Ze života jedné knihovny

Žila, byla, knihovna plná studentů. Chodili sem sedět nad tlustými, středně tlustými i tenkými svazky a šrotit se z nich moudro. Knihovna byla zdrojem bezplatného Internetu, a to dělalo moudro ještě sladším. Studenti bohatli, technika laciněla.

Ilustrace: Nenad Vitas

Svět se překulil do nového milénia teprve před nedávnem, když jsem onu knihovnu navštívil poprvé. Udělalo na mne dojem, jak její tvůrci využili prostor bývalého vojenského objektu, a zcela jej zaplnili materiálem zcela nevojenského charakteru. Kromě prostorných studoven nechyběla místa pro odpočinek, relaxaci, pro povídání si s ostatními a pro navazování nových známostí. Jen kouřit se chodilo ven.

Čas plynul, knihovna zůstávala. Trapný pokus o naprostou kontrolu nad tím, kdo vstupuje dovnitř a kdo vychází ven, skončil technickým fiaskem. U stolů ve studovně se objevily síťové zásuvky ethernetového připojení a nakonec se vzduch v budově provoněl svěžím vánkem signálu bezdrátové technologie. Knihovna poskytuje svým studentům Internet, a ti by jej rádi přijímali plnými doušky. Kromě kapacity několika počítačových studoven s využitím vlastního hardware.

Před lety se student boháč od studenta střední třídy poznal spolehlivě dle rozevřeného notebooku. Nevzhledné plastové krabice o váze mnoha kilogramů s mohutným adaptérem do zásuvky vyžadovaly dlouhou dobu instalační práce před spuštěním i po něm a při uklízení. Když se však vše podařilo, jejich šťastnému majiteli bylo umožněno za cenu mnoha poruch a výpadků nahlédnout do světa Internetu, aniž by musel čekat potupnou frontu na pomalé a zavirované pracovní stanice v učebnách.

Před méně lety a zvláště s propadem ceny LCD panelů se přenosný počítač stal příslušenstvím čím dále tím většího počtu studujících. Budoucí inteligence v brýlích i s kontaktními čočkami seděla zahalena horou knih, přičemž stále více inteligentů vlastnilo také chytrý zápisník, v kombinaci se sítí okno do světa a prostředek ke komunikaci s okolím. Fronta se už nestála na počítače v učebnách vyhrazené plebsu, ale na síťové zásuvky u studijních stolů. Notebooky se v knihovně rozmnožily, počet studentů zůstal na přibližně stejné úrovni.

Dnes vypadá situace tak, že bez notebooku jste lůzr. Fronta na zásuvky se pro přítomnost bezdrátu již nestojí, není ji potřeba. Dobrá polovina, možná více, návštěvníků knihovny prociví celé hodiny do svých displejů, aniž by je knihy vůbec zajímaly. Centrem světa je Skype, ICQ, a samozřejmě Lidé.cz, neboť kdo není na lidech, není člověk. Češi byli vždy zdatní chataři a chalupáři, jenže zde se pěstuje chat úplně jiné kategorie. Studující osoba zahrnutá knihami a bez elektronických vychytávek působí vyloženě jako exot.

Řeklo by se, to je pokrok, a knihy jsou na Internetu také. Jistě, Jenže jak si pak vysvětlit studenta, který odchází po mnoha hodinách strávených se svým digitálním přítelem, stěžujíce si svému příteli živému Jdeme na pivo, zase jsem žádnou nenašel. Celou dobu ten člověk seděl vedle po vztahu lačnícího hloučku budoucích učitelek. A co teprve stížnosti na nemožnost sehnat na netu to blbý skriptum jen několik metrů od polic s tisíci skripty?

Dámy a pánové, to není zdravý vývoj. Knihovna by možná měla občas odpojit hlavní router.

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.