Zloděj pracovního času

BBC upozorňuje na poměrně notoricky známý fakt, že sociální sítě zdržují od práce. Firmy v Indii prý trpí snižováním produktivity práce, zaměstnanci v kancelářích nedělají to, co mají, ale brouzdají po Facebooku, MySpace, Orkutu a LinkedInu. Hodina na Facebooku denně (v pracovní době) sníží produktivitu práce o 12,5 procenta.

Je celkem jedno, jak onu hodinu zaměstnanci proflákají. Mohou sedět u počítače a prohlížet profily přátel na sociálních sítích. Nebo mohou z práce rovnou zdrhnout a chodit po nákupech. Další možností je vzít si švihadlo a za barákem potýrat tělo, jak kdysi napsali klasici českého humoru.

Chci říci, že způsobů, jak se v práci flákat, je velká spousta. O některých z nich se vůbec nepíše ani nemluví (třeba taková četba novin na WC...), zato další jsou často propírány v médiích. Pamatujete na kauzu, ve které figurovali magistrátní úředníci, kteří trávili většinu pracovní doby hraním počítačových her? Pokud tedy můžeme „karty“ označovat za počítačovou hru. O Facebooku a dalších sociálních sítích či ostatních online zábavách ani nemluvě.

Zmínění Indové z výzkumu nevidí nic špatného na používání sociálních sítí v pracovní době. A většina z nich se svým profilům v práci i vehementně věnuje. Jsme my Češi jiní? Asi ne. Kdo někdy v pracovní době neodpověděl na zprávu na Facebooku? Kdo si myslí, že ty dvě minuty zaměstnavatele zabijí?

Courání po chodbách nadřízeným zdaleka nevadí tolik, jako používání sociálních sítí. Přesto někteří procourají mnohem více času. My zaměstnanci bychom neměli zapomínat, proč v té práci vlastně jsme. Abychom tvořili hodnoty. A ty většina z nás na Facebooku nevytvoří, tedy alespoň ne hodnoty, které shrábne zaměstnavatel.

Pokud zaměstnavatelům tak moc záleží na tom, aby jejich zaměstnanci nepoužívali sociální sítě v pracovní době, mohou je blokovat. Dosáhnou tím možná toho, že bude půlka firmy venku kouřit a opečovávat profily pomocí mobilních telefonů. Před sociálními sítěmi prostě není úniku, zaměstnanci jsou beznadějně závislí a nemohou si pomoci. Ať už Indové a sociální sítě, nebo Češi a karty, tyto dvojice patři neodmyslitelně k sobě.

Regulace, příkazy a zákazy nepomohou, sociální sítě jsou jako mor. Co mohou dělat zaměstnavatelé? Možností je několik. Sociální sítě zakázat, blokovat, omezit jen pro pracovní účely či dokonce vymezit pár minut i na jejich soukromé používání.

Když čas plýtvají (a to jakýmkoliv způsobem) zaměstnanci soukromých firem, veřejnost to tolik netrápí. Ale co když se zjistí, že se počítačovým kratochvílím (zejména oněm zmíněným nenáročným kartám) věnují státem placení úředníci? Platíme si je přece z našich daní, ne? Inu nemáme to my zaměstnanci jednoduché. A zaměstnavatelé to mají ještě těžší. Co mají dělat, když chytí zaměstnance u Facebooku? Pohlavek mu vrazit nemůžou...