Weby skoupých na všech sloupích

Takže: sedíte s někým v restauraci, kavárně nebo kdovíkde a z obchodních, osobních či jen standardně ješitných důvodů svůj protějšek přesvědčujete o tom, jak úžasná, nezadržitelná, nepominutelná, přelomová a zásadní věc je Internet. Váš protějšek používá slova jako „nevím“, „pochybuji“, „ztěží“ a „nezdá se mi“, vy oponujete termíny „rozhodně“, „bez pochyb“, „určitě“ a „mýlíš se“. Dříve nebo později pak nadejde okamžik, kdy se budete muset omluvit a na chvíli opustit prostory hlavního sálu – vše je věcí načasování, vašeho protihráče byste v optimálním případě měli mít tou dobou už skoro na lopatkách. Pokud debata neprobíhá v nádražním bufetu, máte pak zhruba padesátiprocentní šanci, že na toaletách naleznete papírové utěrky potištěné webovou adresou jejich německého výrobce. Návrat do sálu s lehce provlhlým ubrouskem a fatálním konstatováním „vidíš? už je to prostě všude…“ nemůže mít jiný výsledek, nežli váš naprostý triumf.

Tím končí dnešní lekce Poradce mladého lovce investorů a začíná úvaha na téma „URL a užité umění“. Jsou všude. Na propiskách. Na tričkách. Skleničkách. Na autech, na taškách, na aktovkách, na letadlech, na větrovkách, jsou ve zlatém rámečku, na nočním stolečku… tam všude straší wé wé wé tečky cé zet. S největší pravděpodobností v tomhle směru nikterak nezaostáváme za rozvinutou cizinou, přesto se zdá, že určitá ex-RVHP specifika bychom v naší reklamní scéně našli, konkrétně v oblasti „outdoorové“ neboli „zdveřní“.

Není to tak dávno, co jsem půl roku den co den při průjezdu přes Špejchar zíral na ušmudlaný hadr obepínající nárožní zábradlí, zvoucí kolemjedoucí na www.svatba.cz. Ani po půl roce jsem ho nepochopil – natož abych se na web podíval.

Pokud jste někdy přijížděli k Praze po dálnici třeba směrem od Hradce Králové nebo z Mladé Boleslavi, třeba jste zaregistrovali na jednom z přejezdů nad dálnicí plachtu www.techniserv.cz. Pokud ano, určitě vám teď vrtá hlavou, jak to, že jsem si po zbylých třicet kilometrů cesty dokázal onu adresu zapamatovat. Léta dřiny, přátelé. Navíc jsem svého času jezdil obden do Kolína.

Další a nové cesty a výlety znamenají vždy další a nová setkání s variantami transparentového marketingu webových adres, přesto se mi dodnes nepodařilo zodpovědět si uspokojivě na otázku: co si od toho slibují?

Jen jedinkrát jsem musel ocenit nápaditost, patřičnost i dokonalou cílenost WWW nápisu na plotě. Krok sun krok kolony vozidel v Korunovační ulici v Praze nabízí každé dopoledne neměnný pohled na frontu před vchodem ruské ambasády – a nově i na naproti umístěný nápis „www.vizumdorus­ka.cz“. Čtyři dny jsem jezdil kolem a každý den jsem se proklínal, že jsem si opět zapomněl vzít fotoaparát, abych tuto brilantní ukázku vítězství nápadu nad financemi zdokumentoval do učebnic reklamy. Čtvrtý den jsem se na inzerovaný web podíval.

Jediný fakt, který mi pustá úvodní stránka sdělila, byl ten, že jsem její jedenáctý návštěvník.

(A pokud ještě nejste na Internetu zcela zabydlení, tak vám to raději přeložím: kromě mne a webmastera je web ruských víz všem ukradený. Svoloč jedna.)