Zablýsklo se na lepší časy v internetové telefonii?

Čeští VoIP operátoři jsou stále poměrně malé firmy až garážové firmičky, a i když počet jejich zákazníků zvolna stoupá, jsou jejich tržby malinké kvůli velmi nízkému ARPU čili měsíční útratě zákazníka; ta se pohybuje obvykle v desetikorunách. Profitabilita těchto firem je tudíž také malá, pokud vůbec nějaká. Tato situace má tři hlavní důvody, ale když už jsme u těch pohádkových trojek, letošní rok přináší téměř současně tři nové faktory, které by mohly znamenat výrazné zablýskání na lepší časy.

Prvním důvodem stagnace VoIP je, paradoxně, ono „aktuálně nejmodernější“ připojení k Internetu pomocí ADSL. Po minulé roky bylo nutné, chtěli-li jste Internet, zakoupit si i „telefon“, byť jste jej vůbec nepotřebovali, a dostali jste pak kupu volných minut, o kterou nemáte zájem. Připomíná to situaci, kdy si jdete koupit kalhoty, ale jste nuceni si k tomu přikoupit i košili, přestože nosíte pouze trička. Podobně jednající obchodník s textilem by samozřejmě dopadl špatně, u ADSL ale je problém, že všichni obchodníci s kalhotami vás povinně přinutí i ke košili. Že ji nechcete? Tak si choďte v trenýrkách. (Ovšemže existují i jiná připojení k Internetu než ADSL, ale mají zase své nevýhody či nedostupnosti; to už není námětem článku).

I když jsem v této diskusi sám na jedné straně barikády, i jako prostý uživatel a zákazník této služby musím prohlásit, že toto je hanebnost, která nemá obdoby. Povinnost vázat odběr jednoho výrobku koupí výrobku (či služby) druhé, přičemž v daném segmentu mám jako generální dodavatel monopol – to je zneužití výsadního postavení na trhu jako z učebnice ekonomie. Zdá se ale, že úředníci antimonopolního úřadu učebnice nečtou.

Druhým důvodem stagnace VoIP jsou jakási zvláštní propast mezi potenciálními zákaznickými skupinami. Uživatelé, kteří by – protože jsou obvykle mladí, myslí moderně, jsou technicky dobře disponováni – neměli s VoIPem žádný problém, už jsou natolik zvyklí na své mobilní miláčky, že i přes citelnou finanční úsporu s VoIP telefonem dostávají přístroj, který je pro ně technicky krokem zpět. A na druhé straně tradiční uživatelé starších, „pevnolinkových” telefonů nepatří zrovna k těm, kteří si budou s nadšením pořizovat internetovou telefonii; jsou to naopak lidé starší, konzervativnější a technicky hůře disponovaní, kteří už na nějaké nové technické hrátky moc nemají pomyšlení a „dožívají“ ve starém světě. Často ani nemají Internet a počítač. Tyto dvě skupiny jsou evidentně disjunktní a zeje mezi nimi – mezi těmi, kteří mohou, ale nechtějí a chtěli by, ale nemohou – mezera. Toto znají dobře VoIP operátoři a i naše zákaznická obec ve Faynu je trochu zvláštní: na jedné straně jsou to „early adopters“, techaři schopní si pomalu naprogramovat SIP server, kteří volí VoIP již z principu (nemají rádi Telecom atd.), ale těch je menšina, a pak je větší část uživatelů v překvapivě na internetové poměry pokročilém věku (40+, ale i mnoho seniorů).

