Hlavní navigace

Zdeněk Pilz: Stát prosazuje věci silou, politici rozhodují bez informací

9. 6. 2016
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Fujitsu
Místopředseda představenstva ICT Unie a šéf Fujitsu Zdeněk Pilz se v rozhovoru ohlíží nad problematickými zákony, které se týkají IT a internetu.

Zdeněk Pilz šéfuje české pobočce společnosti Fujitsu a zároveň je místopředsedou představenstva ICT Unie. V rozhovoru pro Lupu mluví o problematických zákonech dopadajících na internet a IT trh, o roli vlády či nového digitálního koordinátora.

Jak zpětně hodnotíte průběh aktivit kolem schvalování hazardního zákona?

Bylo kolem toho hodně mediální pozornosti a i já se zapojil v televizi či článkem v novinách, na který reagoval i pan ministr. Dál už jsem s tím nechtěl polemizovat, v celé situaci ale nastalo několik věcí. Ministerstvo financí tvrdilo, jak vše projednalo s odborníky. S těmi to možná projednávali, ale určitě to nebyli odborníci z oblasti IT. Jinak by věděli, že opatření, která navrhují, nedávají smysl. To už bylo rozebráno, zákon vůbec nedává smysl. Nám potom došlo, se kterými odborníky to projednávali – byli to odborníci na hazardní hry. Jiní odborníci slovo skoro vůbec nedostali.

A nezačal trh výrazně reagovat poněkud pozdě? Mediální kampaň se třeba rozjela až před hlasováním Senátu.

Ty připomínky se objevují. My jsme v ICT Unii o tomto zákoně věděli minimálně rok dopředu. SPIR o tom také věděl a varoval, že se něco chystá. Posílali jsme dopisy na vládu a předkládali další stanoviska, to bylo už někdy v létě loňského roku. Upozorňovali jsme na nutnosti úhrad s tím spojených nákladů a rovněž na blokování jako takové.

Byla ICT Unie zcela jednotná? Lze si představit, že některým firmám hazardní zákon může přinést byznys spojený s nákupem technologií.

Projednávali jsme to na řídících výborech a na představenstvu a tam žádné hlasy nezazněly. Žádný podporující hlas směrem ke schválení zákona od nás nešel. Nic nemůžu vyloučit, ale nemyslím si, že by někdo jednal bokem.

Zdeněk Pilz.
Autor: Fujitsu

Zdeněk Pilz.

Jaké je poučení z celého průběhu?

Není to poučení jen z hazardního zákona. Problematická je novela zákona o zdravotních službách. V tichosti proběhla významná změna z pohledu pacientů, možná ještě významnější změna, než možnost omezení internetu. Spočívá to v tom, že data pacientů budou zkonsolidována a dostanou se do rukou jednoho subjektu, který s nimi může volně nakládat. Data ze všech registrů a zdravotnických zařízení budou spolčena do jednoho velkého datového skladu, který bude na Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). My vidíme problém, že podle zákona nebudou data anonymizována.

Tohle jsme jako unie odchytili pozdě, začali jsme to řešit až někdy během třetího čtení ve sněmovně. Ve zdravotním výboru Senátu jsme dostali prostor asi tři minuty. Tam bylo vidět, jak je vše připraveno, prostě se to převálcovalo a schválilo.

Tohle byly velké akce, které se státu podařily prosadit. Nám přijde, že stát teď hodně věcí prosazuje silou bez toho, aniž by diskutoval. Ať už s odbornou či běžnou veřejností.

Čím to je, že se vše schvaluje silou?

Je to stabilní politickou scénou, jsou domluvení. Koalice má takovou sílu, že si ty věci prosadí.

A není to, že se schválí špatný zákon či jeho součást, dáno také tím, že politici o dané problematice nic neví, nebo jenom velmi málo?

Může to být obojí. Nesnaží se zjišťovat informace, chtějí mít odškrtnuto, že se něco udělalo. Tak i tak nehledí napravo ani nalevo. Je to tak trochu styl řízení jedné velké společnosti…

Jejíž jméno se nevyslovuje?

Myslím, že se teď vyslovuje všude (smích). Ale prostě si myslím, že takto zásadní věci by se měly řešit napříč politickým spektrem. U několika zákonů už jsme v minulosti byli, například u základních registrů. Vždy byla snaha mít vše předjednáno napříč spektrem. Projednávání trvalo déle, ale nastala nějaká shoda. Nyní mnozí cítí škodlivost prosazených věcí, ale přesto návrhy projdou. Projde omezení internetu nebo spojení pacientských dat.

Takže poslanci hlasují podle zadání strany a vedení?

Strany to mají zválcované. Já jsem se mylně domníval, že když se schvaluje zákon, politici se s tím seznámí, nastudují a hlasují podle nejlepšího vědomí a svědomí. Opak je pravdou. Hlasují podle toho, kdo stojí vepředu a ukáže jim palec dolu, nebo nahoru.

