Hlavní navigace

Za soukromý email vás z práce (asi) nevyhodí

Andrej Čírtek

Dne 25.1. jsme publikovali na Lupě článek "Je možný vyhazov z práce za soukromý email?", ve kterém mj. řešila otázka, zda má zaměstnavatel právo takovou soukromou komunikaci zachycovat a kontrolovat její obsah. Jak nahlíží na "soukromou" komunikaci pracovníků sami zaměstnavatelé? Udělali jsme pro vás malý průzkum.

Ještě několik slov k předchozímu článku o této tematice. Na otázku, zda je možný vyhazov z práce za soukromý email, jsem odpověděl, že z právního hlediska v podstatě ano, ale zaměstnavatel, který by tak činil, by byl po zásluze potrestán sankcí hospodářskou: neudržel by si dobré zaměstnance. Následovala právní i neprávní argumentace, se kterou ve velmi živé diskusi jedna část čtenářů souhlasila, druhá část nikoliv, přičemž se často odvolávala na nedotknutelnost základního lidského práva na soukromí.

K tomu, jak na tento zajímavý problém nahlíží právníci, se ještě vrátíme. Příspěvek, který právě čtete, se netýká teorie, nýbrž praxe. Existuje zaměstnavatel, u kterého lze telefonovat, mailovat a surfovat po erotických stránkách do aleluja? A naopak jsou společnosti, kde za jedno „uklouznutí“ tohoto druhu jde zaměstnanec nekompromisně na dlažbu?

Relativně nejtolerantněji se zřejmě k používání pracovního telefonu a Internetu pro soukromé účely staví státní správa. Tiskový odbor státní příspěvkové organizace, kterou mi nebylo povoleno jmenovat, se pro Lupu vyjádřil takto: „Zaměstnanci smějí používat pracovní telekomunikační prostředky pro soukromé emaily a telefony, ale pouze do určité meze. Tomu, který překročil určitou hranici, je možné nařídit omezení používání zmíněných prostředků. Zatím byly použity sankce pouze písemným napomenutím.“

Tento postup pravděpodobně platí pro celou státní správu. Pojem „překročení určité hranice“ může mít však v různých složkách státní správy odlišný význam. Zaměstnankyně jistého centrálního úřadu se sídlem v Praze k tomu říká: „Soukromé využívání Internetu i telefonu v pracovní době je u nás normální.“ I zde však platí, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. „Kolegyně volala svému příteli na pevnou linku i na mobil tolik, že ji šéfka odboru povolala na kobereček a seřvala.“ Kdo usuzuje, že se dotyčná osoba začala místo „vykecávání“ věnovat pracovním povinnostem, ten se mýlí: „Kolegyně začala chatovat na netu.“ Za těchto okolností není ani virtuální sex za peníze daňových poplatníků vyjímkou: „Jednou na chatu nabalila Slováka ze Žiliny, který chtěl virtuální sex. To už kolem monitoru byly i já, jedna sekretářka, tři referentky a zástupkyně vedoucího oddělení, ženský od dvaceti do padesáti let, a všechny jsme podle zkušeností radily, jak ho nažhavit. Když po několika minutách ‚sexu‘ partner napsal, že ‚druhy raz nemozem tak skoro‘, válely jsme se smíchy.“ Tolik k problematice soukromého užívání telefonu a Internetu ve státní správě.

V soukromém sektoru je režim o poznání tvrdší. „Řekla bych, že právo číst zaměstnanci poštu z firemního mailu zaměstnavatel má, ale šéf, který by ho v praxi uplatňoval, by musel být blázen. V takové firmě bych dělat nechtěla.“ říká Gabriela Straková, PR managerka internetového portálu Atlas. „Něco jiného je, když zaměstnanec rozešle poštou ‚strašně vtipný‘ dvoumegový videoklip. Zato si vyslouží nejen pokutu, ale i naštvání kolegů, kteří si někdy stahují poštu domů přes modem.“

Řada firem vidí problém jednoduše. Když zaměstnanci dobře plní své úkoly, které jim byly uloženy na bedra, znamená to, že na soukromé telefonní a internetové povyražení nemají čas. „Pokud firma správně funguje, tj. vedoucí jednotlivých útvarů mají průběžně přehled o tom, co dělají zaměstnanci a ti jsou zároveň motivováni k výkonům, pak nedochází k zneužívání firemního mailu a telefonů k soukromým účelům. V Seznamu s tím problémy nejsou, sankce jsme nemuseli uplatňovat,“ říká tisková mluvčí největšího českého portálu Dagmar Haltmarová.

Asi nejtvrdší postoj vůči zaměstnancům páchajícím „telekomunikační hříchy“ zastává automobilka z Mladé Boleslavi. Milan Smutný, tiskový mluvčí společnosti Škoda Auto, Lupě potvrdil, že zaměstnanec Škodovky na konci každého měsíce dostává výpis telefonních hovorů, které v práci uskutečnil, načež dobrovolně označí ty, které se dají označit za soukromé. Hovory jsou nahrávány a namátkově kontrolovány. Pokud se zjistí, že zaměstnanec lhal, může být propuštěn pro ztrátu důvěry.

Kdo však soudí, že kdesi ve sklepeních automobilky sedí zakrslý mužík, který se zlovolným úšklebkem pročítá maily zaměstnanců, ten je na omylu. „Na těch pár nepracovních mailech, které si zaměstnanci pošlou, nám nesejde,“ říká Milan Smutný. „Spíš nám záleží na tom, jestli zaměstnanec v práci nesurfuje po stránkách s nepovoleným respektive placeným obsahem.“ I v elitním podniku se tedy najdou zaměstnanci, kterým nečiní navštěvování pornostránek problém. O této skutečnosti svědčí i fakt, že se ve společnosti Škoda Auto připravuje vnitřní směrnice, dle které bude zaměstnanci za návštěvu nevhodných stránek hrozit i ta nejpřísnější sankce – vyhazov.

Pár telefonátů nebo mimovolná návštěva zábavné stránky tedy zřejmě většině zaměstnavatelů nevadí. Horší je, když zaměstnanec nesplní v termínu úkol. Pak hrozí i mučení a hrdelní tresty.

Anketa

Troufli byste si v práci navštívit stránky s erotickým obsahem?

Našli jste v článku chybu?
30. 3. 2009 22:51
petr (neregistrovaný)
Monitorování elektronické pošty a ochrana soukromí www.mzda.blogspot.com/2008/03/monitorovani-elektronicke-posty-ochrana.html
27. 2. 2002 15:49
Dan Lukes (neregistrovaný)
V pracovni smlouve neni pisemne spousta veci - a to jak ty ve prospech zamestnance tak ty ve prospech zamestnavatele. A presto se spousta z nich respektuje a povazuje za soucast nepsane dohody, ktera je sirsi nez ta psana. A dohoda je to proto, ze se strany musi dohodnout, ne ze jedna nebo druha jednostrane tvrdi, ze neco je nebo neco neni. A kdyz se nedohodnou - je cas se rozejit.