Hlavní navigace

Zasloužíme si vysokorychlostní internet jako univerzální službu?

17. 5. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: kirill_makarov / Shutterstock
Vysokorychlostní připojení k internetu je v 21. století stejně univerzálně potřebné jako byla ve 20. století základní hlasová služba.

Česká republika si stanovila vlastní digitální strategii v dokumentu „Digitální Česko v. 2.0 Cesta k digitální ekonomice“. V tomto dokumentu se mimo jiné konstatuje, že “vysokorychlostní přístup k internetu je součástí základní infrastruktury společnosti stejně jako dálnice, železniční koridory nebo energetická rozvodná síť. Cenově dostupné a zároveň dostatečně rychlé připojení k internetu je pro většinu obyvatel České republiky základním prostředkem pro získávání informací, audiovizuálního obsahu nebo nástrojem k učení nebo komunikaci a přispívá rovněž k rozvoji elektronizace veřejných služeb nebo k naplnění vize digitálního občanství. V současné době je pro většinu lidí již jen obtížně představitelné žít bez internetu a to bez ohledu na velikost a místo jejich bydliště.“

Veřejná odborná diskuse na téma dostupnost vysokorychlostního internetu se v posledním roce koncentruje především na diskusi o čerpání evropských dotací, která se navíc stáčí jiným směrem, než je původní záměr této podporované evropské politiky, tedy přivést vysokorychlostní internet ke všem koncovým uživatelům. Všude tam, kde se soukromému sektoru nevyplatí investovat do infrastruktury, je cílem této politiky zajistit univerzální dostupnost vysokorychlostního připojení k internetu.

Máme tady tak situaci, která je vlastně velmi podobná situaci v minulém století, kdy tady také existovala relativně nová telekomunikační služba, na kterou má mít právo každý, protože tuto službu potřebuje ke svému životu. V minulém století se tento problém vyřešil využitím konceptu univerzální služby, jehož obsah si připomeneme dále v textu. Proč tedy nepoužít tuto již ověřenou a vyzkoušenou metodu i pro plošné zavedení vysokorychlostního internetu? Koncept universální služby a jejího financování je navíc založen přesně na tom principu, po kterém volá již zmíněný dokument „Digitální Česko 2.0“, tedy na stimulaci investic z komerční sféry, které v případě potřeby doplní finanční nástroje dotované z veřejných prostředků.

Co je to univerzální služba

Univerzální služba (dále budeme používat jen zkratku US) je vyzkoušený a časem prověřený systém, jak zajistit univerzální dostupnost základní telekomunikační služby. Touto službou bylo v minulém století hlasové volání, které se tak dostalo ke všem potencionálním uživatelům, tedy i k těm, kteří bydlí v odlehlých oblastech, kam je ekonomicky nerentabilní službu zavést, ale také k těm, kteří mají nízké příjmy.

US vznikla jako koncept ve Spojených státech v roce 1934. Tehdy vláda rozhodla, že všichni Američané mají mít nárok na přístup k telekomunikačním službám. Současně s tímto rozhodnutím vznikl i fond, který „dotoval” komerční subjekty za to, že poskytly službu i tam, kde zavedení služby nebylo komerčně výhodné. US je v tomto případě typicky financována ze zdrojů, které generují telekomunikační operátoři na příslušném telekomunikačním trhu. Ve Spojených státech se koncept US rozvíjel po několik desetiletí.

V Evropě je v současnosti US pro hlasové volání poskytována v souladu se SMĚRNICÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (tzv. směrnice o univerzální službě). V České republice je pak US vtělena do Zákona o elektronických komunikacích 127/2005 Sb., který stanoví její rozsah, práva koncových uživatelů a povinnosti podnikatelů zajišťujících veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Cílem tohoto opatření je zajistit pro koncové uživatele všeobecnou dostupnost veřejných komunikačních sítí a hlasových služeb.

