V Internet Video Views Is A 100 Percent Bullshit Metric se Kevin Draper poměrně přesně a trefně strefuje do toho, jak nesmyslná čísla jsou počty zhlédnutí videí na internetu. Něco, co se v současné době stalo novou mantrou vydavatelů a také novou ukázkovou metrikou, kterou Facebook i Snapchat manipulují realitu.
Když se před pár týdny BuzzFeed pokusil o živý přenos toho, zda gumičky přimějí meloun k explozi, vypadalo to na takřka světový rekord ve sledování online přenosu. 807 000 lidí, kteří pokus sledovali, vypadá na první pohled jako ohromující číslo. Dokonce tak ohromující, že některá média začala hovořit o tom, že Facebook s Live přenosy ohrožuje televizi.
Jenže v tomhle všem je potřeba si uvědomit to, na co opakovaně upozorňují všichni: systém zahrnující automaticky spouštěná videa nemá se sledovaností nic společného. Zopakujme si klíčové věci:
- Videa se na Facebooku (a dalších sociálních sítích) přehrávají/spouštějí automaticky. Pokud to uživatel nevypnul, což nejenže není jednoduše k nalezení, ale třeba právě Facebook autoplay opakovaně a plošně uživatelům znovu aktivuje
- Zhlédnutí videa je pro Facebook dokonáno tím, že se přehrály první tři sekundy videa
- Videa automaticky spuštěná pokračují v přehrávání i poté, co uživatel pokračuje v rolování newsfeedem
Shrneme-li to, tak počet zhlédnutí videa není počtem diváků, ale počtem automatického spuštění v newsfeedu, aniž by bylo jasné, zda se uživatel díval.
Co se rekordního videa od BuzzFeedu týče, tak je nutné připomenout ještě další věc – celé trvalo 83 minut a 800 tisíc „diváků“ (protože i takhle chybně se toto číslo interpretuje) je kumulativní počet za celou dobu. Kumulativní počet těch (neunikátních), kterým se video automaticky spustilo. Není jasné, jak dlouho se „diváci“ dívali, zda se vůbec dívali, co z videa viděli, jak často se vraceli, atd.
Sledovanost televize a zhlédnutí videa nejsou srovnatelné
Kevin Draper ve výše uvedeném článku z Gawker.com navíc velmi správně upozorňuje, že počty zhlédnutí videí na internetu jsou metrikou, která není srovnatelná s počty diváků (sledovaností) televizních stanic a pořadů. V USA tohle měří například Nielseni a počty se udávají v průměrné minutové audienci, tedy nikoliv v tom, kolik lidí za dobu trvání pořadu prošlo okolo televize, aniž by něco viděli (to je metrika Facebooku). Nemluvě o tom, že systém peoplemetrů (stejný jako se používá i v Česku) opravdu řeší to, zda (a kdo) se dívá.
Sami Nielseni upozorňují, že srovnávat televizní sledovanost a počty digitálních zhlédnutí není možné. Nejsou to srovnatelné metriky, každá měří něco jiného. Uvádějí to na příkladu 4,6 milionu lidí sledujících Světový pohár na ESPN vs. 115,5 milionů digitálních zhlédnutí. Ta by po přepočtu na shodnou metriku představovala pouze 307 tisíc diváků. Tedy jen zlomek počtu diváku v televizním prostředí.
Melounový experiment mezitím překročil 10 milionů zhlédnutí (můžete vidět vpravo pod videem), což ale při převodu na jednotnou metriku (průměrná audience za minutu) podle Nielsenů představuje něco přes 28 tisíc lidí.
Všechno pro to, aby čísla byla co největší, e-peen vítězí
V celé téhle hře vždy šlo, jde a půjde jen o co největší čísla. Dokud byly počty fanoušků vhodnou metrikou, Facebook ji používal. Jakmile začal být s počty fanoušků problém, přišel dosah (reach). Poté, co ho Facebook zlikvidoval umělými omezeními a nutností za viditelnost platit, se objevilo zapojení (engagement). Ani to dlouho nevydrželo, protože likvidace dosahu likviduje i zapojení.
Video teď všichni vidí jako spásu online žurnalistiky, takže je jasné, proč se mu všichni tak věnují. Jenže video, na které si lidé v newsfeedu museli sami klikat, nemělo dostatečnou váhu ani čísla. Řešením tak je automatické spouštění, které najdete dnes všude – na Facebook, Instagramu, Twitteru, Snapchatu, ale i na YouTube. A rázem je co vykazovat.
