Zbytečné ztráty ve válce Gabriela Berdára

Na Business Tuesday zrovna pravidelně nechodím, avšak troufám si odhadnout, že řada z úterních přítomných tentokrát dorazila ze stejného důvodu: nenechat si ujít veřejné vystoupení člověka, který ještě nedávno silně ovlivňoval dění na českém Internetu. A teď nemyslím jen jeho technologickou strukturu – vždyť co by si počalo nejedno diskusní fórum, nejeden kritický článek, nejedna kavárenská sešlost bez této komplikované postavy v čele polostátního podniku! Protože ať už si to jeho kritici připouštěli nebo ne, Český Telecom vždy byl a dlouho bude ústředním hybatelem místního telekomunikač­ního trhu.

Gabriel Berdár do své životní funkce vstoupil s jasným zadáním: připravit jednu z posledních velkých polostatních firem na privatizaci, zefektivnit ji a zvýšit její hodnotu. Což jinými slovy znamená třeba i nekompromisní personální řezy, ve kterých se Gabriel Berdár opravdu osvědčil (podle mnohých svědectví se v nich dokonce přímo vyžíval). To pochopitelně vzbudilo vlnu nevole a zášti, která nemohla jen tak zapadnout. Spolu s přetlakem nespokojenosti ze stran uživatelů služeb Českého Telecomu (teď mám na mysli zejména tehdy zaváděné ADSL) tak kolem šéfa této firmy vznikla atmosféra, jež by pro „normálního“ manažera musela být přinejmenším nesnesitelná, ne-li smrtelná.

Jistě, nespokojenci měli ke svému křiku spoustu oprávněných důvodů. ADSL se v České republice zavádělo pozdě, jeho technické parametry byly dlouho zoufalé, vysoká agregace a malá dostupnost naprosto neodpovídaly prezentaci Českého Telecomu v reklamách a tiskových zprávách. Společnost dlouho lpěla na zastaralém ISDN a její vztahy se zákazníky vydávaly na celé soubory článků i lidové vtipy.

Byl jsem proto zvědav, jestli se ve svém výkladu Gabriel Berdár k tomuto tragickému období vrátí. V tom mne trochu zklamal, přímo se ke svému angažmá v Českému Telecomu nevrátil. Z jeho ostatních slov však šlo o jeho pohledu na „správný“ chod velké společnosti vyčíst mnohé. „Byznys je válka, nejde o žádnou hru. Silnější přežije, ostatní zmizí,“ prohlásil mimo jiné. To však nebylo to hlavní; většinu času věnoval spíše (kupodivu) rozumnější tezi, že „samotná síla nestačí. Důležitá je pružnost a schopnost přizpůsobovat se, měnit se podle trendů“, a také své představě budoucího trhu: čeká nás „hyperkonkurence“, stále složitější trh, na kterém bude záležet hlavně na schopnosti snížit cenu na minimum spolu s maximálním urychlením inovací.

Každého jistě napadne, že tyto výroky se mohou zdát v ostrém rozporu s tím, jaké mají lidé vzpomínky třeba na zavádění rychlého připojení Českým Telecomem. Měnit se podle trendů? Tak proč tak pozdě ADSL a tak dlouho ISDN? Rychlé inovace? Ty by se určitě hodily, třeba k odstranění problémů s bezkonkurenčně vysokou agregací a tvrdými datovými limity. O přístupu k zákazníkům a vysokých cenách ani nemluvě.

A kde může být příčina tohoto rozporu? Těžko říct. Možná byla praxe opravdu daleko od teoretických pouček, které se snadno leští na konferencích. Je tu však i druhá možnost: chyba je v samotné teorii. Především, i válka je samozřejmě hra – jde o ukázkový příklad hry s nulovým součtem. Kromě tohoto typu však teorie her zná ještě ty s nenulovým součtem – a právě ty mají ve světě složitých vzájemných vztahů mezi dodavateli, odběrateli a konkurencí největší význam. Výhra jednoho zkrátka nemusí být prohrou druhého a naopak – ztratí-li jeden, může s sebou stáhnout nemalé množství ostatních. Schopnost hrát tyto hry bude na trhu budoucnosti, který předvídá Gabriel Berdár, ještě mnohem důležitější než dnes a válka se bude stále více vytrácet.

       

Nenulový součet však představuje třeba i výsledek hry o spokojeného zákazníka. Podaří-li se, získají obě strany. Na poli konkurence je pak mnohdy výhodné spojit se zdánlivým protivníkem. Kdyby Český Telecom před lety pomohl ostatním poskytovatelům rozšířit rychlý Internet, mohl nyní mnohem více lidem nabízet nové služby – jako internetové volání, multimediální obsah aj. Jenže to by zase vyžadovalo slušnou míru reakce na nové trendy a přizpůsobivost…

Nechci být přehnaně kousavý, avšak rád bych věřil, že nové vedení Českého Telecomu má teorii více v malíčku. Více ztrát ve zbytečných válkách si už totiž nemůžeme dovolit…