Vlákno názorů k článku
Zemřel Ladislav Zajíček
Re: Díky
Snad mají v nebi připojení k internetu, (a snad se tam pan Zajíček dostal) aby si mohl přečíst naši diskuzi.
Už to vidím:
Sv. Petr: "Dobrý den, vítejte v nebi."
Zajíček: "Díky, kde tady máte přístup k internetu?" ;-)
Kdosi napsal užasnou knihu, jak se v "před-nebi" potkají Lewis (teolog), Kennedy a Huxley (spisovatel). Dokážete si představit, jak se třeba v nebi potkají pan Zajíček a pan Hlavenka?
Re: Díky
Dotaz pro pamětníky: Před časem jsem házel do koše žlutou placku s nápisem "For Africa", kterou jsem asi v roce 85 (?) dostal za příspěvek ve sbírce pořádané Sekcí mladé hudby - šlo tuším o hladomor v Somálsku. Nevíte někdo, zda za tím stál pan Zajíček? Bylo by to asi další jeho prvenství - první větší nezávislá charitativní akce za bolševika.
Re: Díky
Re: Díky
I když mezi námi: ta frameová reklama na Netem mě - na rozdíl od od reklam na Živě - štvala. Ale třeba nebyla výmysl pana Zajíčka.
Re: Díky
Re: Díky
Re: Díky
Dovolím si nesouhlasit s jednou věcí - konkrétně s tím, že Jiří Hlavenka neumí oslovit tolik lidí a že je populární jen proto, že píše do bulváru. Myslím, že na jeho knížkách vyrostlo hodně lidí, aniž by musely vycházet v bulváru. (drobná otázka: jaký bulvár máte na mysli?). Kromě toho si všimněte další věci - i pod jeho články se objevuje mnoho reakcí a ty reakce jsou podobné, jako reakce na články Ladislava Zajíčka počínaje nadšeným tleskáním a konče zavrhováním, nadáváním či odsuzováním. Čeho je to důkazem? Dle mého mínění je to důkazem skutečnosti, že v tom kterém článku je NÁZOR nebo MYŠLENKA a to je to, co oba autory svým způsobem spojuje. Samozřejmě je rozděluje tematika, kterou se zabývají a způsob podání, ale to nic nemění na podstatě věci.
Co se Jiřího Hlavenky týká - je to určitě člověk, kterého si vážím, protože umí psát, umí přemýšlet a především umí realizovat (nebo zajistit realizaci) svých myšlenek.
Co se neodpovídání týká... ...nevím, o co se konkrétně jedná, ale mám pocit, že na pozici, na které pan Hlavenka je, asi nebude mít zrovna moc času, aby seděl u mailu... Ale nebudu to rozpitvávat, protože jak jsem řekl - nezmám situaci v tomto směru zblízka.
A co se Billa Gatese týká - myslím, že i on si svým způsobem zaslouží úctu. Ano, uznávám, že jeho praktiky (respektive praktiky firmy Microsoft) se mi mnohdy nelíbí, leč díky nim je Microsoft tam, kde je. A i když se to hodně lidem nelíbí, asi tam ještě dlouho bude. Přinejmenším do doby, než přijde někdo, kdo bude umět lépe "vnutit" davu své produkty (aniž by ten dav měl pocit, že mu ty produkty "byly vnuceny").
Souvislost mezi Billem Gatesem a Viktorem Koženým mi unikla...
Čili k výše uvedenému: myslím, že například já mohu postavit všechny tři pány vedle sebe a říci "vážím si jich za to a to" (především za to, co dokázali, nebo za způsob myšlení atd.) aniž bych tím narušil jejich jedinečnost.
Proč si vážit člověka
Právě když člověk zemře, mají lidé sklon hledat věci, kterých si na něm oprávněně vážili. A skoro vždycky takové věci najdou.
Někdo tu napsal, že kritizovat mrtvého je nefér, protože mrtvý se nemůže bránit. Domnívám se, že to, že mluvíme o mrtvých pokud možno dobře, má ještě hlubší důvody.
Jsem přesvědčen, že každý člověk má ohromnou pozitivní hodnotu a že to špatné je obvykle docela vedlejší. Ale když o něm přemýšlíme v normálních situacích, máme sklon to negativní zveličovat.
Takže podle mne přemýšlení o mrtvých v dobrém je vlastně přemýšlení vyvážené - právě tohle je správná optika, čistá skla, takto bychom se měli na lidi dívat stále.
Normálně máme těmi našimi často hloupými spory skla zbytečně zašpiněná.
Re: Proč si vážit člověka
Někdy to negativní za života není až tak zanedbatelné (není případ Zajíčka), ale soudím, že i kritika by měla být především myšlena dobře. Chceme jí změnit náhled toho druhého, či mu aspoň sdělit svou pozici. Smrtí taková kritika většinou ztrácí smysl a i proto bychom se měli držet zkrátka. Asi jsou i další důvody, proč.
Ladislav Zajíček rozhodně spíš byl "excentrik", než ne. Na druhé straně přeci dokázal cosi zformovat a předat to dál, jeho výpovědi byly hluboce osobní a nefiltroval je svými hmotnými zájmy. Ano, ani úspěch v ničem není trvalý, Bajt již není, ale ani život není trvalý.
Soudit jiného je velmi ošemetné, dokud jste v jeho mokasínech sami neušli aspoň sedm mil. Co by kdo psal v emailech i jinde, kdyby věděl, že už zde dlouho nebude? Co bude kdo psát, až bude v odloučení a bez rodiny skoro 20 let sám? A až se pak dozví, že má velmi těžkou nemoc, se kterou musí bojovat jen sám, protože ani svým několika málo přátelům, jakože jich moc neměl, to neřekl. ...
Re: Díky
. Ale kdyby náhodou ano, tak si nemyslím, že by setkání s Ladislavem Zajíčkem bylo nějaké "neobvyklé". Oba jsme dělali dlouhou dobu podobnou věc - šéfovali jsme počítačovým časopisům, oba jsme byli autorsky plodní a máme jen odlišný světonázor: ale kvůli tomu, že mám s někým jiné názory i na hodně důležité věc, neznamená, že si jej nevážím a nejsem schopen mu naslouchat a komunikovat s ním. Články p. Zajíčka na Netem a News on Net jsem čítával pozorně a přemýšlel o nich, byť jsem často dospěl k nesouhlasnému názoru, neboť podle mého "pozorování" svět funguje jinak, než byl popisován a prezentován.
Jinak možná off topic bych poznamenal, že představa "kapitalisty", který se v podstatě podobá novodobému Džingischánovi, jehož jedinou touhou je ovládat stále větší a větší majetky a podrobovat si stále větší a větší počty lidí, je bohužel populární, šablonovitá, "jednobarevná", a nic není jednobarevné. Podnikatel třeba také dává práci - a dát práci 250 lidem jako v CP není zase až tak snadné; znamená to, že musíte pomoci vytvořit něco, co chce někdo jiný, abyste své kolegy uživil, při tom samozřejmě někomu zakonkurujete... Znám spoustu podnikatelů, na které ten "Džingischán" padne, a spoustu, kteří jsou jedni z největších "dobrodějů", jaké jsem kdy poznal.