Windows a jejich (ne)úspěšnost

Ilustrace: Nenad Vitas

Windows Vista se pozvolna blíží do stádia prvního servisního balíčku, a tedy do okamžiku, kdy podle dávné tradice lze uvažovat o jejich profesionálním nasazování. Zda a do jaké míry tato tradice ještě pořád platí, ponechám na laskavém uvážení drahého čtenářstva. Rád bych se zde ale dnes pozastavil nad něčím jiným. Totiž nad tím, čemu právě v souvislosti s Windows Vista (a upřímně řečeno předtím i u Windows XP) říkám „efekt škarohlída“.

Čas od času se někde objeví zaručená (spe)/(kal)kulace zjišťující, že poslední verze všeobecně milovaného operačního systému se neprodává vůbec tak dobře, jak by si Microsoft a jeho distributoři přáli (naposledy třeba na serveru CD-R). Není divu, když naprostá většina čtenářů serveru zaměřeného převážně na Linux přechod na Windows Vista nechystá a obdobnými zaručenými názory je tuzemská – a zdaleka nejen tuzemská – internetová „scéna“ přímo prodchnuta. Znamená to skutečně, že nová a graficky tak krásná Windows nikdo nechce? Ale vůbec ne. Jen autoři oněch zaručených analýz, tvrdících imanentně to, že Visty se prostě nikdy v životě nechytnou a skončí stejně, jako kdysi skončila nezdařená Windows Millenium (na smetišti dějin), v husté mlze spekulací nespatřují špičku vlastního čenichu.

Windows Vista jsou první „velkou“ verzí majoritního operačního systému od roku 2001. Zatímco každý operační systém na světě je uváděn s vadami a nedostatky, u Windows XP uplynul už právě tak dlouhý čas, aby se většinu z nich podařilo eliminovat. XP jsou stabilním, spolehlivým, a hlavně, jsou předvídatelným systémem. Vzhledem k tomu, že Vista jsou hardwarově náročnější a přechod na ně se stávajícími počítači není jednoduchý, nedá se očekávat, že by šéfové IT ve velkých firmách zaveleli (a své finanční ředitele přesvědčili) k upgradu. To znamená, že když vynecháme domácí uživatele, je rozšiřování nové verze systému především otázkou prodeje nového hardwaru.

       

V běžném maloobchodě na počítač s Windows XP už prakticky nenarazíte. Nový hardware je prodáván s novým softwarem a ten starší – zejména u notebooků – už není ani oficiálně podporován. Možnost downgrade, dostupná u některých verzí systému Vista, se využívá prakticky výhradně v případě, že se nový systém bytostně nesnese s některou zcela klíčovou aplikací a tento problém nelze vyřešit jinými prostředky. Takzvaní nadšenci, kteří sami sebe pasují na takzvané odborníky, mohou na svá PC instalovat, co chtějí, ale v oceánu celosvětového IT jsou a vždy budou pouhým plivancem.

Windows Vista se na počítače dostávají přirozenou cestou s obměnou hardwaru. V případě systému, který tvoří velkou majoritu v rámci používaných infrastruktur, ani o ničem jiném nemůžeme hovořit. Jejich implementace je pomalejší u velkých organizací, rychlejší u koncových uživatelů a menších subjektů. Výsledkem je, že „vistaizace“ počítačů, respektive její míra nemůže být ani úspěchem, ani neúspěchem. Jedná se zkrátka o přirozený proces, který má své zákonitosti a své tempo. Ať si fanoušci, nebo odpůrci jeho výrobce říkají cokoliv.