Zlaté časy amerických e-shopů možná skončí

Na první pohled to vypadá nanejvýš podezřele, a můžete si říci – no jo, zadlužený stát se jenom kouká, komu by uškrábl z jeho zisků a protože se internetovým obchodům daří, tak je zkasíruje. Jenomže ve skutečnosti jde o překvapivě pozdě napravenou nerovnost mezi kamennými a internetovými obchody v této kolébce e-shoppingu. A pokud se zákon podaří prosadit, může to pro světově vedoucí trh v internetovém obchodování znamenat citelnou ránu. Češi, kteří přímo nebo zprostředkovaně (přes „dovozce z eBay“) na americkém Internetu nakupují, se bát moc nemusejí – jich se nová daňová povinnost týkat nebude, pokud ovšem oni „překupci“ nebudou sídlit ve Spojených státech.

USA, na které zpoza oceánu hledíme jako na jednolitou velmoc, je ve skutečnosti federací s vysokou samostatností jednotlivých států především v oblasti podnikání a obchodu. (Ale i jinde: čtenáři amerických detektivek dobře vědí, že pokud v USA spácháte jen nějaký menší zločin, který nespáchá pod „federál“, stačí přeběhnout přes kopec do vedlejšího státu Unie a jste v suchu). Proto zde v daňové oblasti vznikl pozoruhodný a nesmírně komplikovaný systém, podle kterého jsou daně především místní, tedy daného státu, města či okrsku (county), v dané oblasti se vybírají z místního podnikání a jsou zase do této oblasti většinově přerozdělovány. Tyto daně se značně různí – od nuly v Delaware (již tedy asi víte, proč mají všechny investiční vehikly adresu v nějaké hotelové místnosti právě v tomto státě) až po cca deset procent v bohatých státech. (Přehledně na mapce zde, a metoda dělení příjmů z těchto daní, pokud vás to zajímá, je například na Wikipedii). Pro zajímavost, celkový počet daňových jurisdikcí, tedy oblastí se specifickými, lokálně určenými daněmi, je v USA přes 8 500!

Při maloobchodních nákupech pak stejně jako u nás platí daň zákazník jako součást celkové ceny, obchodník ji pak hromadně odvádí (my této dani říkáme DPH, anglicky VAT, ale většinou se používá jednoduchý a i výstižnější termín sales tax – jde samozřejmě o daň z celkové tržby, nikoli z nějaké „přidané hodnoty“). To nečiní problém u kamenného obchodu, kde je výše daně určená podle místa, kde se uskuteční obchod, ale u e-shopů se otázka komplikuje: má být daň podle místa obchodníka? To jde zcela proti smyslu daně: platí ji spotřebitel a platí si za to služby státu či regionu, kde žije.

Jenomže pokud by ji platil zákazník, tak by nebylo možné inzerovat cenu, neboť ta by byla pokaždé různá podle toho, jaký stát by zákazník uvedl při zaslání zboží, a nadto by pak chudák obchodník, který fakticky vybranou daň odvádí, měl bolehlav z toho, když by musel všechny uskutečněné objednávky roztřídit podle míst svých klientů, rozpočíst a rozeslat daně – i když by se toto jistě dalo realizovat nějakým centrálním clearingovým udělátkem, komplikací se nezbavíme. Proto, ale rovněž i z důvodu potřeby podpory pro mladé vznikající obchodní odvětví platí v USA od roku 1998 (tři roky po vzniku Amazonu) zákon Internet Tax Freedom Act, který jednoduše na tyto nákupy nasazuje nulovou DPH, kromě jiného. (Pouze v případě, kdy je kupující ze stejného státu jako prodávající, je daň uplatněna).

Prezident Bush podepisuje v roce 2007 zákon H.R. 3678, Internet Tax Freedom Act Amendments Act, čímž nulové zdanění internetového obchodu prodlužuje na dalších 7 let. Zdroj: House.gov

Daňová „svoboda“ na Internetu skutečně spoluzpůsobila rozvoj tohoto odvětví. Veškeré zboží prodávané na Internetu tak může být už na startu o 5–10% levnější než ve vedlejším kamenném krámě – to není vůbec málo, když si uvědomíme, že například pro české e-shopy prodávající bílou a černou techniku či počítače je to celá hodnota jejich marže. Jenomže jak e-komerce roste a už to není bejby, které potřebuje pomoci, dosahují nevybrané daně gigantických výšek: za uplynulých šest let se odhadují na částku převyšující 50 miliard dolarů.

Snaha omezit tuto daňovou svobodu se táhne už deset let; prosazují ji obvykle demokrati a zatím nebyla úspěšná – nyní se ale zdá, že období e-komerční daňové svobody v USA přece jen skončí: jde o stále více peněz, ty jsou stále více potřeba, e-komerční odvětví už je dostatečně životaschopné samo o sobě a především, musíme uznat, že skutečně jde o nespravedlivé uspořádání, které ostatně nemá ani nikde jinde na světě obdoby. Karty se totiž dokonale obrátily: zatímco před dvanácti lety v USA e-shopy začínaly, kdy to byli garážníci v boji proti velkým korporacím a řetězcům, dnešní velké e-shopy jsou naopak obří korporace, které jsou o deset procent daňově zvýhodněny proti místním drobným kamenným obchodníčkům. Jak se dokázal svět za deset let změnit…

Citelná cenová výhoda, kterou americké e-shopy dostávají dnes od státu do vínku, tedy zřejmě skončí. Skončí i jejich zlaté časy? To asi ne, ale růst se zpomalí a v některých odvětvích mohou kamenné byznysy Internetu trochu oplatit porážku. Amazon a další o pět až deset procent zdraží, ale jak ukazují tisíce úspěšných internetových obchodů v Evropě (a taky u nás), toto podnikání dokáže skvěle fungovat i bez daňového zvýhodnění.