Hlavní navigace

Za kolik budeme telefonovat s Telecomem v roce 2002?

18. 12. 2001
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Bude v příštím roce měsíční paušál za pevnou linku stát 300 korun, místo letošních 175 korun? Nejspíše ano, protože právě takové zdražení dovoluje nová metodika stanovení cen, kterou Českému Telecomu předepsal Český telekomunikační úřad. Na druhou stranu místní hovorné ve špičce by mělo zlevnit o 5 haléřů, a mimo špičku o 10 haléřů.

S blížícím se koncem roku se začíná vyjasňovat jeden z posledních rébusů naší telekomunikační scény: Za kolik budeme telefonovat v roce 2002 s Českým Telecomem? Odpověď by sice mohla znít v tom smyslu, že dosud to není známo a Český Telecom musí své nové ceny teprve navrhnout. Podstatné ale je, že Český telekomunikační úřad (dále jen ČTÚ) coby nezávislý regulátor již vydal závazné rozhodnutí o metodice stanovení těchto cen. No a z této metodiky je již leccos patrné.

Než se ale pustíme do důsledků, pojďme si zrekapitulovat několik základních faktů, velmi důležitých pro pochopení významu celé metodiky:

  • Ani v současné době, kdy telekomunikační trh je již otevřen a působí na něm více operátorů nabízejících základní hlasové služby, si Český Telecom nestanovuje ceny těchto základních služeb čistě podle svého uvážení. Coby dominantní operátor je totiž ze zákona povinen poskytovat tzv. univerzální službu, do které jeho základní hlasové služby spadají.
  • Ceny za jednotlivé složky univerzální služby jsou regulovány, přičemž regulaci zajišťuje nezávislý regulátor (tj. ČTÚ). Dříve obdobnou regulaci zajišťovalo ministerstvo financí (pro místní hovory a paušály a ČTÚ jen pro mezinárodní hovory).
  • Služba přístupu k Internetu není součástí univerzální služby (tj. není ani regulována).
  • Způsob stanovení regulovaných cen (za služby spadající do univerzální služby) je v principu stejný jako ten, používaný od roku 1995. Jde o metodiku stanovující určité „cenové limity“ (samozřejmě myšleno shora), odvozené od inflace a různých „napravujících“ koeficientů.

To, co ČTÚ nyní vydalo, je právě takováto metodika, obsahující konkrétní cenové limity a konkrétní způsoby výpočtu maximálních hodnot nových cen pro rok 2002. Tato metodika je nyní závazná pro Český Telecom, přesněji pro ty jeho služby, které spadají do služby univerzální – což jsou bytové i podnikové telefonní stanice a veřejné automaty, a samozřejmě také volání z nich (ale nikoli již služby přístupu k Internetu).

ČTÚ svou metodiku vydal ke 14.12.2001, a do 15 dnů má Český Telecom předložit svůj návrh nových cen pro rok 2002, zpracovaný podle této metodiky. Poté bude mít ČTÚ 30 dní na její posouzení (zda je skutečně v souladu s metodikou atd., v opačném případě si může vyžádat nový návrh). Pokud by Český Telecom žádný návrh nepředložil (zřejmě v oné lhůtě 15 dnů, která běží přes vánoční svátky), budou v roce 2002 platit ceny z roku 2001.

Jak je metodika konstruována?

Metodiku, kterou ČTÚ předepsal Českému Telecomu, také zveřejnil na svých WWW stránkách (najdete ji zde), a tak si ji každý může prostudovat. To je dosti zásadní změna oproti situacím z předchozích let, kdy takováto metodika zveřejňována nebyla. Jinak mi ale konstrukce metodiky i celý její duch silně připomínají situaci z předchozích let, zejména pak z památného konce roku 1998, kdy Český Telecom ohlásil drastické zdražení místních hovorů – fakticky o 62,5 procenta, ale vše prezentoval jako celkové zvýšení cenové hladiny jen o 3,9 procenta. Důvodem byl způsob výpočtu celkového zdražení, který byl váženým průměrem zdražení různých složek, z nichž každá se do váženého průměru započítávala s určitou konkrétní (a nezveřejněnou­) váhou.

