IP telefonie jako levnější varianta

Společnou podstatou všech služeb vycházejících z druhé varianty uvedené v předchozím textu, je „započetí“ hovoru na počítači a jeho „počáteční vedení“ po Internetu – tak dlouho, jak jen to jde. Právě v tom je skryt hlavní „úsporný“ potenciál, protože tato tzv. originace je z hlediska nákladů realizována zdarma.

Náklady vznikají až poté, kdy je hovor převeden (skrze příslušnou bránu) do klasické telefonní sítě a zde tzv. zakončen (terminován). Základem pro tyto náklady pak je tzv. terminační poplatek, který je v ČR regulovaný (stanovený regulátorem), a obecně závislý na tom, zda se jedná o zakončení místního hovoru, či hovoru meziměstského. Výsledná cena, kterou platí volající uživatel poskytovateli služby, je tedy zdola ohraničena pouze výší terminačního poplatku. Naproti tomu cena klasického telefonního hovoru je dána jak náklady na jeho terminaci (terminačními poplatky), tak i nenulovými náklady na jeho originaci (originační poplatky).

V ČR v současné době existují tři služby, odpovídající právě popsané variantě – Fayn, SoftPhone a Wirphone. Při srovnání jejich cen s cenami dominantního operátora je ihned patrné, že všechny tři služby IP telefonie mají jak nižší měsíční paušál, tak i nižší minutové hovorné. Výhodou je také způsob tarifikace 1+1, neboli po sekundách již od začátku hovoru. Vliv tohoto sekundového zpoplatnění se obtížně kvantifikuje (autorova osobní zkušenost, na vzorku jeho hovorů, je rozdíl v ceně kolem 15 až 25 procent).

Společnou odlišností všech tří uvedených služeb IP telefonie je to, že fungují na „pre-paid“ principu – uživatel tedy musí nejprve zaplatit určitou částku na svůj účet u provozovatele a teprve pak může volat s tím, že cena hovoru se odečítá. Tarify Českého Telecomu naopak fungují na principu „post-paid“ (uživatel platí zpětně, za skutečně protelefonované hovory).

Další charakteristickou vlastností, která je společná pro všechny služby IP telefonie, je to, že příslušní provozovatelé služeb nemají prakticky žádné fixní náklady na přípojky svých zákazníků. Na rozdíl od Českého Telecomu nemusí udržovat žádnou vlastní přístupovou síť (místní smyčky). Také náklady na své připojení si zákazníci platí sami, mimo poskytovanou službu. Pokud tedy poskytovatelé služeb IP telefonie účtují svým zákazníkům nějaký měsíční paušál, navíc k minutovému hovornému, je to výsledek jejich ekonomické kalkulace, rozkládající jejich náklady do fixní (paušální) složky i do složky variabilní (hovorného).

Nic zásadního by ale nemělo bránit tomu, aby své náklady rozložili pouze do minutového hovorného, a neúčtovali vůbec žádný měsíční paušál. To ostatně dělá i služba SoftPhone. Ta přitom nabízí ještě další tarify, pro domácnosti i uživatele. Kromě již zmiňovaných jde o „vyšší“ tarify, s vyšším měsíčním paušálem, ale již s kreditem volných minut k provolání, a také s nižší minutovou cenou pro další povolané minuty. Podrobnosti v příslušném ceníku.

Po technické stránce je důležité, že služby služby SoftPhone a Wirphone fungují podle novějšího a zřejmě i perspektivnějšího standardu SIP (Session Initiation Protocol), zatímco Fayn funguje podle upravené verze staršího protokolu H.323 (ale také prý plánuje přechod na SIP). Jednou z výhod řešení na bázi protokolu SIP je i snazší integrace do TCP/IP sítí, snazší průchod různými firewally atd.

Pokud jde o vybavení, které uživatel potřebuje pro využití těchto služeb, pak nutností je pochopitelně vhodná přípojka k Internetu. Nároky na její přenosovou rychlost nejsou nijak velké (v tomto ohledu by stačil i klasický dial-up), ale důležitá je hlavně spolehlivost přípojky a její kvalita (latence, četnost případných výpadků apod.).

Pro samotné telefonování může uživatel využívat širší škálu možností, začínající ryze softwarovými řešením na počítači (softwarovým klientem, který zajišťuje potřebné ovládání, s tím že pro audio vstup i výstup se využijí obyčejná sluchátka s mikrofonem). Pohodlnější možností je „USB telefon“ s klasickým mikrotelefonem (sluchátkem), který se připojuje k USB rozhraní počítače. Pořídit jej lze již za cenu do tisíce korun (příklad). Stále však je nutný počítač, který samozřejmě musí být v době volání zapnutý. Pokud uživatel nechce či nemůže využívat k telefonování počítač, může si pořídit tzv. IP telefon (jeho cena se pohybuje kolem pěti tisíc korun, příklad). Ten je vlastně jednoúčelovým počítačem zabudovaným do telefonu, a stačí jej připojit k vhodné přípojce k Internetu (například přes lokální síť). Existují také speciální adaptéry, které zajišťují potřebné „počítačové funkce“, a pro potřeby volání se k nim připojí klasický (analogový) telefon. Takovýto adaptér nabízí například provozovatel služby Wirphone, za 3570 korun.

Důležitá je pro služby IP telefonie také možnost přijímat příchozí hovory, zejména z pevné sítě, na klasických číslech pro pevnou síť. Takovouto možnost dnes nabízí jak Fayn, tak i SoftPhone. Naopak WirPhone tuto schopnost zatím zřejmě nemá.

Základní varianty Služby přímého připojení