Hlavní navigace

Žádný Google, ale taky žádné reklamy. Jak kdysi vypadal Internet?

Jiří Peterka

V polovině devadesátých let Internet vypadal a fungoval o dost jinak než dnes. Ukažme si to na několika dobových videích.

Tento týden jsme oslavili rovné čtvrtstoletí od připojení ČR k Internetu. Vlastně celé tehdejší České a Slovenské Federativní republiky (ČSFR), protože do světa Internetu jsme v únoru 1992 vstupovali ještě společně.

Internet v tehdejší době ale vypadal o dost jinak než dnes. Troufnu si dokonce předpokládat, že dnešní mladá generace, odkojená Facebookem a mobilním Internetem, by ho možná ani nepoznala. A nejspíše by nad ním asi i trochu ohrnula nos, kvůli jeho pomalosti (dané nízkými rychlostmi připojení), a také mnohem menší uživatelské vstřícnosti.

Pravdou je, že v polovině 90. let, kdy se Internet i u nás začal výrazněji rozvíjet, nebyl zdaleka tak „sexy“ jako dnes. Jeho služby ještě neměly takovou grafickou úpravu a propracovanost, ale na druhé straně uživatele ještě tolik neotravovaly dnes všudypřítomné a čím dál tím vlezlejší reklamy. Jenže ani používání nejrůznějších internetových služeb nebylo tak snadné jako dnes. I proto, že nebyly zdaleka tak unifikované jako dnes.

Nejvíce to bylo vidět na vyhledávání: v oné polovině 90. let žádný Google ještě neexistoval, a místo něj se používala řada specializovaných služeb pro různé druhy vyhledávání – jiné služby pro vyhledávání souborů jako takových, jiné pro vyhledávání kontaktních údajů, jiné pro vyhledávání v textech atd.

Časem se skoro všechny tyto původně samostatné vyhledávací služby přestěhovaly na platformu webu a jakoby „schovaly“ za něj. Stejně tak zanikly i některé samostatné služby, dříve považované za velmi perspektivní. Třeba takový Gopher, který začínal o trochu dříve než web, ale prohrál s ním na celé čáře  – protože nedokázal předkládat svým uživatelům obsah v tak hezkém obalu a podání jako World Wide Web.

Pojďme si nyní ukázat podobu Internetu z poloviny 90. let. A to takovým způsobem, který má snad šanci zaujmout i nejmladší internetovou generaci, tedy formou videí. Ať mladí alespoň tuší, jak to dříve vypadalo a fungovalo. A starší mohou zavzpomínat.

Gopher

Začít můžeme třeba právě službou Gopher. Jak vypadala a fungovala, můžete vidět na následujícím videu, natočeném v listopadu roku 1994. Ano, čtete správně, je z roku 1994.

Jistě si povšimnete, že služba Gopher nabízela svůj obsah skrze textová menu, členěná na lineárně uspořádané položky. Každá z těchto položek představovala buď nějaký konkrétní (koncový) objekt, například nějaký text či obrázek, nebo představovala přechod do nějakého jiného menu.

A to víte, že první zmínka o WWW serverech v ČR se (v Seznamu zdrojů CESNETu) objevuje až v dubnu 1994, zatímco ve stejné době u nás bylo v provozu  na 25 serverů služby Gopher? Jinými slovy: Gopher u nás začínal dříve než web, ale stejně jako po celém světě jej poměrně záhy World Wide Web porazil, a to „na hlavu“.

Podrobněji si o službě Gopher můžete přečíst zde či zde.

Na následujícím videu můžete vidět, jak se v Gopheru vyhledávalo. Určité možnosti hledání měl sám, ale vedle toho si pro potřeby vyhledávání pořídil další, doplňkovou službu s hezkým dívčím jménem Veronica. Prý to ale byla zkratka od zcela nepoetického „Very Easy Rodent-Oriented Net-wide Index to Computer Archives“.

Network News, Netnews, Usenet

Výhodou služby Gopher bylo to, že se dala vcelku snadno provázat s dalšími službami. Příkladem nemusí být jen vyhledávací služba Veronica, zmiňovaná výše, ale třeba i diskusní služba s názvem Nework News, zkráceně NetNews či někdy jen News. Nebo také: Usenet. Principem bylo organizování diskuse do skupin (newsgroups), které si uživatelé „předpláceli“ (objednávali), ve smyslu jejich stahování ze serverů, které zajišťovaly jejich distribuci. Podrobněji v tomto mém dobovém článku z roku 1995.

Příklad toho, jak číst příspěvky z diskusních skupin „síťových novin“ skrze službu Gopher, vidíte na následujícím videu.

Stejně tak jste ale mohli číst síťové noviny (i přispívat do nich) prostřednictvím klienta této služby. Ať již samostatného, či zabudovaného do webového browseru. Na následujícím videu vidíte ukázku takovéhoto přístupu (pomocí klienta, zabudovaného do browseru Netscape).

Hledání

Asi nejproblematičtější bylo v raných dobách Internetu (zde se bavíme o polovině 90. let) právě vyhledávání. A to kvůli tomu, že pro vyhledávání různých věcí existovaly specializované a samostatné služby a každá z nich obvykle uměla najít něco, ale ne všechno. Jak si ale měl uživatel všechny pamatovat? Či se o nich jen dozvědět?