Třetím důvodem je, jak jinak, otázka peněz. Jak je asi známo – nebo je to možná veřejné tajemství – volání do pevných sítí se dnes nakupuje (nejen u nás) velmi levně, zatímco volání do sítí mobilních je drahé. Ceníky jsou, jak je mezi telco operátory dobrým zvykem, komplikovanější než Lisabonská smlouva, lze ale zhruba uvést, že zatímco u pevnolinkového volání se začíná od haléřů a málokdy se jde nad desetníky, u mobilních operátorů se nejde pod koruny. Rozdíl je tedy řád až dva. Ekonomický důvod k tak gigantickému rozdílu (tj. výše nákladů) pochopitelně není, je to pouze obchodní rozhodnutí, dané minulostí, tlakem proti novým operátorům a podobně. Dá se říci, že vysoká cena za spojení (takzvanou „terminaci“), což technicky není nic než stoprocentně automatická operace v systému, aktuálně nastavená na 3 koruny, je vlastně úžasným prostředkem k udržení oligopolu tří mobilních operátorů: jsou zhruba stejně velcí a objemy volání mezi nimi jsou obdobné, tedy vyúčtují (respektive započtou) si to vzájemně; klidně by to mohla být i stokoruna. Ale jakýkoli další operátor vstupující na trh, ať je to VoIP nebo třeba U:fon, který má malý objem zákazníků a ti volají především do těchto velkých sítí, je enormně uměle znevýhodněn.

Po třech zlých sudičkách přicházejí letos ony tři oříšky, které by mohly internetové telefonii – která je již „by definition“ nesrovnatelně modernější, mocnější a snáze provozovatelná než jiné druhy telefonie – pomoci ke kráse a rozkvětu.

Prvním oříškem je, že v ADSL se konečně začíná oddělovat košile od kalhot – byť nesměle a sem tam, podle mého názoru již nezadržitelně do českých zemí vkročí „nahé“ ADSL, tj. pořízení Internetu bez hlasového paušálu. K tomu není celkem co dodat – hovořil jsem se spoustou lidí, kteří říkali: „vím, mně se internetová telefonie líbí a nemám s ní žádný technický ani jiný problém, ale když už mám ADSL, mám tam telefon a víc volných minut, než vůbec provolám – tak mi řekni, proč bych si měl pořizovat ještě (vaši nebo jinou) VoIP službu“. Na to jsem dříve mohl jen smutně pokrčit rameny; dnes už ne. Je bohužel pro české poměry příznačné, že toto oddělení přichází mnohem později, než by mělo – lobbyistický tlak velkých operátorů jej dokázal stále odsouvat až na samou mez únosnosti.

Druhá novota je pro změnu technická. Již při svém podnikatelském vstupu do světa VoIP jsem si „vysnil“ obrázek, kdy je (přinejmenším ve městech) Internet tzv. ve vzduchu a lidé mají běžné mobilní telefony, které jsou duální (SIP/GSM), které kromě GSM signálu vyčenichají i Internet „v luftě” a protože mají takto nastavenou prioritu, pokud naleznou jak Internet, tak GSM síť, tlačí hovor přes Internet, neboť je levnější, a pouze když „vyňuchají” pouze GSM, volají draze přes GSM. Jak tomu v pohádkách bývá, hloupý Honza si vysnil princeznu, pak zjistil, že cesta k ní je strastiplná a říkal si, proč já vůl se na to dával. I cesta k těmto vysněným duál-mobilům je delší a krkolomnější, než se zdálo ze začátku. Něco zde bylo už v minulých letech, i to fungovalo, ale upřímně řečeno – na otázku, zda bych si takový telefon pořídil sám pro sebe, jsem si musel odpovědět záporně. Jak to pak s klidným svědomím doporučovat zákazníkům. Ale situace se mění – taková Nokia E51 je už hezký mobil, který nikoho neurazí, stojí standardních pět klacíků a umí GSM i VoIP. Další modely budou následovat a nemám moc pochyb, že řadu těchto produktů bude mít brzy každý velký výrobce.

Třetím kouzelným oříškem je snížení terminačních poplatků mezi operátory, a to o třetinu během příštího roku (z 2,99 na 2,65 k 1. únoru, na 2.31 k 1. července a 1,96 Kč k 1. lednu 2010). Toto deregulační opatření ČTÚ je právě snížením bariéry pro vstup dalších operátorů – nemyslím si, že to bude mít vliv na cenu za hovorné u velké trojky (ta se tvoří zcela jinak než odvozením z terminačních poplatků), lze ale čekat, že zejména VoIP operátoři obratem toto promítnou do cen. (Čekali byste, že si mobilní operátoři dobrovolně sníží svoje příjmy o třetinu?). Pro nejrůznější euroskeptiky, kteří vidí v Bruselu jen zástupy byrokratů omezujících naše životy dodávám, že deregulační tlaky přicházejí především z EU a že jako cílovou hodnotu snižování těchto poplatků EU vidí někde na dvou eurocentech, tedy 50–60 haléřích!