Zdeněk Pilz.
Autor: AmCham

Zdeněk Pilz.

Jakou vy teď můžete zvolit taktiku a přístup?

Obávám se, že se současnou vládou už se toho nic moc změnit nedá. Musíme více upozorňovat dopředu. Musí se ovlivňovat věci už v době, kdy se začnou připravovat, jinak je to předem prohraná bitva. Teď s novým prezidentem ICT Unie Zdeňkem Zajíčkem chceme více prosazovat pozitivní pohled na digitalizaci státu, nebýt negativní.

Pan Zajíček měl například na konferenci ISSS velmi motivační projev. Před tím tradičním publikem to nicméně působilo trochu zvláštně. Povede takový pozitivní přístup někam?

Myslím, že pozitivního přístupu tady nyní máme hodně málo, když se třeba podívám, jak to zavání z Hradu. Negativismu je tady až moc. Jsme takový sebemrskačský národ. Navíc IT jako oblast se v tom nechá utápět. Přitom IT se nemá za co stydět. Odehrává se zde celá řada dobrých a zajímavých věcí. Na úrovni státu i v soukromé oblasti. Obecně se ten průmysl neumí prodat a stát ho nevnímá.

Když ještě zůstanu u toho negativismu, poněkud se zdá, že se zde ze strany státu v oblasti ICT postupně prosazují dost kontroverzní záležitosti. Kromě cenzury internetu třeba poslední případ Vojenského zpravodajství. Co vidíte dál jako problematickou oblast?

Teď se řeší elektronická identifikace, eIDAS a přeshraniční uznávání elektronických identit. Zdá se, že ministerstvo vnitra, které to má na starost, příliš nestíhá. Jinak si myslím, že zase tolik průšvihů není, jsme hodně pesimističtí. Zbytečně si věci komplikujeme. Nadáváme na věci, které přicházejí z Evropy, ale často jsme papežštější než papež a děláme věci složitější, než jsou. Je to stejné, jako s čerpáním fondů. Vymysleli jsme si taková pravidla, že se skoro čerpat nedají, vše je strašně složité. Vymysleli jsme si zákon o veřejných zakázkách, podle kterého se nedá soutěžit. Úředníci podle tohoto zákona nejsou schopní nic nakoupit. Nakupuje se na základě ceny, což se podepisuje pod řadou problémů spojenými i s IT projekty.

A jsou tedy státní IT projekty černou dírou na peníze?

Udělali jsme si teď takový menší průzkum a zjišťujeme, že se nyní v soukromé sféře právě kvůli zákonu o veřejných zakázkách nakupuje dráž, než v té státní. Ale tohle má dopad na kvalitu. Komerční sektor ví, že potřebuje nějaká SLA, nějakou kvalitu. Stát jde jen po ceně.

Co s tím?

Máme teď něco, čemu říkám cenová mapa. Například v realitách je zcela běžné, že jsou mapy a víte, kde kolik zhruba stojí pozemky. Myšlenka je něco takového udělat v IT. Třeba podle typu projektu, podle počtu uživatelů a podobně. Statisticky by se pak z toho dala udělat nějaká průměrná cena. Může to být pak něco indikativního, alespoň pro orientaci.

Kdo by se o to staral?

Musela by se „vyzobat“ data. O to by se mohl starat například Český statistický úřad nebo univerzity. Musí to být nezávislé, nesmí to dělat průmysl ani úřad. Informace lze získat i díky zákonu 106.

Nebo by to mohl dělat NAKIT.

Tak to nevím, jestli by to byl ten správný subjekt (smích).

Jak vy se k NAKITu stavíte?

NAKIT je reprezentantem dalšího nešvaru, a to je snaha zadávat státní zakázky přes in-house výjimky. Teď je celá řada takových aktivit, dělá to vnitro, dělají to finance. Jsou i další rezorty. Hlavní důvod, proč to dělají, je obejít zákon o veřejných zakázkách. Protože se podle něj nedá nakupovat. To je hodně smutné, dívat se na stát, který ty zákony vytváří, jak se je sám snaží obejít.

A není kromě tohoto motivací k in-house výjimkám také něco černějšího?

Nemyslím si, že je vše tak černé, jak to zvenku vypadá. Celá řada lidí ve státní sféře je celkem slušná, v průmyslu také. Nechtějí mít problémy, ale prostě se do nich dostávají kvůli tomu, jak vše máme strašně komplikované a složité. Takže často radši nedělají nic, aby se nedostali do problémů. Spousty firem přesouvá pozornost ze státu do soukromé sféry, protože se problémy nechtějí zabývat. Je to pro ně režijně strašně náročné a složité. Přestává je to bavit.

Vláda slibuje, že Tomáš Prouza nyní vše bude bytelně koordinovat a že se mnohé v digitální agendě zlepší. Jak vy jeho jmenování do této pozice vidíte?

