Žerem!

Ilustrace: Nenad Vitas

Asi neexistuje téma, o kterém by se dokázali fundovaně bavit úplně všichni. Když už se ale takové univerzální téma pokusíme hledat, tak jako výsledek vyjde pravděpodobně jídlo. Jíme všichni, někdo více a někdo méně. Někteří jí proto, aby žili, jiní to mají obráceně. O jídle se dá dlouze hovořit, o surovinách, postupu přípravy a stylu a místě konzumace.

Nevím jestli je to tím, že stárnu a pohybuji se v určitém okruhu lidí, ale čím dál častěji pozoruji, že jídlo u mě začíná jako nosné téma převládat. A to nejenom v reálném životě, ale hlavně na sociálních sítích. Že bych by unešený z toho, jak někdo sdílí výsledky svých vědeckých bádání? Ale kdepak, radši se podívám na to, jak virtuální přátelé večeří. Tedy přesněji řečeno kde večeří, co mají na talíři a jak to vypadá. Fotky, ty jsou vůbec nejlepší. A samozřejmě se i já sám rád pochlubím se svým amatérským výtvorem, který obvykle pochází z mého víkendového řádění v kuchyni. O focení a sdílení úlovků z restaurací ani nemluvě.

Největšími internetovými celebritami pro mě (a myslím, že nás takových bude víc) začínají být foodblogeři či kuchaři, ať už místní, nebo světoví. Jamie Oliver se na Internetu vždycky rád podělí o nějaký ten zajímavý a hlavně jednoduchý recept, který zvládne připravit i takový kuchařský levák, jako jsem já. Recepty jsou obsah, který u mé maličkosti pomalu začíná vítězit nad sportovními komentáři, a kdo mě zná, ten potvrdí, že to už něco znamená. Nejsem líný zapínat počítač jenom kvůli tomu, abych se podíval, jak se vaří rajská omáčka. Když je očekáván online přenos fotbalu, tak čím dál tím častěji líný jsem.

Před odchodem na oběd je třeba zkontrolovat online jídelní lístky přilehlých restaurací. Služby pro hodnocení restaurací na Internetu začínají být nezbytné. Zašli byste někam bez předchozího lustrování kvality vybraného podniku na Internetu? Kolik procent času tráveného online zabírá jídlo, recepty, restaurace a související tématika? A proboha, kolik času zabírá jídlo „offline“? Nejhorší je, že procento času tráveného s jídlem skutečným i virtuálním (v tomto případě nejsou naštěstí výsledky viditelné) nezadržitelně stoupá.

Asi si naordinuji online dietu. Vůbec mě nebude zajímat, že někdo na Twitteru sdílí fotku té nejúžasnější pizzy, kterou kdy jedl. Na tu fotku se prostě nepodívám. Jídelníčky a polední nabídky se stanou zakázaným čtivem. Online jídlo se sice na člověku neprojeví v kilech navíc, ale může výrazně přispět k chuti na jídlo skutečné. To jistě každý potvrdí. Od online diety je totiž pouze malý krůček k sebeovládání ve vztahu k opravdickému jídlu. A myslím si, že máme vážně štěstí v tom, že se zatím masivně nerozšířily ty bláznivé technologie, které umí přenášet vůni na dálku. Respektive vůni umějí nějakým podivným způsobem reprodukovat. Takto vybavená polední menu na internetových prezentacích restaurací by totiž v kombinaci s fotogalerií byla k neodmítnutí…