Hlavní navigace

Zapadá slunce nad hyperlokálním zpravodajstvím?

15. 11. 2010
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Není to tak dávno, co se zavřela voda nad jedním z nejambicióznějších projektů českých hyperlokálních médií – nad Naší Adresou. Co ale ostatní pokusy o hyperlokální média?

Není to tak dávno, co jsme i zde oslavovali příchod prvního skutečně velkého projektu hyperlokálního média v České republice Naše adresa. A je to jen o něco méně času, co se právě tento projekt poroučel k zemi  představuje při tom patrně jednu z mála velkých proher největší z tuzemských investičních skupin. Znamená to, že nad hyperlokálními médii se uzavřela hladina? Nebo je chyba, která se stala ve špatné organizaci Naší Adresy, nepochopení jejího principu investorem, načasování nebo v přecenění možností? Podívejme se na problém nyní, s určitým odstupem. Jaký je svět hyperlokálních médií v Česku a jaké jsou jeho perspektivy? 

Není vše hyper

Chceme-li o něčem hovořit, musíme vědět, o čem hovoříme. Co je to hyperlokální žurnalistika? Existuje několik pokusů o definici tohoto pojmu, patrně nejzajímavější bychom mohli najít zde. Podle ní by hlavními znaky hyperlokální žurnalistiky měly být

  • zpravodajství a informace z malého regionu
  • počítající s participací obyvatel
  • kteří by se měli cítit členy jedné komunity
  • šířené pomocí Internetu

pro nás bychom mohli první bod změnit na zpravodajství se zaostřením až na malý region a šířené především pomocí internetu protože zmíněná Naše Adresa byla původně míněna jako globální celočeský projekt s malými centry po celé republice a – jak si ukážeme – na podobném principu funguje celá řada dalších projektů.  Jejím produktem pak, pokud si pamatujete, byl nejenom web, ale také tištěné noviny.

V Česku existuje celá řada malých regionálních médií i větších projektů, které víceméně naplňují definici „hyperlokální žurnalistiky“.  Nechceme zde soudit, která jsou více a která méně hyper-lokální, i když právě v tom vězí hlavní háček celého konceptu hyperlokálních médií, a sice, zda je možné je vůbec nějak odlišit od těch „lokálních“.  Mnoho nadšenců na tom místě udává nutnost, aby se na hyperlokálním médiu podíleli  sami čtenáři, ale pokud znáte prostředí místních médií, pak dobře víte, že jinak to prostě nejde.

Projekty

Hyperlokální média (v podání těch buzzwordem  „hyper“ neposkvrněných lokálních) u nás existovala a existují. Krátce po vzniku Naší Adresy ale vznikly také projekty, které jí měly více nebo méně přímo konkurovat. Jednám z nich je u svých počátků hojně komentovaný regionální projekt serveru Novinky.cz nazvaný „Vaše zprávy z regionů“.  

Vaše zprávy na Novinkách

Vaše zprávy na Novinkách

Druhým pak Hyperlokální projekt „zprávy z vaší ulice“ serveru Týden.cz na adrese http://u­lice.tyden.cz/ . 

Ulice.tyden.cz

Ulice.tyden.cz

Oba se sice za hyperlokální média považují, mají ale zásadní chybičky.  Server Novinek je zaostřen na úroveň krajů, čímž autoři myslí „regiony“.  Zmatení pojmů tak trochu zavání pragocentrismem (mírným, na tvrdý se podíváme v případě Týdne). Tvůrčí činnost jednotlivých čtenářů Novinky implementují tak, že u každého článku je dobře viditelná stopa a profil autora. To dává výslednému produktu dojem osobnosti a autentičnosti, byť stačí abyste si prošli zprávy, které zde vycházejí a zjistíte, že spíše než o skutečnou žurnalistiku jde o chlubítko lokálních aktivit.

Hyperlokální server Týden.cz zcela otevřeně rezignuje na drtivou většinu státu a věnuje se pouze hlavnímu městu. Zprávy „z vaší ulice“ jsou tak prakticky vzato „zprávami z vaší městské části“. Kromě chlubítka, které bylo popsáno výše, zde občas najdeme i skutečné žurnalistické výrobky, ty ale někdy jsou ve skutečnosti skrytým PR jiných médií. Viz např. V Praze 7 ODS a ČSSD spolu s tichou podporou SZ a ED, kde je jako autor uveden Ari Lieberman a přidán odkaz-neodkaz na TVPraha7.cz. Najisto.cz o panu Liebermanovi prozradí, že: Kompletní výroba reportáží, rozhovorů, záznamů z různých akcí a instruktážních videí. V tomto případě tedy i se zviditelněním. 

