Hlavní navigace

Zapeklité počítání impulsů podruhé

Pavel Troller

Poměrně výrazný ohlas zaznamenal článek Pavla Trollera o některých zádrhelích v počítání impulsů na různých telefonních ústřednách. Přinášíme proto krátké pokračování, které se zabývá techničtější stránkou věci - jak probíhá počítání impuls na jednotlivých typech ústředen?

Jednotlivé způsoby tarifikace jsou podmíněny její technickou realizací. Tedy zde opět krátce na vysvětlenou:

V analogové síti platilo striktní pravidlo, že tarif se generuje v místě, kde se rozhodlo o směru (a tedy tarifním pásmu) volání. Pokud bylo volání například meziměstské, rozhodla o tarifním pásmu meziměstská ústředna a ta pak posílala do místní ústředny volajícího impulsy po hovorových drátech (konkrétně pulsy polarity –60V do B drátu). V oné meziměstské ústředně tedy byl onen pravidelně „tikající“ zdroj pulsů (ještě doplněný generátorem mimořádného pulsu při přihlášení) a místní ústředna tarif jen pasivně přijímala a registrovala na svém elektromagnetickém počítadle.

S nástupem digitálních ústředen se strategie mění. O tarifním pásmu rozhoduje již přímo místní ústředna, její zónové tabulky mohou obsahovat tisíce vstupů, a hlavně, není zde již žádný pevný generátor ani mechanické počítadlo. Vše se realizuje softwarově – počítadlo (resp. např u EWSD 5 různých počítadel, kde na každém může být registrován jiný druh provozu a dvě jsou vhodná jako čítače volání) je umístěno na disku ústředny a kopíruje se do účtovacího centra. Stejným způsobem však pracuje i tarifikační doplněk ústředny PK202 – ten má k dispozici údaje o volbě, z nich vypočítá tarif, generuje i případné pulsy (např. pro externí počítadlo 16 kHz nebo pro automat) a tedy může generovat tarif též celkem přesně.

Podotýkám ale, že i tyto nové ústředny a doplňky jsou schopny přijímat pulsy z nadřazené ústředny, takže v určitých případech i zde může být tarifováno „starou“ metodou (tarify 3, 4). Jen pro úplnost – ústředna E10 neumí ani zónovat hovory vnitřně, ani přijímat pulsy zvenčí! A jak to tedy dělá ? Nu, ve fázi sestavování spojení si vyžádá od nadřazené ústředny údaj o tarifním pásmu (pomocí kódu R2, konkrétně signálů tzv. skupiny C) a po přihlášení pak již v bloku zvaném tarifikátor vygeneruje dle těchto údajů patřičný tarif (celá ústředna připomíná PK202, kterou někdo „přebastlil“ z relé do integrovaných obvodů, neobsahuje ani stopy moderní počítačové technologie).

Pavel Troller

NMI17


Starší, související články:

* Kolik impulsů je jedna minuta? Někdy žádný, jindy dva!

Našli jste v článku chybu?