Zlevní mobilní volání?

Regulovaných cen v oblasti telekomunikací je u nás už pomálu. Nicméně ceny terminace, neboli minutové ceny za zakončení hovoru v konkrétní cílové síti, mezi ně stále patří. A možná že právě proto ty naše mobilní – za zakončení hovoru v mobilní síti – patří v EU k těm vyšším.

Po jejich snižování se volá již hodně dlouho, ale teprve tuto středu oznámil Český telekomunikační úřad vydání nového cenového rozhodnutí, kterým regulované ceny za terminaci v mobilních sítích sníží. A to na etapy:

• k 1. únoru 2009 se snižují ze současných 2,99 Kč/min. na 2,65 Kč/min
• k  1. červenci 2009 na 2,31 Kč/min,
• k  1. lednu 2010 na 1,96 Kč/min.

V souvislosti s tím se ihned nabízí zajímavá otázka: jelikož jde o ceny velkoobchodní, které si platí operátoři mezi sebou, nakolik se jejich snížení promítne i do cen koncových, které platí koncoví uživatelé? Budeme volat levněji, nebo budeme platit za mobilní hovory stále stejně?

Abyste nemuseli číst tento článek celý, dovolím si shrnout svůj osobní názor hned v úvodu: významnější  snížení koncových cen moc nečekejme. Tedy alespoň ne od mobilních operátorů, jejichž cenotvorba dnes již není příliš závislá na výši terminačních poplatků.  

Ke snížení koncových cen by mobilní operátory muselo přinutit něco jiného. Například konkurence od pevných operátorů, včetně těch „VoIP-ových“. Těm pokles cen za terminaci v mobilních sítí umožní snížit jejich koncové ceny (za volání z pevných do mobilních sítí), a tím i pomůže zvýšit tlak na mobilní operátory.

Jenže mobilní sektor v ČR už tomu pevnému „utekl“ natolik, že si z takového tlaku nemusí dělat žádné velké vrásky. A tudíž ani moc snižovat své vlastní koncové ceny.

Co jsou terminační poplatky a jak se snižovaly?

Terminací se v oboru telekomunikací míní zakončení hovoru, započatého (tzv. originovaného) v jedné síti (kde se nachází volající), ale směřující do jiné sítě, ve které se nachází volaný. Jelikož u nás vše funguje na principu „platí volající“, znamená to, že celou cenu hovoru zaplatí volající svému operátorovi (operátorovi originující sítě). Ten pak již sám z takto inkasované ceny zaplatí určitý poplatek operátorovi druhé sítě (terminující sítě) za zakončení (terminaci) hovoru v jeho síti. Výše tohoto poplatku je pak dána právě tím, o čem se bavíme: cenou za terminací, standardně vyměřovanou podle délky hovoru (v sekundách).

V dobách, kdy se mobilní sektor v ČR teprve etabloval, si cenu za terminaci (resp. terminační poplatky) určovali sami operátoři, a jejich výše byla skutečně horentní: například kolem roku 2000 se jednalo o ceny od 7 do 8 korun za minutu. Naproti tomu cena za terminaci (zakončení hovoru) v pevné síti se pohybovala pod úrovní 2 korun za minutu. To tehdy mělo významný důsledek pro rozvoj obou sektorů: zatímco z mobilů se dalo volat na pevné linky relativně levně, opačně to bylo mnohem dražší. A tak byli lidé motivováni  k tomu, aby ze svých mobilů volali i tam, kde by jim pevná linka bývala posloužila stejně tak dobře.

Efekt se dostavil záhy: již v roce 2000 počet mobilů v ČR vyrovnal počet pevných linek, a dále rostl, zatímco pevných linek již jen ubývalo. A asymetrie mezi pevnou a mobilní terminací k tomu významně přispěla. Však také krátce nato vypukly první války „pevných proti mobilním“, usilující o snížení či plnou eliminaci této asymetrie. Pevný svět si zkrátka dobře uvědomoval, co mu hrozí.

Výsledkem 1. kola „válek mezi pevnými a mobilními“ bylo vzetí  cen za terminaci do regulace: v listopadu 2001 Český telekomunikační úřad direktivně rozhodl, že terminace v mobilních sítích má stát 3,66 Kč za minutu (a má se platit po sekundách).

Další snížení  cen za terminaci v mobilních sítích přišlo po 2. kole „válek mezi pevnými a mobilními“, a to v březnu 2004: z 3,66 na 3,19 Kč za minutu. O rok později, v březnu 2005, cena klesla o 8 haléřů, na 3,11 Kč. No a v květnu 2006 klesla regulovaná cena za terminaci v mobilních sítích na dnešních 2,99 Kč/min.

Ano, čtete dobře: ačkoli dříve (v letech 2004 až 2006) se regulovaná cena snižovala každý rok, od května 2006 do ledna 2009 – tedy po dva roky a osm měsíců - zůstala beze změny. A to i přes pokračující vývoj (růst) celého mobilního sektoru, který zcela určitě měnil výchozí předpoklady, stojící za stanovením regulované ceny.  

K další změně, a to hned trojnásobné, rozplánované do tří etap po několika málo měsících, tak dochází až nyní.  

Evropský kontext

Současnou změnu (tuzemských) regulovaných cen za terminaci v mobilních sítích bychom si měli zasadit i do celoevropského kontextu. A to nejenom proto, že unijní průměr  cen za terminaci je někde na 9 eurocentech, což při dnešním kurzu odpovídá cca 2,35 Kč – a to je přeci jen o něco méně, než našich dosavadních 2,99 Kč.