Podle tohoto zákona se univerzální službou rozumí „soubor služeb stanovený v § 38, které jsou dostupné ve stanovené kvalitě všem koncovým uživatelům na celém území státu za dostupnou cenu; dostupnou cenou se rozumí cena zohledňující úroveň spotřebitelských cen a příjmy obyvatel.“

US je tedy koncept podepřený jak legislativou, tak již vyzkoušenými a ověřenými finančními modely, který dokázal dostat v průběhu 20. století hlasovou službu všude tam, kam by se za běžných komerčních podmínek nedostala. A dnes jsme v podobné situaci, jen místo již vyřešené hlasové služby jde o službu vysokorychlostní připojení k internetu.

Technologie pro 21. století

Americká FCC („Federal Communication Commission“, obdoba našeho regulačního úřadu) „považuje vysokorychlostní internet za komunikační technologii, která je nezbytná pro 21. století a pracuje na tom, aby bylo širokopásmové připojení („broadband“) dostupné všude tak, jak je tomu u hlasové služby“.

V Evropě je v některých zemích US na vysokorychlostní připojení už zavedena, a v některých zemích je přístup k internetu dokonce základním právem občana. Jako první zavedlo US na „broadband“ Švýcarsko, a to již v roce 2008. Z dnešního pohledu je samozřejmě tehdejší garantovaná rychlost „download/upload 600/100 kbit/s dataspeed” pro občany překonána, ale v roce 2008 to byl významný krok k univerzální dostupnosti připojení k internetu. V roce 2009 přišlo s podobným požadavkem Finsko, které zavedlo připojení k internetu o rychlosti 1Mbps jako universální právo občana. Služba musí být poskytována telekomunikačními operátory na každou adresu trvalého bydliště a do každé kanceláře. Od roku 2011 garantuje nárok na připojení k internetu rychlostí 1Mbps i Španělsko.

Proč se tedy z české politické, telekomunikační a potažmo IT scény neozývají hlasy povzbuzující k využití konceptu US pro zajištění “širokopásmového připojení” pro všechny koncové zákazníky, pro které je dnes kvalitní připojení nedostupné ať z důvodu neefektivní investice, nebo z důvodu geografické vzdálenosti?

Aktuálně může být pro českou politickou reprezentaci dobrou inspirací vláda Velké Británie, která v listopadu 2015 vyhlásila záměr zavést US pro širokopásmové připojení. Cílem této politiky je zajistit, aby domácnosti a podnikatelské subjekty měly k dispozici takovou rychlost připojení k internetu, která umožňuje zapojit se do online podnikání, využívat e-government služby státu i místních samospráv, pracovat z domova, doplňovat si vzdělání formou on-line výukových kurzů, ale využívat internet i pro zábavu, každý uživatel musí mít možnost např. streamovat TV vysílání. Vláda tím vyhlásila cíl dát každému právo na širokopásmové připojení s rychlostí downloadu 10 Mbps, a zároveň pracovat na tom, aby se tato rychlost postupně zvyšovala. Digitální inkluze se stala prioritou vlády Velké Británie.

BRAND24

Všechny evropské vlády vytváří podmínky pro investice do technologií, které umožňují vysokorychlostní přístup k síti internet. Pokud nechce Česká republika do budoucna v této oblasti zaostávat, musí najít způsob, jak stimulovat investice z komerční sféry do infrastruktury umožňující všeobecnou dostupnost vysokorychlostního připojení k internetu tak, jak si sama stanovila ve své digitální strategii.

Ucelený a dobře promyšlený program US pro zajištění obecné dostupnosti vysokorychlostního připojení k síti internet by takový požadavek mohl naplnit. Možná je načase začít o něm veřejně diskutovat.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autorka pracovala na manažerských pozicích v několika telekomunikačních společnostech, od roku 2009 do roku 2015 v oblasti EU fondů a v současnosti je vedoucí konzultantka a jednatelka ve společnosti abegos s.r.o.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).