Hlavní navigace

Česká pirátská strana jde do boje o senátorské křeslo

[Tisková zpráva] Kandidátem do senátních voleb za ČPS na Praze 11 je Pavel Přeučil.

Pavel Přeučil je zkušený novinář s 30letou praxí, začínal jako redaktor zemědělského časopisu, v letech 1988–92 byl šéfredaktorem odborného periodika Mezinárodní vztahy zřizovaného ministerstvem zahraničí, sedm let byl vedoucí středočeské redakce deníku Blesk, a nyní šéfuje měsíčníku 21. století.

Voličům vzkazuje: „Pokud chceme v dnešní době něco změnit, nezbývá nic jiného, než jít do politiky, i když v tomto státě zní už samotné slovo politika značně zprofanovaně. Jinak nebudeme ničím jiným, než stádem ovcí, které trpně snášejí aroganci státní moci.“

Republikové předsednictvo České pirátské strany nominovalo na kandidáta do Senátu v Praze 11 Pavla Přeučila a republikový výbor nominaci schválil.

Navzdory svému důstojnému věku si Přeučil vede blog. Pavel Přeučil se chce v Senátu také věnovat novele autorského zákona, kterou nyní ministerstvo tajně připravuje. Východiskem pro novelu autorského zákona musí být podle něho pirátské myšlenky, nikoliv zájmy OSA a Dilia. Jako senátor bude rozhodně proti dohodě ACTA, která porušuje občanská práva, a proti jakékoliv jiné dohodě o copyrightu, která nepovede k jeho omezení:

„Priority mám jasné. V první řadě samozřejmě prosazování pirátských myšlenek, které jsou mi osobně blízké. Vzhledem k tomu, že jsem většinu života prožil v režimu, pro který byla cenzura jedním z nástrojů ovládání občanů, nemohu se v žádném případě ztotožňovat s návrhem autorského zákona, který v tichosti připravuje státní aparát. To není jen obyčejný zákon, ale tvrdý a cílený útok na svobodu internetu, svobodu občanů a svobodné šíření informací.“

Další priority, se kterými chce Přeučil jít do voleb jsou:

1. Svobodný internet
2. Zefektivnění státní správy
3. Pracovní uplatnění pro absolventy škol

Poslední bod Přeučil rozvádí: „Stejně tak se nemohu smířit s ostudným postojem vlády, která ve svém prohlášení naprosto ignoruje fakt, že v nejbližší době budeme mít historicky nejvyšší počet nezaměstnaných absolventů v historii. Více než 50 000! Místo toho, aby mladí lidé prožívali start do praktického života s chutí a hlavně ve své profesi, kterou vystudovali, ocitají se okamžitě po absolutoriu na dlažbě, případně zůstávají závislí na svých rodičích, protože stát pro ně nehne ani prstem.“

„Vyrůstal jsem v poněkud složitějších podmínkách. Můj otec Jan Přeučil, bratr Františka Přeučila, odsouzeného v procesu proti Miladě Horákové a spol. roce 1950, byl v následném procesu odsouzen na 10 let. Po dvou letech však byl propuštěn pro kritický zdravotní stav. Naše rodina byla vystěhována z Prahy do pohraničí a otec nasazen do JZD, kde zakrátko zemřel. Po jeho smrti jsme se směli vrátit do Prahy, kde jsem vystudoval gymnázium. Vzhledem ke kádrovému profilu jsem měl v tehdejší ČSR zákaz studia na VŠ, avšak podařilo se mi dostat se na Vysokou školu zemědělskou na Slovensku v Nitře, kde nepožadovali kádrový posudek. Vzhledem k těžkému zdravotnímu stavu matky jsem přestoupil do 5. ročníku na stejnou fakultu do Českých Budějovic.

Tam jsem však byl okamžitě po přestupu, na zásah tehdejšího krajského tajemníka KSČ a děkana provozně-ekonomické fakulty Milana Vondrušky, vyloučen ze studia jako nepřítel státu. Důvodem byly moje styky s kulturním atašé ambasády Spojených států amerických Robertem Boltonem Warnerem, se kterým jsem organizoval v Českých Budějovicích ve studentském klubu večery hudby a poezie.

Vzhledem ke kádrovému profilu jsem byl po celá léta politicky nepoužitelný. Až další výkon funkce šéfredaktora Mezinárodních vztahů na Ministerstvu zahraničí mi byl v roce 1989 podmíněn nutností vstoupit do KSČ, což jsem bohužel udělal. Po půl roce mého členství přišla revoluce a členství jsem okamžitě ukončil. Ostatně ještě před listopadem 1989 již běžel návrh na mé vyloučení, protože jsem ještě před revolucí udělal rozhovor se známým antikomunistou, poradcem amerických prezidentů Zbygniewem Brzezinskim, a otiskl jej v časopise Mezinárodní vztahy.

Prohlašuji na svou čest, že jsem nikdy nespolupracoval s STB, ani jsem jí nebyl osloven."