Zastaví Polsko dohodu ACTA?

Polský premiér Donald Tusk nejprve dohodu ACTA obhajoval. Nyní uznal, že je nevyvážená a neurčitá, a její ratifikaci pozastavil do vyjasnění všech pochybností. Slovinská velvyslankyně, která za svou zemi podepsala dohodu ACTA, se za svůj podpis omluvila.

reklama

Přesně před týdnem jsem zde na Lupě psal o tom, že šance zablokovat dohodu ACTA (formálně: Obchodní dohodu proti padělatelství) stále ještě existuje – ale bude vyžadovat „dosti intenzivní tlak širší internetové veřejnosti“. Dnes mohu se zadostiučiněním konstatovat, že tento tlak přišel, a dokonce začíná přinášet i první výsledky.

Protestovalo se sice i u nás, a to nejenom v Praze, ale třeba i v Brně, Ostravě, Ústí nad Labem či v Jihlavě. Bohužel došlo i na další přetěžování (např. webu poslanecké sněmovny), a dokonce i na hacknutí (webu ODS). Ale jinak na našich „nejvyšších místech“ k žádné významnější změně postoje k dohodě ACTA nedošlo.

Panelová diskuse ACTA – mýty a fakta

Server Lupa pořádá panelovou diskusi věnovanou smlouvě ACTA s účastí všech zainteresovaných stran. Termín: úterý 7.2.2011 od 9:30. Vstup zdarma, registrace zde

Několik našich politiků se sice k dohodě vyjádřilo, a to negativně – jako například poslanci Viktor Paggio, Jiří Paroubek či europoslankyně Zuzana Roithová. Obdobně negativně se vyjádřila i odborná komise i TOP09. Ale nezaznamenal jsem žádnou změnu našeho „oficiálního postoje“ k dohodě ACTA. Třeba v tom smyslu, že by vystoupil někdo z vlády, případně z ministerstva průmyslu a obchodu (které má dohodu ve své gesci) a řekl, že náš dosavadní postoj k dohodě ACTA se nějak mění.

Něco takového se ale v pátek stalo v Polsku, kde se proti dohodě ACTA také mohutně protestovalo: polský premiér Donald Tusk, který ještě před pár dny dohodu ACTA podporoval, nyní změnil názor a dal za pravdu protestující internetové veřejnosti:  

„Rozhodl jsem se pozastavit ratifikaci smlouvy ACTA. Opomenuli jsme konzultace se všemi zúčastněnými stranami. Proces ratifikace neobnovíme, dokud nezmizí veškeré pochybnosti,“ řekl předseda vlády.

Přiznal, že dohodu dříve posuzoval „pohledem 20. století“. A že nyní musí souhlasit s kritikou, která říká, že dohoda byla sjednávána jednostranně, bez adekvátního zastoupení všech zainteresovaných stran, je celkově nevyvážená a také neurčitá, což vede k pochybnostem o tom, jak bude skutečně implementována. Její ratifikaci se rozhodl pozastavit proto, aby se tato neurčitost mohla eliminovat (aby „zmizely veškeré pochybnosti“).

Z jeho vyjádření nevyplývá, že by Polsko řeklo dohodě své definitivní „ne“ a nehodlalo ji ratifikovat – ale že si ji potřebuje nejprve vyjasnit, a teprve pak se rozhodne.

Může jeden zablokovat dohodu pro všechny?

Krok polského premiéra Tuska otevřel zajímavou otázku: může nesouhlas (přesněji: neratifikování) ze strany byť jen jediné členské země EU zablokovat účinnost celé dohody pro Evropskou unii jako takovou a všechny její členské země?

Odpověď, jako snad vždy v EU, je „poněkud složitější“ a hlavně (v tuto chvíli) nejasná. Existují totiž stanoviska, která říkají ano, ale i taková, která říkají ne.