Letos je tomu obdobně: Celkové zvýšení cenové hladiny smí dosáhnout nejvýše 3,7 procenta (což bude určitě mnohokráte zdůrazňováno a prezentováno jako pouhé vyrovnání vlivu inflace). Opět ale půjde o vážený průměr různých dílčích zdražení i zlevnění, přičemž jednotlivé váhy nebyly zveřejněny (alespoň ne jako součást popisované metodiky). Některé konkrétní složky váženého průměru ale mohou zdražit opravdu podstatným způsobem  – například měsíční paušály může Český Telecom zvýšit až o 72,7 procenta (u bytových stanic v provedení HOME STANDARD) a až o 76,7 procent u podnikových (STANDARD).

Cenový šok jako výsledek liberalizace?

V roce 1998 podobné zdražení (celkově o 3,9 procenta, ale místní hovory o 62,5 procenta) vyhnalo lidi ulic a vedlo ke známým důsledkům (protestní hnutí Internet proti monopolu, následně zavedení tarifu Internet 99 atd.). Jak tomu bude nyní, v druhém roce po otevření telekomunikačního trhu (prezentovaného často jako „úplná liberalizace“)? Dojde k podobnému „podfuku“ a hře s čísly, kdy celkový efekt bude prezentován jako kosmetická změna, ale významná část uživatelů přesto pocítí na své kapse skutečně drastické zdražení? Na koho a jak dopadne oněch 72,7 procenta, resp. 76,7 procenta, které jako maximální zdražení metodika připouští?

Nezapomínejme také na skutečnost, že tzv. rezidenční zákazníci (tj. domácnosti) jsou na rozdíl od firemních zákazníků dosud plně vázáni jen na služby Českého Telecomu a v pevné telefonii nemají alternativu (žádný z nových alternativních operátorů dosud nezavedl žádnou novou bytovou stanici).

Situace naštěstí nebude tak dramatická jako v roce 1998. Letos totiž regulátor zakomponoval do své metodiky určitá omezení, která by měla dopady na telefonující veřejnost určitým způsobem napravit. Konkrétně například stanovil maximální ceny za místní hovory, které jsou nižší než letos. Faktický efekt tak bude (podle mého prvního odhadu) takový, že dojde k významnému rebalancování cen mezi paušály a hovorným – podstatně (až o oněch 72,7, resp. 76,7) vzrostou měsíční paušály, ale o něco klesnou místní hovory. Navíc v měsíčních paušálech bude obsažen i určitý kredit. To významně zdraží hlasové služby těm, kteří svou pevnou linku používají jen málo. Zdražení naopak nebude tak drastické (nebo dokonce půjde o zlevnění) u uživatelům, kteří mají vyšší objemy místního hovorného.

Za významný aspekt celé metodiky považuji to, že nutí Český Telecom zlevňovat místní hovory, kde dosud nemá konkurenci (byť je jistě otázkou do diskuse, zda kompenzace ve formě zvýšení paušálu není až příliš velká). Na druhé straně nová metodika příliš neomezuje Český Telecom ve změnách cen meziměstských a mezinárodních hovorů. Zde ale již existuje konkurence, a v polovině roku by měla ještě významně vzrůst se zavedením tzv. volby operátora (ve variantě s individuální předvolbou), což fakticky umožní i rezidenčním zákazníkům vybírat si mezi nabídkami různých operátorů alespoň u dálkových hovorů.

Jaké jsou cenové limity

Ukažme si nyní, jaké konkrétní hodnoty a opatření obsahuje nová metodika ČTÚ, i jak jsou jednotlivé složky konstruovány:

