Život bez internetu

Ilustrace: Nenad Vitas

Nechci zde kreslit vize hodné spíše katastrofického filmu, ani si hrát na anděla posledního soudu (mj. proto, že mi to nejde). Rád bych pouze upozornil na několik maličkostí, které si běžně neuvědomujeme, ačkoli bychom měli.

Internet v jeho současné podobě je obestřen řadou fám, nepravd, pověr a někdy vyložených nesmyslů. Určitě znáte tu pohádku o tom, že jste na něm anonymní. Dodnes živou a vesele tradovanou nejen mezi pubertální mládeží. To je ovšem pouze jeden z mnoha novodobých technologických mýtů. Méně známá pohádka je, že síť je plně redundantní.

Ano, Internet potažmo Arpanet původně vznikl jako systém, který měl být odolný i vůči velmi těžkému poškození a měl být schopen provozu v situacích, kdy by se soudobé (i mnohem modernější) počítačové sítě už dávno odporoučely do křemíko-měděného pekla. Nicméně desetiletí vývoje směrem od armádního po konzumní produkt daly redundanci co proto, a tak dnes stačí (teoreticky) překopnout  při stavbě silnice jeden správný optický kabel, případně špatně zkonfigurovat jedinou aktivní součástku, a za vhodných okolností je polovina kontinentu bez připojení. A nejen to.

Protokoly používané například pro zajištění VoIP komunikace a řada dalších tolik populárních technologií systematicky podkopávají původní koncept sítě odolné vůči atomové válce nebo závažným technologickým poruchám. Internet je křehčí, než se zdá.

Podle pravidel slohu ekologů  bych měl nyní napsat, že právě proto bychom si měli Internetu vážit a pečovat o něj, ale to by byla hloupost. Chci říct něco jiného: tak, jako je nesmysl, že jsme na síti anonymní, je nesmysl i představa, že Internet nemůže prostě přestat fungovat, nebo nemůže dojít k takovému kvalitativnímu zhoršení jeho fungování (např. k roztržení na vzájemně nekomunikující regiony), že se stane de facto nepoužitelným.  To ale není důvod k útěku do zákopů a očekávání apokalypsy.

       

Spíše by stálo zato, aby si každý z nás udělal malý audit toho, jak by mohl vypadat náš život bez Internetu. Co dokumenty důležité pro podnikání či práci, nejsou jen v cloudu? Co adresář důležitých osob a kontaktů, není jen někde na serveru? Co peníze, umíme (ještě) zaplatit obyčejnou složenku? Poslat dopis? A to nejtěžší na závěr: vyznáme se v knižním vydání jízdního řádu?

Doufám, že nás individuálně ani kolektivně nepostihne nic, co by nás donutilo všechny tyto vědomosti oprašovat, přesto si myslím, že je dobré udělat si představu o tom, jak by vypadal náš život zcela offline. A s takovou možností počítat.