Nejprve se zatřásl Internet zadarmo. Český Telecom, který hodlá obejít cenové rozhodnutí ČTÚ, totiž oznámil, že od 1. října změní systém účtování poplatků za připojení k Internetu. Až doposud Český Telecom účtoval zákazníkům určitý minutový tarif a z vybraných poplatků pak vyplácel příslušný „desátek“ poskytovatelům připojení v jeho síti, kteří tento provoz „vygenerovali“. V podstatě se jednalo o provizi, kterou poskytovatelé dostávali za to, že Telecomu přinesli určitý příjem od připojených uživatelů. Od října bude Telecom od lidí vybírat jen poplatek za „holé“ telefonní spojení, o který se s nikým dělit nehodlá. Poskytovatelé si přitom budou moci stanovit svůj vlastní minutový poplatek, který „za ně“ Telecom uživatelům naúčtuje.
Na Lupě jsme tento krok velmi obšírně rozebírali ze všech stran, takže se k jeho podstatě nechci vracet. Důležitým vedlejším efektem je však skutečnost, kterou sám Telecom ve své tiskové zprávě označil za „zboření mýtu o Internetu zadarmo“. Jak je vidět z názorů v diskusích, řada lidí teprve nyní zjistila, že poskytovatelé dostávají část z jejich peněz, které platí za připojení Telecomu. Dokonce i u nás na Lupě, kde by bylo možné očekávat poučenější uživatele, to někteří z nich označují za podvod: o žádný Internet zadarmo prý nešlo. Poskytovatelé připojení však zjevně nemohou žít ze vzduchu a doby, kdy jim libovolnou ztrátu rád uhradil hodný strýček investor, jsou také dávno fuč. Pokud tedy Český Telecom prosadí svoji představu, čemuž osobně dávám šanci kolem šedesáti procent, Internet zadarmo bude definitivně minulostí – poskytovatelé buď přistoupí na jeho návrh minutové tarifikace, nebo se vrátí k osvědčeným paušálním měsíčním poplatkům za připojení, na které jsme byli zvyklí.
Druhý případ zpoplatnění, o kterém jsme psali minulý týden, se týká Hyperlinku, resp. jeho linuxového bratříčka Hyperlinxu. Computer Press kdysi tyto free-hostingové služby spouštěl s velkou parádou a jeho nabídka byla skutečně zajímavá: neomezený objem uložených dat, neomezený traffic, možnost skriptování a všechno zadarmo. Vzdor poměrně častým výpadkům se dá říci, že šlo o jednu z nejlepších možností na trhu: neomezný objem dat a přenosy zpravidla nenabízejí ani placené služby. Není proto divu, že se mu podařilo získat poměrně slušný počet uživatelů, kteří na Hyperlink umístili své stránky. S růstem jejich množství však pochopitelně rostly i náklady, které nedokázalo pokrýt ani zavedení placené verze Hyperlink Profi. Pod tlakem ekonomické reality se proto Computer Press rozhodl k ráznému kroku: bezplatnou část ruší a jejím uživatelům nabízí přechod k placené verzi za zvýhodněných podmínek.
Zpoplatňování služeb, které byly dosud – zcela, nebo jen zdánlivě – zadarmo, pochopitelně u namlsaných uživatelů nevyvolává žádné velké nadšení. Určitá míra pochopení je však na místě: jedná se o jedinou možnost, kterou jejich provozovatelé mají, pokud se nechtějí dostat do potíží. To sice na první pohled nemusí uživatele zajímat, ale v případě krachu by byl se službami zadarmo tak jako tak šmytec. Ani případná migrace k jiným společnostem, jež dosud placení nezavedly, navíc nic neřeší: jedná se totiž o jasný trend, který se dříve či později projeví i u dalších firem.
Důležitým momentem jsou v současné situaci právní otázky, které jsou na Internetu stále poněkud podceňovány. Mezi poskytovatelem služby zadarmo a jeho zákazníkem totiž vznikl určitý právní vztah, který se nyní provozovatel snaží jednostranně ukončit, resp. jej změnit přechodem na placenou variantu. Většina z nich se pro tento případ předem pojistila a ve svých smluvních podmínkách, se kterými musel uživatel vyslovit souhlas při registraci, si vymínila možnost jejich změny, případně možnost zrušení služby apod. Zvláště u poskytovatelů Internetu zadarmo je velmi dobře znát, že se jedná o velké firmy s armádou právníků, kteří dávají na podobné záležitosti pozor.
Ani s podobnou výhradou v podmínkách však provozovatelé nemusejí mít vyhráno. Záleží totiž na tom, jak svoji službu prezentovali a s jakým úmyslem ji vůbec spouštěli. Pokud by někdo například nabídl Internet zadarmo s tím, že odrovná konkurenci, získá většinu trhu a za dva roky zas zavede placené služby, jednalo by se nepochybně o nekalosoutěžní jednání, která je samozřejmě protiprávní. Postihů za nekalou soutěž se však poskytovatelé připojení nejspíš obávat nemusejí, protože snadno prokáží, že placení zavádějí jako reakci na vnější změnu, kterou provedl Český Telecom. Další otazník se však týká předpisů, které mají za úkol chránit spotřebitele. Ty mimo jiné zakazují klamání spotřebitele, které je vymezeno dosti široce. Celkem reálně se tak do problémů může dostat například Computer Press, který se sice dobře „pojistil“ ve smluvních podmínkách služby, ale zato na propagačních stránkách Hyperlinku bez dalších podmínek uváděl, že „prostor pro vaše stránky na Hyperlinku je a bude vždy zdarma“. Pokud by se našel někdo, ať už nespokojený zákazník či poťouchlá konkurence, komu by to stálo za příslušné právní kroky, mohla by se Computer Pressu jeho bezplatná služba poněkud prodražit.
Je zjevné, že placení se nevyhneme, a také právní diskuse – přiznejme si to otevřeně – jsou spíše akademické. Nejdůležitější otázka se tedy týká toho, jakým způsobem se jednotlivé společnosti s rušením bezplatných služeb vyrovnají. Kupříkladu již zmiňovaný Computer Press se nakonec k problému postavil poměrně sympaticky: ústy Jiřího Hlavenky přiznal chybu a uživatelům se omluvil. Na druhou stranu je však neochvějně nutí k tomu, aby si zaplatili placený program, pokud nechtějí přijít o stávající adresu. Nabídka bezplatného přesměrování na nové umístění u jiného free-hostingu by přitom neznamenala prakticky žádné náklady navíc a uživatelé by to nepochybně vnímali jako výrazně slušnější jednání.
V blízké budoucnosti musíme počítat s tím, že začnou zpoplatňovat i další služby: vedle free-hostingu a připojení k Internetu jsou na ráně především free-maily, které by mohly začít vybírat poplatky za některé nadstandardní služby. Podobné problémy jako u Hyperlinku přitom mohou vzniknout i jinde, pokud si firmy dobře nerozmyslí, jak se ke svým uživatelům budou chovat. Jestliže dají přednost krátkodobému pokusu dotlačit je k placení, například hrozbou zrušení e-mailové schránky bez přesměrování na novou adresu, bude to mít velmi negativní dopad na jejich důvěryhodnost. A tu má každá firma jenom jednu.
