Nedávno bylo rozhodnuto výrazně zmodernizovat páteř vysokorychlostní výzkumné sítě Internet2. Jednou z nejpodstatnějších změn, kterou síť projde, je zavedení protokolu IP verze 6 (IPv6). Konsorcium univerzit, které spravují a společně budují tuto (zatím) nekomerční alternativu k dnešnímu Internetu, chce zvýšit současnou, již úctyhodnou kapacitu sítě ze 2,5 Gbit/s na 10 Gbit/s, a to do října 2003. Tuto výraznou změnu umožní nová kategorie klíčových propojovacích zařízení páteřní sítě – optických přepínačů a směrovačů.
S tím souvisí také zamýšlený přechod od infrastruktury založené na síti SONET (Synchronous Optical Network, obdoba evropské SDH, Synchronous Digital Hierarchy) k přenosové infrastruktuře postavené na DWDM (Dense Wavelength Division Multiplexing). DWDM zvyšuje využití kapacity optických vláken dělením světelného toku do více vlnových délek, z nichž každá slouží jako samostatný komunikační kanál. Tak se umožní protokolu IP (Internet Protocol) fungovat přímo nad DWDM a eliminovat další, ne nezbytnou vrstvu dnes tvořenou sítí SONET. Řešení DWDM je dnes nejnovější zkoumanou přenosovou technologií vysokokapacitních páteřních sítí.
Přechod k IPv6 je také přirozeným vývojem, i když samozřejmě i nadále Internet2 bude podporovat i současný protokol IP verze 4 (IPv4). Internet2 se tak bude také potýkat s problémy souvisejícími s přechodem na IPv6 včetně nutných změn softwaru jak směrovačů, tak komunikujících uzlů (mnohé protokoly architektury TCP/IP vyžadují rozšíření pro podporu IPv6). Jedna z předností IPv6 (a důvodu proč vůbec opouštět IPv4), tedy výrazně větší adresní prostor, poslouží k připojení více výzkumných pracovišť a univerzit k síti Internet2. Internetová veřejnost tak bude moci sledovat, jak lze zavést IPv6 v rozsáhlém měřítku.
Internet2 zatím využíval pouze menší část celkové kapacity, ale plán dalšího rozvoje infrastruktury sítě počítá s budoucím vyšším využitím pro další aplikace náročné na přenosové pásmo. V loňském roce se využití kapacity sítě zdvojnásobilo, a to souvisí také s připojením dalších, zejména průmyslových členů do konsorcia Internet2.
Nesmíme zapomínat, že hlavním důvodem vzniku „alternativního Internetu“ byl odklon stávajícího Internetu od původní akademicko-výzkumných účelů. Universitní komunita tak ztratila možnost experimentovat s novými vyvíjenými síťovými technologiemi. Proto vznikl projekt Abilene s cílem vybudovat vysokorychlostní síť s malou latencí paketů, která je schopna vyhovovat požadavkům vývoje nových aplikací, podporujících např. stále technicky náročnější on-line vzdělávání.
Internet2 vznikl už v roce 1996 za silné podpory americké vlády (iniciativa Internet příští generace, Next Generation Internet, NGI), ale i vedoucích síťových výrobců, a dnes propojuje celosvětově 190 univerzit, desítky vládních výzkumných laboratoří i dalších výzkumných pracovišť a dalších neziskových organizací. Členy konsorcia jsou dnes však i významné firmy nejen ze světa komunikací: Johnson&Johnson nebo Ford Motor Company. Internet2 má také přes 30 neamerických členů zejména z Evropy a Asie, mezi nimi i náš CESNET. Internet2 využívá infrastrukturu několika rychlých sítí, zejména vBNS (very-high-performance Backbone Network Service postavené v roce 1995) a sítě Abilene, která připojuje pouze akademický sektor.
Internet2 umožnil provést nedávno první nekomprimované vysílání HDTV (High Definition TV) rychlostí 1,5 Gbit/s z University of Washington v Seattlu na konferenci SuperComputing 2001 (Denver, listopad 2001). V rámci Internet2 také probíhá výzkum tzv. mřížkového výpočetního systému (grid computing – [máme lepší český termín?]), který využívá propojení a simultánního využití distribuovaných síťových zdrojů pro společnou práci na jednom složitém problému. Vývoj technologie pro zajišťování kvality služeb (QoS, Quality of Service), která je nutná zejména pro aplikace v reálném čase citlivé na zpoždění, či technologie podporující skupinové vysílání (multicast) po IP síti potřebné pro videokonference a on-line vzdělávání, to jsou hlavní oblasti práce v Internet2 vedle oblasti bezpečnosti a směrování v síti.
Internet2 zveřejňuje výsledky práce svých členů a zpřístupňuje je na webových stránkáchwww.internet2.org
i na seminářích a konferencích. Před nedávnem deník The New York Times označil Internet2 dokonce jako inkubátor technologií.