Mnoho vydaných článků jsou jen přetisky tiskových zpráv místních subjektů, především pak městských části. O skutečném hyperlokálním médiu tedy nemůže být ani v tomto případě řeč.

Poznámka: měl jsem možnost mluvit s několika bývalými zaměstnanci Naší Ulice. Shodli se na tom, že jedním z hlavních důvodů problémů bylo, že lidé – místní komunita – sice chtěla mít „své“ noviny, ale absolutně se na nich nechtěla podílet. Ve skutečnosti tak šlo vždy o tradiční profesionální žurnalistiku, na kterou ale celý formát nebyl stavěný a nemohl ji zvládat. 

Existuje celá řada dalších (raději už bez „hyper“)  lokálních médií. Namátkou Mělní­ček.czi-noviny.czŘí­čansko.infoI­dobryden.cz. Všechny tyto servery nesou celou řadu znaků, jež by měl plnit onen buzzword, ovšem po podrobném prozkoumání musíme říct, že skutečným autentickým „hyperlokálním“ médiem nejsou. 

Jeden pokus ovšem stojí zato. Je to projekt České Televize Diginaves.cz. Je to vskutku hyperlokální tržiště audiovizuálních příspěvků místních autorů – podrobný průzkum odhalí, že jsou to většinou titíž aktivní jednotlivci, nebo školy a další podobné instituce, které výrobu vlastních „televizních novin“ a jejich vysílání na serveru ČT berou – světe div se – jako svoje „chlubítko“.

Digináves

Digináves

Profesionálové

Jedním z hrobníků Naší Adresy (na tom se shodnou teoretici s těmi, kteří ji dělali), byla lokální média. Abychom byli přesní, lokální média s globálním velením. Jistě znáte síť Deníků vydavatelství Vltava-Labe Press. Jedná se o síť vzájemně spolupracujících lokálních redakcí, která již dávno překonala své dětské nemoci, a nyní funguje jako opravdové celostátní, avšak silně lokalizované médium.

Sedmička

Sedmička

Druhým  takovým případem je pak podobná síť bezplatných novin z produkce vydavatelství Mladá fronta Sedmička. Jedná se o týdeník, který je ve větších městech logickým publicistickým doplněním Metra (ten patří mediální skupně MAFRA, mimo jiné vydavateli MF DNES a iDnes). 

V některých regionech také existují místní média, která mají tak zaběhnutou značku, že je z trhu nelze vytěsnit bez výrazných investic.

Všechna tato média mají profesionální redakce, a všechna umožňují autorský vstup čtenářů; některá více, jiná méně – ale většinou na něm nestaví, tvoří spíše doplněk. Všechna působí, více nebo méně také na internetu. Když zkombinujeme tyto faktory s poznámkou uvedenou výše, byl reálný prostor pro Naší Adresu měřeno trhem lokálních médií velmi malý. Její přejmenování na hyperlokální jí  pomohlo asi tak, jako kdybychom se na pivním veletrhu pokoušeli prorazit s alkoholickým chmelovým džusem. Prostě proto, že onen „hyperlokální efekt“ se nedostavil, avšak kapacita, jež na něj byla připravená a plánovaná, se s tím nedovedla vypořádat.

BRAND24

Slunce nezapadá  

Výše uvedené projekty představují jen malou část českých lokálních médií. Médií, která jsou ve skutečnosti v tom nejlepším slova smyslu hyperlokální. Tvoří je profesionálové, přispívají do nich čtenáři, fungují online i ve světě tradičních  médií. Nemyslím si, že by nejenom Naše Adresa, ale i projekty Novinek a Týdne mohly do tohoto světa výrazněji zasáhnout. Už jen proto, že zde existoval dávno před hyperlokálními snahami Seznamu i Mediacopu, své vztahy se čtenáři má nastavené a čtenáři mají pramalou potřebu je měnit. 

Na to by nové projekty musely přinést významnou přidanou hodnotu. Tou roztřídění tiskových zpráv magistrátu podle ulic těžko bude…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).