  • Celková hladina cen za služby spadající do univerzální služby smí vzrůst až o 3,7 procenta. Tato hodnota je odvozena od průměrného zvýšení cen průmyslových výrobců (z června 2001, dle statistik Českého statistického úřadu), které činí 4,7 procenta. Od toho je odečten „korekční koeficient inflace“ v hodnotě 1,00, což dává oněch celkových 3,7 procenta. Tato hodnota je ale váženým průměrem cenových změn celého balíku služeb (spadajících do univerzální služby), přičemž použité váhy jsou stanoveny regulátorem (ale nejsou v metodice obsaženy). Důležité je také to, že hovorné se do tohoto váženého průměru započítává nikoli podle nárůstu či zlevnění své minutové ceny, ale: „(…) podle skutečného rozložení délek hovorů při zohlednění ceny časového intervalu, délky intervalu a poměru silného a slabého provozu (…)“ – což je stejná finta, díky které dokázal Český Telecom v roce 1998 prezentovat zdražení místních hovorů jako pouze 25procentní (zatímco v přepočtu na minutu se jednalo o zdražení o 62,5 procenta).
  • Měsíční paušál za používání bytové stanice v programu HOME STANDARD (tj. ten nejpoužívanější) smí zdražit nejvýše o 72,7 procenta. Tato hodnota vznikla jako součet výše uváděných 4,7 procenta průměrného zvýšení cen průmyslových výrobců, a „koeficientu vyjadřujícího postupné přibližování k ekonomicky oprávněným nákladům“ ve výši 68 procent. Dnes tento měsíční paušál dosahuje výše 175 korun, zvýšení o maximálních 72,7 procenta by znamenalo zdražení až na cca 302 korun.
  • Měsíční paušál bytové stanice HOME MINI smí zdražit nejvýše o 8,6 procenta. Při stávající výši 175 korun by to obnášelo až 190 korun
  • Měsíční paušál podnikové stanice v programu STANDARD smí zdražit až 76,7 procenta.
  • Hovorné ve veřejných telefonních automatech a služby operátorů má zůstat beze změny.
  • Informace o telefonních číslech smí podražit max. o 6 procent.
  • Místní hovorné u bytových i podnikových stanic v programu STANDARD musí v roce 2002 zlevnit: ve špičce ze stávajících 1,45 korun za minutu na maximálních 1,40 korun, mimo špičku ze stávajících 0,80 korun za minutu na 0,70 korun.
  • U bytových stanic v programech MINI a STANDARD musí být v měsíčním paušálu zahrnut (nepřevoditelný) kredit v minimální výši 90 korun, použitelný pro služby, které spadají do univerzální služby (což není přístup k Internetu). Dosud je kredit 90 korun zahrnut jen u programu MINI. U podnikových stanic v programu STANDARD má být zahrnut měsíční nepřevoditelný kredit ve výši nejméně 100 korun.

První hodnocení

Hodnotit novou metodiku, vydanou regulátorem, není jednoduché. Alespoň podle mého názoru je v ní stále prostor pro mnoho „stupňů volnosti“, kterými může být značně ovlivněn skutečný dopad na uživatele a bude velmi záležet na tom, jak se Český Telecom „vejde“ do této metodiky se svým návrhem.

V metodice jsem například nenašel nic o minimálním zpoplatňovaném intervalu u místních hovorů – dnes jde o dvě minuty, ale co když je Český Telecom zvedne třeba na tři minuty? Nebo co když omezí použitelnost volného kreditu třeba jen na pozdní noční hodiny? Počkejme si proto raději na konkrétní návrhy, se kterými Český Telecom přijde.

BRAND24

Přesto si ale neodpustím jednu velmi orientační kalkulaci. Pokud by Telecom snížil místní hovorné ve špičce ze stávajících 1,45 na 1,40 korun, zvedl měsíční paušál ze 175 na 300 korun a umožnil použít kredit i na místní hovorné, při jakém objemu místních hovorů ve špičce by jejich zlevnění vyrovnalo měsíční zdražení paušálu? Odpočítáme-li kredit na hovorné 90 korun, je měsíční paušál zdražen o 35 korun. Pokud se ve špičce na místním hovoru ušetří pět haléřů za minutu, musí uživatel protelefonovat 700 minut, aby se efekt zdražení paušálu o 35 korun vyrovnal. Za těchto 700 minut místních hovorů ale zaplatí 700 * 1,40, neboli 980 korun jen na místním hovorném (plus 300 korun za měsíční paušál, tj. celkem 1.280 korun měsíčně, které si může snížit o měsíční paušál 90 korun na 1190 korun měsíčně).

Pro uživatele, kteří dnes platí vyšší měsíční účty hlavně za místní hovory ve špičce, by příští rok měl přinést zlevnění. Pro ostatní naopak zdražení. Nejvíce samozřejmě pro ty, kteří telefonují nejméně.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).