jo život člověka chce obelisk, napsal Kainar.
Někdy to negativní za života není až tak zanedbatelné (není případ Zajíčka), ale soudím, že i kritika by měla být především myšlena dobře. Chceme jí změnit náhled toho druhého, či mu aspoň sdělit svou pozici. Smrtí taková kritika většinou ztrácí smysl a i proto bychom se měli držet zkrátka. Asi jsou i další důvody, proč.
Ladislav Zajíček rozhodně spíš byl "excentrik", než ne. Na druhé straně přeci dokázal cosi zformovat a předat to dál, jeho výpovědi byly hluboce osobní a nefiltroval je svými hmotnými zájmy. Ano, ani úspěch v ničem není trvalý, Bajt již není, ale ani život není trvalý.
Soudit jiného je velmi ošemetné, dokud jste v jeho mokasínech sami neušli aspoň sedm mil. Co by kdo psal v emailech i jinde, kdyby věděl, že už zde dlouho nebude? Co bude kdo psát, až bude v odloučení a bez rodiny skoro 20 let sám? A až se pak dozví, že má velmi těžkou nemoc, se kterou musí bojovat jen sám, protože ani svým několika málo přátelům, jakože jich moc neměl, to neřekl. ...
Názor k článku
Zemřel Ladislav Zajíček