Tady mohla pomoci tzv. vyhledávací rozhraní. Jejich autoři zmapovali dostupné vyhledávací služby, zařadili je do různých kategorií a vytvořili jednotné rozhraní, skrze které uživatel mohl zadat svůj dotaz a snadno a jednoduše vybrat (jednu) konkrétní vyhledávací službu, které měl být dotaz položen. Takto fungovala například služba CUSI (od: Configurable Unified Search Interface), jejíž použití můžete vidět na následujícím videu.

Další variantou byly tzv. metavyhledávače. Těm jste zadali dotaz, specifikovali jeho povahu a metavyhledávač sám „rozhodil“ váš dotaz mezi více samostatných vyhledávacích služeb. Pak si od nich převzal výsledky, a ty pak (v agregované podobě) předložil tazateli. Příklad takovéhoto metavyhledávače (služby SavvySearch) vidíte na dalším videu.

Samozřejmě jste ale mohli použít i příslušnou (samostatnou) vyhledávací službu „přímo“, pokud jste o ní věděli a uměli se k ní dostat.

Třeba pro vyhledávání souborů jste museli použít některou z vyhledávacích služeb z kategorie těch, co prohledávají FTP archivy. Například službu Archie, jejíž použití (skrze samostatného lokálního klienta) ukazuje následující video.

Za zmínku určitě stojí, že v našich zeměpisných šířkách se servery služby Archie neprosadily. A to proto, že jejich pořízení bylo v té době dosti nákladné. A tak šikovné hlavy v Liberci vyvinuly službu Nosey Parker, která dělala to samé co Archie. Příklad využití vidíte na následujícím videu, podrobněji se o ní můžete dočíst zde.

A ještě jedna ukázka vyhledávání v polovině 90. let. Tentokráte jde o fulltextové vyhledávání v databázích dokumentů – ještě než se to naučily „obecné“ vyhledávače, používala se k tomu služba WAIS (Wide Area Information Server), které jste museli nejprve zadat, ve které databázi chcete hledat, a pak co chcete hledat (jaký kus textu). Příklad vidíte na následujícím videu.

Podrobněji se o vyhledávání v polovině 90. let můžete dočíst zde.

Jak kdysi vypadal Web?

Pojďme ale již k tomu, jak v polovině 90. let vypadala služba World Wide Web. Jak již víme, v ČR začínala o něco později než Gopher, ale rychle ho dohnala a předehnala. Na následujícím videu vidíte ukázku toho, jak web vypadal ještě v roce 1994.

Z roku 1995 pak pochází následující video, ukazující první tuzemský „Virtuální obchodní dům!“. Nebyl to ještě žádný eshop, jak bychom asi dnes očekávali, ale spíše katalog, resp. rozcestník k dalším zdrojům. Na videu vidíte „přeskok“ na jeden takový zdroj, a to na webové stránky BVV a veletrhu Invex.

Další „webová“ videa pak jsou již z podzimu 1996. To následující ukazuje jakousi „výkladní skříň“ České republiky, připravenou Českými centry pod ministerstvem zahraničí.

Následuje ukázka dvou zahraničních vyhledávačů, Altavista a Hotbot, a katalogu Yahoo:

Zapomínat samozřejmě nesmíme ani na naše domácí vyhledávače. Na následujících třech videích vidíte práci s katalogem Seznam, stále z roku 1996 (kdy Seznam také vznikl, podrobněji).


Jak se chatovalo a pracovalo na dálku

Na závěr ještě další ukázky toho, jak se dříve věci "dělaly jinak“ než dnes. Například dnešní messengery v polovině 90. let ještě neexistovaly, a místo nich se (na živo) diskutovalo jinak – třeba prostřednictvím služby IRC (Internet Relay Chat).

Dnes se také již moc nesetkáme s využíváním různých služeb prostřednictvím terminálového přístupu a služby Telnet. Proto ještě dvě ukázky toho, jak tato možnost fungovala. První z nich začíná službou Hytelnet, která sloužila k vyhledávání toho, co je dostupné prostřednictvím Telnetu. Pak pokračuje prací s katalogem knihovny v Poslanecké sněmovně.

UX17_pulpitel2

Další video již ukazuje přímý přístup pomocí Telnetu do knihovního systému knihovny na pražském ČVUT.

Našli jste v článku chybu?
14. 2. 2017 15:55
Pavel (neregistrovaný)

Máte pravdu. Když jsem něco hledal, tak jem musel zkoušet Yahoo, Infoseek, AltaVista a další vyhledávače a na nich projít několik stovek odkazů, než jsem našel, co mě zajímalo. Když se pak objevil Google, ještě jako prototyp, tak to bylo něco neskutečného. Ať jsem hledal, co jsem hledal, vždy to bylo v první desítce odkazů, co mi nabídnul.

14. 2. 2017 13:52
xtra (neregistrovaný)

Moc si nepatuji, že by se snadno vyhledávalo. Hlavním zdrojem byly katalogy a vyhledávání ve fulltextu velmi nepohodlné.