Weblogy - budoucnost webového zpravodajství?

Žijeme ve věku informací. Netroufl bych si přímo napsat, že se jedná o informační boom (což je oblíbený stereotyp posledních několika let), pravdou však je, že informací kolem nás je hodně a zahlcují prakticky všechny naše smysly. Člověk jich však dokáže vstřebat pouze omezené množství a podvědomě se brání přesycení. Stačí se podívat na české deníky: na počátku devadesátých let preferovaly vypointované příběhy, ale nyní se pokorně navrací zpět k tradiční koncepci textu (obrácená pyramida – tj. nejdůležitější informace na začátku). Důvod? Průměrná dočtenost článku na titulní straně deníku se pohybuje kolem osmi procent (!). S obdobným problémem se však potýká rovněž rozhlas a další média.

Čtenáře zkrátka zajímá, o čem se píše, ale nikoli, co všechno se o tom píše. Velká většina z nich si noviny kupuje proto, aby měla přehled, a k jejich konzumaci přistupuje způsobem, že si přečte titulky, perex a jsou-li tomu hvězdy nakloněny, tak rovněž jeden dva články. Aby vydavatelé zabránili mezi čtenáři vzniku paniky, že si vlastně noviny kupují úplně zbytečně (což by nepochybně vedlo k jejich odlivu), snaží se jim nabízet informace ve stravitelnější podobě. Porcují je do nejrůznějších grafů a tabulek a balí do informační grafiky a krátkých textů, aby čtenáři usnadnili jejich vstřebávání a současně mu podsunuli dojem, že se z novin přece jen něco dozvěděl. Je to zkrátka trend, který se nám může nelíbit, ale jako s většinou trendů s ním nic nenaděláme.

Většina českého webu tomuto trendu neodpovídá ani náhodou. Vydavatelé jsou zkrátka přesvědčeni, že web snese všechno, a nerespektují, že má svůj specifický „storytelling“. A tak se například na webech zpravodajského charakteru objevují příspěvky, které si svým rozsahem nezadají s magazínovým článkem (vím, házím kamenem do vlastních řad). Pomineme-li, že postupují proti ergonomii – z monitoru se čte o 25 procent pomaleji; texty by měly být poloviční -, postupují de facto i sami proti sobě. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste klikli na článek a při pohledu na 10tisícovou potvoru bez mezinadpisů jste jej namísto čtení pouze uložili do bookmarků s předsevzetím se k němu v budoucnu vrátit, což jste samozřejmě nikdy neudělali.

Jediným nosičem informací, který takříkajíc „jde s dobou“ a splňuje tuto podmínku současného (či spíše budoucího) čtenářského zájmu, je weblog. Já sám se v poslední době nemohu zbavit dojmu, že nejzajímavější informace se nalézají právě na weblozích (či weblogách?) a nemalou měrou k tomu přispívá právě jejich instantní podoba. Výsledky studie Consumers on the Web (40 tisíc znaků) by mi patrně zůstaly navždy utajeny, resp. uloženy v bookmarcích, kdyby byly zpracovány do článku o 10 tisících znacích, avšak tři odstavce na weblogu Sova v síti vstřebám bez problémů a současně mám jistotu, že autor tohoto blogspotu pro mně vybral to nejpodstatnější, protože tomu rozumí.

To je mimochodem další podstatná výhoda weblogů, zejména těch odborných. Autor je píše, protože tématu rozumí, protože je v daném oboru zkrátka „in“ a dokáže posoudit, jaká informace je podstatná a jaká nikoli. Vlastně tak pro čtenáře činí jakýsi předvýběr – vyhledává za nás zajímavé informace a my si pak můžeme dovolit ten luxus vyzobávat zajímavé ze zajímavého. Toho se ve standardních novinách nedočkáte. Jednak není běžný novinář obyčejně schopen onu podstatnost posoudit a jednak je pravidelně třeba „zaplácnout“ určitý prostor, takže si nikdy nemůžete říci: „V těchto novinách jsou pouze zajímavé příspěvky“. Něco je prostě balast a jsme to my, kdo se tím balastem musí probrat.

Autor weblogu naopak píše pouze v případě, že má co říci. Může si to dovolit, protože není odpovědný čtenářům či inzerentům, ani není vázán nějakými rigidními žurnalistickými pravidly či představami, jak má či nemá takový blogspot vypadat. To mu dává obrovskou výhodu před ostatními periodiky, kde musí (dejme tomu) každý den vyjít v x hodin y článků, které musí splňovat takové a makové náležitosti a obsahová a stylistická očekávání, jimž není zpravidla jednoduché dostát, což vede zejména ke zpožďování informací atd. A v neposlední řadě píše autor weblogu z nadšení (či grafomanství), což je další značná výhoda. Již Napoleon netrpěl ve svých listech žádná „placená pera“, ta jsou totiž obyčejně profesionálně lhostejná – je to pro ně pouhá práce.