Například britský ZDnet se formálně zeptal Evropské komise, která mu odpověděla tak, že když byť jen jedna členská země  neratifikuje, celá dohoda jako celek nebude účinná nikde v EU. Samozřejmě může nabýt účinnosti pro ostatní signatáře mimo EU, ale zde se bavíme o účinnosti právě v EU, jejímiž jsme členy. Takže, jinými slovy: pokud by Polsko dohodu ACTA neratifikovalo, neplatila by (nebyla by účinná) ani pro nás, zde v ČR, bez ohledu na výsledek naší ratifikace.

Jenže, aby to nebylo tak jednoduché: server IP-Watch přinesl již na konci loňského roku vyjádření mluvčího Rady EU, které říká něco jiného. Že když jde o smíšenou dohodu, jakou je i ACTA (a nikoli čistě obchodní dohodu, jak je často prezentována), je to jinak: ty části smíšené dohody, které se týkají trestního práva a vymáhání, a které tudíž stále ještě spadají do „pravomoci“ členských států, by skutečně nebyly účinné, pokud by je neratifikovaly všechny členské země.

Ale Rada EU se domnívá, že ostatní ustanovení, která jsou skutečně již jen „obchodní“, by platila (byla účinná pro všechny členské země) i v takovém případě. Přesněji: pokud by dohodu ratifikovat evropský parlament, za EU jako takovou. Důvodem má být to, že v obchodních záležitostech členské země již předaly své kompetence do Bruselu, a ten tak může rozhodovat sám.

K tomu si ale dovolím přidat vlastní otázku: lze dohodu ACTA vůbec „roztrhnout“ na dvě části, na „obchodní“ a „trestní“ část? Ze  svého laického pohledu si to nedovedu představit. K tomu se musí vyjádřit právníci, stejně jako k tomu, zda má pravdu Komise (že dohoda by neplatila vůbec) či Rada (že „obchodní“ část dohody by platila všude, a „trestní“ alespoň tam, kde ji ratifikovali).

Jeden zajímavý rozbor tohoto problému najdete například zde. Argumentuje rozdíly mezi Lisabonskou smlouvou (která neřeší smíšené dohody) a starší smlouvou z Nice (která je řeší), ale také nedochází k jednoznačnému závěru. Doporučuje proto obrátit se na Evropský soudní dvůr, který je kompetentní vykládat unijní právo i způsob aplikace obou smluv.

ACTA jako interval

Nejasnosti kolem toho, jaké dopady má neratifikování ze strany byť jen jedné členské země, podle mne jen podtrhují jiný fundamentální aspekt samotné dohody ACTA: nejasnosti kolem toho, co vlastně požaduje a k čemu zavazuje.

Řeknu to ještě jinak: v posledních dnech jsem hodně přemýšlel nad tím, jak je možné, že se pohledy na dohodu ACTA tak rozchází. Že jeden pohled říká, že vlastně nepřináší nic nového, co by ve stávajícím unijním právu již nebylo (dokonce prý mnohdy ještě přísněji), zatímco druhý pohled říká přesný opak: že dohoda ACTA jde daleko za stávající hranice, a v důsledku toho bude znamenat i změnu unijního práva.

Konkrétně ve hře jsou přitom takové věci, jako například kontrola osobních zavazadel na hranicích, poskytování osobních údajů uživatelů Internetu na základě pouhého „důvodného podezření“, či blíže nespecifikovaná spolupráce internetových providerů s velkými držiteli práv, která by mohla vyústit například v odpovědnost providerů za činy jejich zákazníků (což by zřejmě vyžadovalo monitorování veškerých aktivit uživatelů), tak třeba odpojování uživatelů od Internetu apod.

Rozdíl v obou pohledech přitom nemusí nutně být dán tím, jak se kdo na celý problém dívá: zda očima „Velkého Obsahu“ (velkých držitelů práv duševního vlastnictví) či očima širší internetové veřejnosti. Rozdíl může být i v pohledu na to, jak jsou konstruovány mezinárodní dohody a smlouvy, a jak je formulováno jejich znění.

