechno úžasná zábava. Ten druhý — Web Y — je Encyclopaedia Britanicca, Alexandrijská knihovna a CNN Live v náramkových hodinkách. Najdete tam rychle všechno, co právě potřebujete, a s těmito informacemi pak můžete dál nakládat podle libosti. Pomáhá a nezdržuje.

Web X a Web Y nemají moc velký průnik. Ani se (zatím) dost dobře nedají propojit, jejich požadavky i priority si často hodně protiřečí. Stejně tak se diferencují skupiny jejich uživatelů — ty jsou ovšem rozděleny nejen prostorově („já chci jedině Flash, zbytek je nuda“ : „Flash nesnáším, jděte mi s tím někam“), ale štěpí se i v čase — týž člověk v práci a pro běžné potřeby upřednostňuje Web Y, ale večer, když sedá k webu jako fanda své zamilované kapely a chce si oddechnout a bavit se, upřednostňuje Web X. I já jsem obojetný — i když těch chvil, kdy se chci na webu jen bavit, je výrazně méně.

Nedá se proto nikdy říct, že X je lepší než Y, nebo naopak. Stejně jako se nedá říct, jestli je lepší Audi A8 nebo sněžný skútr. Záleží jenom na tom, jestli se zrovna nacházíte na trase Mnichov-Salzburg nebo Růžohorky-Obří důl. Pro autory je nadmíru důležité se správně rozhodnout, pro koho a za jakým účelem svůj web tvoří. Je stejně blbé ocitnout se se sněžným skútrem na dálnici, jako s limuzínou na horské hřebenovce. Je stejně blbé udělat web ministerstva informatiky ve Flashi, jako udělat text-only web DJ komunity TranCe-Quill T.

Všechno chce prostě svoje, každá potřeba vyžaduje jiný nástroj na své uspokojení. Zkuste se nechat bavit třeba na www.wohnout.cz — a nebo naopak co nejrychleji na www.linkinpar­k.com najít, kdy kapela vydala svou druhou desku a zkopírovat si názvy skladeb do článku, který o ní píšete… Všechno chce prostě svoje a jedinou relevantní otázkou je, jestli web splňuje cíle, pro něž byl vytvořen.

Umím udělat Flash. Sice na hodně sofistikované aplikace bych se musel ještě leccos doučit, ale jsem si jist, že bych to zvládl celkem rychle. Ale nemám potřebu. Weby, které dělám, dělám takřka výhradně pro Web Y a tomu striktně podřizuji nástroje, výrazové prostředky i použité technologie. Vždy a všude jsem říkal, že Flash je sice skvělá technologie, ale není to web. A vždycky z toho byla tahanice a nějaká větší či menší slovní přestřelka. Možná proto bude přesnější říkat, že Flash není Web Y. Sem podle mě opravdu nepatří (maximálně jako minoritní doplněk) a platí zde vše, co jsem o něm kdy říkal. Ale připouštím, že existuje i jakýsi Web X, kde má Flash své nezastupitelné mís­to.

Ale nadále přece jen považuji Web Y za „ten hlavní“, dominantní. To, co si vybavím, když se řekne „web“. Protože je to přece jen to, co lidé (zatím) na Internetu používají v naprosté většině. A řekl bych, že to tak ještě nějakou celkem významnou dobu bude.

Článek byl převzat z weblogu Pixylophone se svolením autora.