Dlouho jsme volali po někom, kdo by mohl být lídrem, který se postaví do čela. Z těch lidí, kteří byli k dispozici, je Tomáš Prouza nejspíše tím lepším. Je to mladý člověk, k digitalizaci má poměrně blízko, má k dispozici zajímavý tým. Už jsem se s jeho týmem měl možnost setkat. Jsou to mladí lidé, kteří k digitalizaci přistupují jinak, než ti tatíci z minulého režimu, pro které je IT nějaká černá skříňka, ke které mají nechuť, mají z ní obavy. To je dlouhodobý problém u představitelů tohoto státu. U mladých lidí tyto předsudky nejsou.

Pan Prouza je zároveň vybaven jazykově, je schopen promluvit anglicky. Nemusíme se za něj stydět, jako se stydím, když slyším promluvit jiné státní představitele. Tomáš Prouza má také blízko do Evropy. Můžeme být skeptičtí, jak chceme, ale do Evropy patříme a pan Prouza tam má kontakty. Také má blízko k premiérovi a bude moci mít dosah na jednotlivá ministerstva. Doposud tady nikdo moc v IT neměl pravomoci. Fungovalo snad jen ministerstvo vnitra za Ivana Langera, tam to bylo dost na sílu.

Nyní je třeba identifikovat, kde zatlačit, co propojit, kde co dodělat. Základy e-governmentu tady jsou, a když se vše podaří, během tří, čtyř let by se oblast mohla rychle posunout dopředu.

Takže teď máme dobré znamení. Děje se něco už i reálně?

Ano, děje, po obou dvou liniích. My teď v unii chystáme seznam věcí, které půjde brzy dokončit, do konce prázdnin by to mělo být hotové. Stejně tak začala pracovat státní správa. Z ministerstva vnitra už šel pokyn na mapování služeb. My mapujeme, stát mapuje, pak to přiložíme k sobě a z toho by se mělo vycházet.

A pan Prouza pak udělá co? Rozdělí úkoly?

Měl by působit na jednotlivé rezorty, kterých se budou jednotlivé projekty týkat, aby si to daly jako měřitelný parametr. Možná to půjde přes pana premiéra.

Takže tlak bude vznikat skrze Bohuslava Sobotku?

Nebude se to asi tlačit silou, ale nejspíše to půjde ve formě „soft“ úkolů. Budou vyjmenovány konkrétní služby a dokdy mají fungovat a jak.

A bude takové ministerstvo financí v tomto ohledu poslouchat?

Jestli se ptáte, zda bude pan Babiš poslouchat pány Sobotku a Prouzu, to nevím. Babiš neposlouchá nikoho.

No a co u vás? ICT Unie má nového prezidenta. Vy jste se podílel na jeho zvolení. Proč jste pana Zajíčka vybrali? A jak do toho všeho dění může zasáhnout?

Proč jsme Zdeňka vybrali, vám asi nepovím. Na představenstvu jsme se dohodli, že z volby nebudeme poskytovat informace ven. Řeknu jenom to, že jsme měli silné a vyrovnané kandidáty. Myslím, že jsme rozhodli dobře, a i kdybychom rozhodli jinak, také bychom rozhodli dobře. Kandidáti byli vybráni tak, aby nemohlo být učiněno špatné rozhodnutí.

Výhoda Zdeňka Zajíčka je ta, že má zkušenost ze strany státu. Byl náměstkem na třech ministerstvech. Řada z nás se státem komunikuje dlouho, ale i přesto nám mnoho procesů zůstává skryto. Zdeněk ví, jak to vzadu funguje. Stejně jako ve státě neví, jak fungují technologie, my úplně nevíme, co se děje v kuloárech a podobně. A navíc se Zdeněk podílel na budování státních IT systémů a má s tím zkušenosti. V jeho radě vlády, které předsedal, rovněž seděli zástupci z mnoha oblastí a byla zde snaha dojít k širší shodě.

Případ hazardního zákona, ale i nejenom on, ukazuje, že ICT ne vždy je jednotný, což mu škodí.

Je pravda, že například ICT Unie je svaz velmi tvrdých konkurentů. Ale myslím, že jsme ukázali, že se umíme domlouvat. Směrem k ministerstvu průmyslu, vnitra, Svazu průmyslu a dopravy, ČTÚ či vládě umíme dát společné stanovisko. Někdy to dře, to ano. Ale spíše se dohodneme.

BRAND24

Právě pan Prouza se nedávno zmiňoval, že se sice nemusí spojovat ICT Unie a SPIR, ale že by nějaký jednotný hlas existovat měl.

My jsme si dříve mysleli, že by se z ICT Unie mohla stát skutečně velká centrální asociace podobná té, kterou mají třeba v Německu. Ta je tam velkým partnerem vlády. Ale ne každý do unie chce.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Reportér Lupa.cz a E15. O technologiích píše také do zahraničních médií.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).