Zapadá slunce nad výměnnými systémy? Rozhodně ne.

Systém WinMX, který se specializoval především na výměnu hudebních souborů, ukončil svou činnost 22. září 2005. Vzápětí nato se objevily spekulace, že podobný osud by mohl potkat i dalšía a momentálně nejvyužívanější síť pro sdílení souborů, eDonkey. Jsou takovéto obavy reálné? A co vlastně byla síť WinMX? Znamená její ukončení, že ochránci autorských práv – především z USA – vítězí ve svém tažení nad sdílejícími a stahujícími uživateli? Jak už to bývá, celá věc je o něco složitější.

Pád trpaslíka s hromy a blesky

Od uzavření Napsteru v roce 1999 a následně několika dalších výměnných systémů, jako byla třeba Audiogalaxy, nedošlo k vypnutí žádné významné výměnné sítě souborů z důvodu zásahu ochránců autorských práv. Mezi ně patří především organizace RIAA (Recording Industry Asociation of America) zastupující nahrávací společnosti, MPAA hájící zájmy amerických filmařů v USA a jejich ekvivalenty v evropských zemích. Přestože tyto společnosti proti jednotlivým výměnným systémům poměrně dlouho brojily, nakonec se zaměřily spíše na jejich uživatele sdílející největší objemy dat.

Zpráva o tom, že jedna z ochranných organizací, konkrétně RIAA, pohrozila žalobami několika výměnným systémům, kterou jste si mohli na Internetu přečíst v polovině září, proto byla docela překvapivá. Výsledek, tj. že její činnost vedla skutečně k vypnutí jedné sítě (WinMX), se stal překvapivým ještě více, přinejmenším pro nezasvěcené.

WinMX byla uvedena do provozu v roce 2001, ačkoliv samotný program existoval jako klient systému OpenNap ještě dříve. Následovalo několik měsíců vývoje, vedoucího k odstranění nedostatků původního systému. WinMX byla jednoklientová síť. To znamená, že existoval prakticky jediný program, s jehož pomocí mohli uživatelé s tímto systémem pracovat, i když podpora pro WinMX byla zabudována také do klienta Lopster určeného primárně pro operační systémy GNU/Linux a Unixy. Samotná aplikace pro Windows se od některých jiných nástrojů pro práci s P2P sítěmi lišila jednak odlišným (mnoho uživatelů by řeklo, že nezvyklým) ovládáním, jednak absencí adwaru a dalších potenciálně škodlivých komponent, tak obvyklých například v klientech KaZaa. Zejména z důvodu druhé odlišnosti si WinMX našel své přívržence, ačkoliv jejich počet nikdy nedosáhl rozsahu „globálních“ sítí, jako je dnešní eDonkey či FastTrack.

Kromě výhod spojených se svou specifičností a s absencí škodlivých částí měl WinMX také své nedostatky. Hlavním problémem z pohledu uživatele bylo především vyhledávání souborů, které nepatřilo k nejdokonalejším. Také samotné spojení bylo v některých sítích problematickou záležitostí, systém nedisponoval pro hledání a přenos souborů takovou rozlišovací schopností, jakou měla konkurence. Starší verze programu byly rovněž nestabilní a na Windows docházelo k jejich selhávání.

Počet uživatelů WinMX, který – troufnu si odhadnout – dosáhl svého vrcholu někdy okolo roku 2003, v poslední době vytrvale klesal. To souviselo částečně se skutečností, že prakticky ustal další vývoj sítě a klienta, objevily se názory, že se autoři na WinMX lidově řečeno vykašlali. Síť skomírala, jejími příznivci zůstali uživatelé hledající specifický obsah, systém stál na okraji světa výměny souborů.

Za této situace výhružný dopis od RIAA vypadá jako férový způsob ukončení provozu neperspektivního výměnného systému a zdá se, že provozovatelé WinMX této možnosti odejít z bojiště se ctí využili. Jediným světlým momentem existence WinMX bylo, když se (z čistě praktických důvodů) stal nejoblíbenějším P2P v Japonsku. I to bylo ale omezené období, které skončilo rovněž zásahem ochránců autorských práv a odvrácením Japonců od tohoto systému.

Uzavření WinMX se hlavně z důvodu „nečekanosti“ chytila odborná IT média. Některá předvídají konec dalších podobných výměnných sítí, především v současné době nejpopulárnější z nich, systému eDonkey, jehož provozovatelem, pokud se u P2P sítí dá o něčem takovém mluvit, je společnost Meta Machine.

Konec osla? Těžko

eDonkey, řekněme „elektronický osel“, je z technického hlediska kompromisem mezi serverovou a decentralizovanou sítí. Systém se skládá z klientských programů a sítě serverů. Ty jsou provozovány nezávislými osobami a každý klient musí mít seznam alespoň několika z nich, aby se mohl k síti připojit. Seznamy existují na mnoha webových serverech, odkud si je buď instalují uživatelé, nebo automaticky stahují klientské aplikace (to je pohodlnější, ale zrádnější možnost).

Pro eDonkey existuje více než desítka různých klientských programů. Některé z nich jsou open-source, což je možné vzhledem k otevřenosti protokolu, který síť používá. Sem patří například oblíbený program Shareaza. Stejně tak existují i různé servery, které je možné stáhnout, nainstalovat na počítač a začít provozovat, asi nejpopulárnější je Lugdunum. Klientský i serverový software je multiplatformní, s eDonkey je možné se setkat ve Windows, na Linuxu, v Mac OS X i dalších systémech. Je možné ho snadno portovat na nové platformy.

Z výše uvedeného vyplývá, že eDonkey, na rozdíl od WinMX, není centrálně spravovaná síť. Je to hustý propletenec klientů a nezávislých serverů. I kdyby existovala cesta, jak ji vyřadit z provozu připraveným způsobem, stačí malá úprava na straně otevřeného serveru a zablokování se obejde. Podobně je to i s klienty. Kdyby protokol (protože síť nemá jednoznačné centrum) umožňoval její vyřazení z provozu tak, jak to umí například FastTrack, autoři open-source klientů by tuto možnost s největší pravděpodobností nikdy neimplementovali. Jinými slovy, společnost Meta Machine má nad svou sítí jen velmi malou autoritu (pokud vůbec nějakou) a soustředí se spíše na vývoj svého placeného klienta a jeho bezplatné, adwarem naštěstí nepovinně vybavené varianty. Případné problémy Meta Machine s ochránci autorských práv či dokonce konec této firmy by na provoz systému eDonkey nemusel mít prakticky žádný vliv.

Fantasy a lidé u klávesnice

Konec WinMX byl ranou z milosti pro systém, který už stejně byl za zenitem svých možností. Spekulace senzacechtivých IT autorů o uzavření eDonkey postrádají reálný základ. Ale moc dobře se vyjímají v titulcích odborných časopisů, těch zahraničních, a bohužel i těch tuzemských. Pokud eDonkey zachovají přízeň jeho uživatelé, bude dále fungovat. Pokud uživatelé odejdou, bude pravděpodobně nahrazen něčím jiným. Troufnu si odhadnout, že nějakou evolucí sítě Gnutella, možná systémem G2. Velký třesk kvůli organizacím typu RIAA se tedy – alespoň prozatím – nekonal. Odehrál se pouze v myslích několika novinářů, kteří byli do nekonečna opisováni, citováni a překládáni. To ale neznamená, že k němu nemůže dojít nikdy v budoucnu.