Dalo by se to vyjádřit následujícím obrázkem: některá opatření jsou smlouvami a dohodami formulována jako povinnost (strana je „musí“ zavést), a další jako možnost (strana je „může“, či „nemusí“ zavést).

Snad nemusím dodávat, že většina kritizovaných opatření spadá do části „může“, resp. „nemusí“, a nikoli do části „musí“. Výsledkem je pak určitý interval: od minimální aplikace dohody ACTA, kdy se naplní jen všechno to, co spadá do „musí“, ale nic jiného, až po maximální aplikaci, kdy je naplněno všechno. Tedy jak to, co se „musí“, tak i všechno to, co se „může“.

Jenže: pak se nebavíme o jedné dohodě ACTA, ale o celém (a poměrně dosti širokém) intervalu, ve kterém se její praktické naplnění může pohybovat. Potom se nedivme, že ten, kdo chce dohodu ACTA prezentovat jako zcela neškodnou procházku růžovým sadem, argumentuje její „minimální“ podobou a jakoby automaticky předjímá, že nebude naplněno nic z toho, co se naplnit „může“, ale „nemusí“. A naopak ten, kdo se dohody ACTA obává (jako třeba já), ji zase vnímá v její „maximální“ podobě, ve které bude naplněno i všechno to, co se „může“, ale „nemusí“.

Co může být zneužito, bude zneužito

Podle „minimalistů“ (zastánců minimální varianty) se prý nemusíme obávat ničeho z části „může“, protože to prý ani nemůže být v EU implementováno – neboť tomu mají bránit jiná, již existující ustanovení platných zákonů. No, je to určité tvrzení, kterému lze věřit, nebo také nevěřit. Ale v situaci, kdy vám na záda dýchá slintající buldok, který svým štěkáním dává jasně najevo, jak moc se na vás chce vrhnout, asi budete opatrnější a budete požadovat nějaký závaznější výklad. Zvláště pak, když slyšíte i zcela opačné hlasy. Jako třeba od evropské poslankyně Zuzany Roithové, která k dohodě ACTA výstižně říká:

Obávám se totiž, že co může být zneužito, bude zneužito.

Nehledě na to, že i požadavky v části „musí“ jsou mnohdy natolik vágní a formulovány tak „gumově“, že se dají vykládat opravdu různě. Jeden příklad za všechny: do „musí“ spadá třeba i zákaz překonávání jakýchkoli zábran proti kopírování, které kdy jakýkoli držitel jakýchkoli práv duševního vlastnictví může chtít aplikovat (zjednodušeně řečeno). Něco podobného skutečně je už i v současných zákonech ČR (např. §230 trestního zákoníku) – ale je to skutečně to samé? Porovnal někdo konkrétní znění našich paragrafů s obecnou formulací v dohodě ACTA, v jakém jsou vztahu? Pak ale musel použít nějaký svůj vlastní výklad toho, co ACTA říká. Ale ten, kdo tuto smlouvu bude nakonec implementovat, může použít jiný výklad. Jaký bude ten?

A co třeba tzv. „fair use“, neboli užívání obsahu podléhajícího právům duševního vlastnictví pro konkrétně vymezené účely, jako je zpravodajství, kritika, citace, výuka apod., kdy nejde o porušování autorského práva?  Když zde, v článku na Lupě, ocituji větu z článku někoho jiného, abych k ní řekl svůj názor, bude to (z hlediska autorského práva) stále ještě v pořádku, jako je to dnes? ACTA totiž žádný „fair use“ nezmiňuje ani jinak neřeší. Bude tedy možné zachovat stávající možnosti „fair use“, nebo si dohoda ACTA vynutí jejich úplnou eliminaci?

To všechno jsou věci, které by si určitě zasloužily vyjasnění. A to způsobem, který bude dostatečně věrohodný a natolik závazný, aby se dalo rozumně očekávat, že také bude dodržen. Podle mého názoru by to mohlo být například již zmiňované posouzení ze strany Evropského soudního dvora, po kterém volají i někteří europoslanci. A snad i nynější rozhodnutí polského premiéra Donalda Tuska směřuje právě k takovémuto posouzení toho, co vlastně dohoda ACTA obsahuje, co ve svých značně vágních formulacích doopravdy požaduje, a zda a jak bude muset být promítnuta do konkrétních změn zákonů.