Zajímavější je ale jiná souvislost: pravidelní čtenáři Lupy si jistě vzpomenou na můj článek zde na Lupě ze září tohoto roku, kdy jsem popisoval snahy Evropské komise (a hlavně komisařky Viviane Redingové) direktivně snížit právě cenu za terminaci v mobilních sítích. A to skutečně radikálně, ze současných průměrných 9 eurocentů na 2 eurocenty. Tedy na cca 0,52 Kč, při dnešním kurzu.

Snad netřeba zdůrazňovat, jak velký je rozdíl mezi „hrozbou“ ve výši 0,52 Kč za minutu, a již naplánovaným národním snížením ze současných 2,99 Kč postupně až na 1,96 Kč. Nejspíše právě proto naši mobilní operátoři prakticky vůbec „neprskají“ a nevydávají ani žádné jiné významnější protestní signály.

Přitom to, jak konkrétně bude ČTÚ sám snižovat ceny za mobilní terminaci, se ví již dlouho – příslušný návrh byl vyvěšen na webu ČTÚ k veřejné diskusi již od října loňského roku. A nebýt toho, že úředníci v Bruselu si dopřáli plnou délku doby pro posouzení návrhu při jeho notifikaci, mohly být nynější změny načasovány již k 1. lednu 2009, jak se původně předpokládalo.

Asi není divu, že naši mobilní operátoři neprotestují. Snížení od ČTÚ je pro ně podstatně benevolentnější, než to které navrhuje a chtěla  by prosadit Evropská komise.

Jaké budou dopady?

Pojďme ale už od historie a kontextu k realitě našeho mobilního trhu a zkusme si představit, kde a jak se cena za terminaci promítá do koncové ceny za volání v mobilních sítích.

Když budete volat z jedné mobilní sítě do druhé, váš mobilní operátor něco zaplatí operátorovi volané sítě (za právě diskutovanou terminaci). Jenže je docela pravděpodobné, že když vy jste volali z jedné sítě do druhé, druhá strana vám bude někdy jindy volat zpět, a situace se přesně obrátí: poplatek za terminaci bude putovat zase opačným směrem.

Pokud si tuto představu zobecníme – za předpokladu dostatečného počtu zákazníků a víceméně vyváženého provozu mezi různými mobilními sítěmi – můžeme dospět k závěru, že mobilní operátoři si vlastně za terminaci nic neplatí. Že to co jeden „proterminuje“ v jednom směru, jeho protějšek „proterminuje“ ve směru opačném. A platby za terminaci si tak jen vzájemně započtou, aniž by si operátoři něco skutečně museli platit.

Nebo se vše přesně nevyrovná a jeden operátor druhému skutečně něco za terminaci musí zaplatit – ale jde o tak malý objem peněz, že to daného operátora až tolik nebolí. V objemu jeho výnosů i nákladů je to nejspíše zanedbatelné.

To už jsme se ale dostali k tomu, jak moc na mobilní operátory působí změna (snížení) ceny za terminaci: pokud jsou objemy vzájemného provozu dostatečně srovnatelné, pak jen minimálně. Jsou to pro ně jen nějaké účetní položky, které si vzájemně započítávají, a nikoli reálné peníze, které musí vynakládat. A na jejich konkrétní výši tak příliš nezáleží.

Své koncové ceny proto dnes mobilní operátoři určují především podle jiných kritérií, než podle ceny za terminaci. Když to řeknu zcela bez obalu: stanovují je spíše podle toho, co trh a  zákazníci ještě snesou a co maximalizuje jejich zisky.

U:Fon a VoIP

Úvaha ze závěru předchozího odstavce ale platí jen pro tři naše „etablované“ mobilní operátory, u nichž je objem vzájemného provozu mezi jejich sítěmi dostatečně symetrický.

Jinak je tomu třeba s naším nejmladším mobilním operátorem, U:Fonem ze stáje MobilKomu. U něj lze předpokládat významnější asymetrii, ve prospěch volání z jeho pevné sítě do sítí ostatních mobilních operátorů. A tak pro něj už snížení cen za mobilní terminaci může být významné: může ho využít  buďto k tomu, aby více vydělal na svých zákaznících (kteří volají do ostatních mobilních sítí, a tyto jejich hovory jsou zpoplatněny podle délky).

Nebo, a to je zřejmě pravděpodobnější, může U:Fon využít zlevnění terminace do mobilních sítí ke zlevnění svých koncových cen za takováto volání – a tím nalákat víc nových zákazníků, a současně motivovat již existující zákazníky k intenzivnějšímu volání do jiných sítí.

Podobně je tomu pro pevné operátory. Vynecháme-li samotnou Telefóniku O2, která je současně (a vlastně spíše) mobilní než pevná, jde hlavně o operátory, nabízející hlasové služby na bázi VoIP. A také oni budou moci výrazněji zlevnit své hovorné do mobilních sítí. Již dnes je toto hovorné velmi blízké ceně za terminaci, jen s minimální přirážkou v podobě několik málo haléřů za minutu.

Díky nynějšímu zlevnění terminace si tak z pevných (resp. VoIP) sítí, stejně tak jako ze sítě U:Fona, zřejmě zavoláme do (etablovaných) mobilních sítí adekvátně levněji než dosud. Jenže, vzhledem k nepoměru velikostí (malému počtu zákazníků U:Fona a pevných/VoIP operátorů) se obávám, že to na (etablované) operátory mobilních sítí nevyvine takový tlak, aby na něj museli nějak reagovat a snižovat své koncové ceny.

Ale záleží to i na nás jako zákaznících, jak moc budeme využívat možnost levnějšího volání na mobily z pevných linek, přes VoIP či ze sítě U:Fona. Jak moc budeme pohodlní a přistoupíme na hru a zájmy mobilních operátorů, a jak intenzivně budeme hledat lacinější náhradu. Vždyť ani pro zákazníky nemusí být (a neměla by být) koncová cena jediným kritériem.