Za krádež konektivity do vězení? Už i v ČR

Není tomu tak dávno, co byly vody české trestní judikatury (v oblasti IT navíc poměrně stojaté) rozčeřeny soudním rozhodnutím, týkajícím se neoprávněného přístupu do WiFi sítě a následným zneužitím jedné z jejích IP adres. Jaký je v této souvislosti pohled práva na internetovou konektivitu a její ochranu?

Poměrně často bývám v rámci své právní praxe dotazován na otázky, které více či méně souvisejí s problematikou neoprávněného užívání cizího WiFi připojení k Internetu. V lepším případě jde o pouhý monitoring okolních přístupových bodů (access pointů) a více méně nahodilou snahu o prolomení šifrovacího klíče (obvykle WEP), který je používán pro zašifrování přenášených dat, přičemž hlavním motivem je zde obvykle pouhá zvědavost. V horším případě však jde o dlouhodobé užívání celé sítě, resp. připojení k Internetu, a to nikoli pouze jednou osobou (subjektem), ale někdy i výrazně početnější skupinou, která toto připojení pak navíc ještě dále sdílí. Zatímco v prvním případě se jedná o počínání právně poměrně obhajitelné (např. vědecké či studijní účely), v druhém případě pak může docházet k jednání protiprávnímu a trestnému, a to dokonce i v případě, že je zde výlučně těženo ze skutečnosti, že mnoho bezdrátových sítí šifrování nepoužívá vůbec, byť ho dotyčná zařízení podporují.

Při právní kvalifikaci podobných počinů (obvykle velmi bezstarostných uživatelů) je třeba vycházet ze skutečnosti, že připojení k Internetu, resp. připojení v podobě datového toku mezi koncovými zařízeními, je třeba považovat za věc, alespoň v právním slova smyslu. Základní právní oporou pro výše uvedené nám zde může být zejména ustanovení § 89 odst. 13) trestního zákona, které uvádí, že „věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla“. Připojení k počítačové síti má tak v zásadě podobný právní režim jako např. elektřina, teplo nebo chlad. V tomto ohledu tedy lze na tyto přírodní síly nahlížet tak, že můžeme právně hovořit o jejich krádeži, neoprávněném užívání těchto (cizích) věcí, zatajení věcí, apod.

Není tomu tak dávno, co byly vody české trestní judikatury (v oblasti IT navíc poměrně stojaté) rozčeřeny jedním soudním rozhodnutím, které výše uvedené počínání právně kvalifikuje, byť trochu jinak a z trochu jiných důvodů, než bylo zmíněno výše. Poslední slovo měl v této kauze navíc sám Nejvyšší soud České republiky, což je o důvod více, proč se jí zabývat.

V této trestní věci byl Obvodním soudem pro Prahu 4 jako trestný čin posouzen skutek, který podle zjištění spočíval v tom, že „obviněný v době od 1. února 2003 do 27. února 2003 prostřed­nictvím technického zařízení umístěného na nemovitosti v P., neoprávněně užíval IP adresu jednoho z klientů obchodní společnosti P. S., s. r. o., k získávání a užívání informací z internetové sítě a tímto jednáním způsobil obchodní společnosti P. S., s. r. o., škodu ve výši 145.731 korun.“ Obviněný byl tedy:

  • uznán vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a), c) trestního zákona;
  • odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou stanovenou na osmnáct měsíců;
  • rovněž bylo (podle § 228 odst. 1 TrŘ) rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit obchodní společnosti P. S., s. r. o., částku 145.731 korun.

Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný se proti výše uvedenému odvolal, bylo v rámci odvolacího řízení rozhodnuto Městským soudem v Praze (sp. zn. 61 To 277/2004) a to tak, že předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 byl zrušen ve výroku o náhradě škody, přičemž obchodní společnost P. S., s. r. o., byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstalo předchozí rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 nedotčeno.

Obviněný pak podal k Nejvyššímu soudu (prostřednictvím obhájce) dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu. Namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a že soudy „nebraly v úvahu míru společenské nebezpečnosti jeho jednání“, přičemž se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Dále namítal, že

  • nebylo jednoznačně prokázáno, že by to byl on, kdo manipuloval s počítačem tak, aby bylo možné dovozovat, že dochází k jakékoli manipulaci či připojení k technickému či programovému vybavení jakéhokoli počítačového či telekomunikačního zařízení;
  • v postupu soudů spatřuje porušení povinnosti zjišťovat okolnosti směřující jak v jeho prospěch, tak v jeho neprospěch, a jako neúplnost dokazování namítl, že nebyla vyslechnuta jeho manželka, která se v bytě, kde se nacházel počítač, nepřetržitě zdržovala a mohla se vyjádřit k tomu, kdo a za jakým účelem ho používal;
  • nebylo prokázáno, že by zneužil data uložená na jakémkoli nosiči informací, a že by to učinil úmyslně;
  • uložený trest je nepřiměřený.

Nejvyšší soud v této věci rozhodnul dne 25. ledna 2005 (na neveřejném zasedání), a tak, že dovolání odmítnul (celý text usnesení Nejvyššího soudu včetně odůvodnění lze nalézt na serveru ITprávo).

CIF16

Obviněný M. L. byl tedy pravomocně odsouzen, nikoli přímo za krádež, ale za to, že „získal přístup k nosiči informací a v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, přičemž těchto informací neoprávněně užil a učinil zásah do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného telekomunikačního zařízení“ (§ 257a odst. 1 písm. a), c) ). V daném případě však šlo patrně i o souběh s dalšími trestnými činy (a to např. i krádeže, resp. neoprávněného užívání cizí věci).

Jinými slovy, z právního hlediska tedy není velkých rozdílů mezi připojením k síti počítačové (např. Internetu) a připojením k síti elektrorozvodné. Koneckonců je třeba si uvědomit, že i elektřina představuje v právním slova smyslu určitý nehmotný substrát, který je přenášen prostřednictvím pohybu elektronů ve struktuře (hmotného) substrátu (např. vodič či jistič). V tomto smyslu lze hovořit i o vadách těchto věcí, a tedy stejně jako elektřina může mít své vady v podobě změn napětí, kmitočtu, fázového posunu v rámci výkonu či změny frekvence nebo i výpadek proudu způsobený dodavatelem elektrické energie, tak i připojení k počítačové síti (Internetu) musí splňovat např. minimální (garantovanou) rychlost, odezvu, apod. V obou případech bude nutné při určení vady vždy zkoumat, zda škoda byla převážně způsobena vadou tohoto substrátu (vodičem, LAN kabelem nebo WiFi připojením), nebo zda k ní došlo v důsledku vady zapříčiněné zdrojem samotným. V obou případech tak bude rozhodující posudek znalce v příslušném oboru.

Anketa

Zkoušeli jste se někdy "nabourat" do cizí WiFi sítě?

80 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 9. 2006 23:34

Školení: Tvorba a šíření videoobsahu

  •  
    Jak video vytvořit a na co si dát pozor
  • Jakým vhodným obsahem ho naplnit
  • Kam ho umístit a jak mu získat diváky

Detailní informace o školení Tvorba a šíření videoobsahu »