V současné době účtují VoIP operátoři svým zákazníkům při volání do mobilních sítí částku okolo tří korun za minutu, nakupují za 2,99, a přesto to mnohdy nestačí na výraznější cenovou výhodu oproti mobilním operátorům. To je pro VoIP operátory pochopitelně nemilé, neboť objem volání v pevných sítích rychle klesá a volání přes Internet se vždy pyšnilo výhodou nižších cen. Při poklesu terminačních poplatků postupně ze tří korun na dvě se tato výhoda obnovuje.

Tři oříšky v pohádce stačily, aby se z Popelky stala princezna, ale bohužel nejsme v pohádce. Internetová telefonie ale bude během letošního roku zaznamenávat citelné zvýšení své atraktivnosti – poprvé po několika letech. Důsledkem jistě nebudou okamžité zástupy konvertitů: lidé obecně neradi mění své dodavatele stálých služeb, a čeští zákazníci, jak velmi dobře vědí právě mobilní operátoři, jsou konzervativnější než jinde, důvod ke změně dodavatele u nich musí být hodně silný. Dá se ale očekávat zvýšený příliv pragmatických zákazníků, kteří se v problematice i cenách dobře vyznají, kteří jsou, dá-li se to tak říci, „rozhodnuti už dávno“, ale cenová výhoda se jim nezdála dostatečná. Internetové telefonii by tak mohlo přibýt několik desítek tisíc zákazníků v příštím roce, a to není na tento trh málo.

VoIP operátory ale čeká ještě mnoho let dalších bitev o trh. Zejména v jedné věci se jim stále nedaří, a to je boj proti velmi profesionálně vedenému šíření „FUDu“ (fear, uncertainty, doubt – obavy, nejistota a pochybnosti) ze strany tradičních operátorů, pro které by volání přes Internet mohlo jednoho krásného dne znamenat konec jejich byznysu. Takže se jednou v celostátním deníku dočteme, že VoIP není spolehlivý, protože když vypadne Internet, tak přestane fungovat (argument na úrovni člověka, který si jde koupit žárovku a přepadnou jej pochyby „ale co když nepůjde elektřina, já nebudu svítit!“; primitivní, ale funguje, protože vyvolává dojem, že Internet každou chvilku „vypadává“ a podobně). Dále pak v jiném známém médiu mluvčí českého mobilního operátora tvrdí, že k provozování volání přes Internet je potřeba počítač, což je sice tisíckrát vyvrácený blud, ale když je špína zažraná… Konečně, velmi často podsouvaný je argument o technické (tj. hlasové) nekvalitě VoIPu: přitom zvukové kodeky, které používají mobilní operátoři, jsou někde o řád horší než VoIPácké.

Sečteno a tlustě podrženo masivní reklamou: lidé mají v přesném smyslu zásady všech reklamáků „předsudek je silnější než realita“ stále internetovou telefonii zařazenu jako lehce podřadné řešení vedle těch špičkových mobilních telefonií – přičemž, paradoxně, suverénně nejvyšší technickou kvalitu poskytuje stará, dobrá a opovrhovaná pevná linka. Vzhledem k tomu, že celkové tržby všech českých VoIP operátorů jsou zlomeček oproti částce vydávané kterýmkoli mobilním operátorem na marketing, je to boj prakticky beznadějný. Takto pesimisticky bych ale článek zakončil nechtěl – v IT a Internetu se vícekrát ukázalo, že k úspěchu není masivní marketing nutně potřeba, a že dobrý produkt dokáže marketingovou metodou od úst k ústům rovněž uspět.