A to je mimo jiné i zásadní odlišností dohody ACTA od amerických návrhů SOPA a PIPA: ty již představují návrhy konkrétních nových zákonů. A tak se u nich lze bavit jen o tom, jak budou konkrétní ustanovení těchto zákonů v praxi vymáhána. Naproti tomu dohoda ACTA není návrhem konkrétní legislativy, ale jen obecnou dohodou na určitých záměrech. A ty budou muset být teprve interpretovány, a podle výsledků této interpretace následně transponovány do konkrétních ustanovení zákonů, resp. jejich změn. Nebo také nikoli, pokud to skutečně nebude potřeba a ACTA nikde „nejde“ nad rámec stávajících zákonů.

Jinými slovy: v každé členské zemi EU, i na úrovni Unie jako celku, někdo přijde a začne dohodu ACTA nějak vykládat. Chceme, aby přitom měl v ruce bianco šek jménem ACTA, nebo aby bylo dopředu jasné, v jakých mantinelech se může pohybovat?

Slovinská velvyslankyně se omlouvá

S podpisem dohody ACTA ze strany Unie a 22 členských zemí, ke kterému došlo 26. ledna 2012 v Japonsku, se nově pojí zajímavá perlička: slovinská velvyslankyně v Japonsku, Helena Drnovšek Zorko, se za svůj podpis pod dohodou ACTA dodatečně omluvila. Učinila prý tak v důsledku nedbalosti, když podepisované dohodě nevěnovala dostatečnou pozornost. Dostala nařízeno ji podepsat a učinila tak, aniž by si uvědomila její dopady, které nyní vnímá značně kriticky.

I vzhledem k postu, který zaujímá, si takovéto stanovisko (vlastně jakési dodatečné „vzepření se“ svému zaměstnavateli) dovoluji ocenit. A chtěl bych zdůraznit, že to nebyli velvyslanci a velvyslankyně, kteří 26. ledna v Japonsku podepsali dohodu ACTA, kdo o jejím sjednávání a obsahu rozhodoval. Oni byli jen jakousi „na dálku ovládanou rukou“, která dostala pokyn dohodu podepsat. A očividně jen někdo z nich měl alespoň následně morální problém s tím, co takto podepsal.

Zajímavá je ale ještě jedna věc: proč onoho 26. ledna dohodu ACTA podepsalo jen 22 z 27 členských zemí EU? Co ti ostatní, konkrétně Kypr, Německo, Estonsko, Nizozemí a Slovensko? Přečetli si jejich velvyslanci dohodu a odmítli ji podepsat? Nebo to bylo nějak jinak? Podle tohoto dopisu eurokomisaře Karla de Guchta to mělo být proto, že právě nemají v Japonsku svého velvyslance, nebo nestihli včas dokončit své interní postupy, nutné pro připojení podpisu. A prý tak učiní v následujících týdnech.

KL2014

       

No, od té doby, co jsem se na webu Evropské komise (rozklikněte) dočetl, že celé sjednávání dohody ACTA vlastně vůbec nebylo utajováno, ale bylo pouze důvěrné, se i k takovýmto sdělením stavím rezervovaněji.

Jiří Peterka

Autor je nezávislým konzultantem a publicistou. Věnuje se také pedagogické činnosti na MFF UK, kde přednáší problematiku počítačových sítí a komunikací.

Školení SEO - jak na optimalizaci pro vyhledávače

  •  
    Analýza klíčových slov - jaká slova vybrat.
  • Metody linkbuildingu - jak získat zpětné odkazy.
  • Vyhodnocování SEO - nesledujte jen pozice.

Detailní informace o školení SEO »

       
117 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 2. 2012 2:38

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.

Zasílat nově přidané příspěvky e-mailem